Janet Jackson

Janet Damita Jo Jackson se jako nejmladší dítě v rodině narodila 16. května 1966 v Gary ve státě Indiana Josephovi a Katherine. Už od jejích dvou let začali její starší bratři Jackie, Tito, Jermaine, Marlon a Michael Jackson vystupovat na pódiích nočních klubů a divadel. Sourozenci, kteří si dali jméno Jackson Five, později, koncem roku 1968, podepsali smlouvu s vydavatelstvím Motown Records a koncem následujícího roku nahráli svůj první ze čtyř singlů, které se zapsaly do historie jako #1, „I Want You Back“. V době, kdy J5 dosáhli úspěchu, se celá rodina přestěhovala z Gary do slunnějšího prostředí jižní Kalifornie a nakonec se v roce 1971 usadila v uzavřeném sídle, které pojmenovali Hayvenhurst. V té době bylo Janet ještě pět let. Janet se narodila do rodiny ikon showbyznysu a sama se stala ikonou. Vystoupila ze stínu své rodiny, aby dosáhla celosvětové slávy, a hlavně se vymanila z označení pouhé Michaelovy mladší sestry, úspěšně prokázala své pěvecké kvality. Začněme tím, že Janet už v sedmi letech snila o tom, že se stane žokejkou, což se týkalo rostoucího poblouznění koňmi. Její otec, který si již dříve uvědomil dopad měnící se hudební scény na skomírající kariéru J5, se však rozhodl dát celé své rodině práci baviče, a tak měl pro Janet větší plán než být jen žokejkou. Osud tomu chtěl, že se toto přání splnilo, neboť v dubnu 1974 sedmiletá Janet veřejně debutovala v nočním klubu v Las Vegas, kde vystoupilo téměř všech devět členů rodiny Jacksonových. Naštěstí se Jacksonovi mohli snadno stát hvězdami vystoupení, napodobovat a imitovat různé ikony, jako byly zejména Cher a Mae Westová. V roce 1976 si Janet a rodinné vystoupení ve Vegas získalo pozornost Freda Silvermana ze CBS, který se zoufale snažil najít nové varietní vystoupení poté, co „Sonny & Cher“ skončila, zatímco ABC měla konkurenční rodinnou show „Osmonds“ s Donnym a Marií. Po dohodě s Fredem Silvermanem debutovali Jacksons 16. června 1976 s pořadem „The Jacksons“ a stali se tak první afroamerickou rodinou, která měla v televizi varietní pořad. Pořad bohužel vydržel jen dvě sezóny a v roce 1977 byl zrušen. V době, kdy bylo Janet 11 let, si jejího talentu všiml legendární televizní producent Norman Lear, který hledal někoho, kdo by pomohl získat zpět sledovanost jednoho z jeho přelomových pořadů, rodinného sitcomu „Good Times“. V roli zneužívaného dítěte jménem Penny si snadno ukradla pozornost veřejnosti, která jí pomohla získat na konci sezóny 1977-1978 hlavní členskou roli, v seriálu zůstala až do jeho definitivního zrušení v roce 1979. Jak šel čas, Janet pokračovala ve své herecké kariéře a krátce se objevila v krátce trvajícím sitcomu s názvem „A New Kind of Family“, který byl na začátku roku 1980 rovněž zrušen. O rok později, v roce 1981, dostala příležitost zahrát si v dalším rodinném sitcomu „Diff’rent Strokes“. Po boku Todda Bridgese, který hrál Willise, se tehdy patnáctiletá Janet oficiálně stala idolem teenagerů hlavně díky roli Charlene Dupreyové, kterou v seriálu ztvárnila. Současně s hereckou kariérou začala pronikat i do hudebního světa, čemuž se její otec zpočátku jistě bránil. A právě jeho příkaz, aby osmnáctiletá Janet přijala roli Cleo Hewittové v seriálu Fame, ji v roce 1984 poslal zpět na televizní pole. Ve skutečnosti v roce 1985 seriál definitivně opustila a zamířila k hudební produkci. Janet, hluboce zamilovaná do hudby, začala psát své první písně už v devíti letech, ale sama stejně nikdy netoužila stát se profesionální zpěvačkou. Přesto souhlasila, že se bude podílet na hudbě, jen aby pomohla své rodině. A tak se Janet v roce 1978 dočkala své vůbec první nahrávky, kterou byl duet s mladším bratrem Randym v písni s názvem „A Love Song for Kids“. Od té doby se Janet občas podílela na dalších rodinných nahrávkách, zejména se sestrou LaToyou a bratrem Michaelem, než v roce 1981 chtěla se svými dvěma staršími sestrami LaToyou a Rebbie založit vlastní hudební skupinu, ale neshody mezi staršími sestrami ji donutily skupinu rozpustit, aniž by natočila desku. Když slyšel Janetin hlas, její otec Joseph nakonec změnil názor a požádal ji, aby začala pěveckou kariéru. Byla nesvá z pobytu v nahrávacím studiu Janet cítila, že není tak hlasově nadaná jako její bratři, zejména bratr Michael, který se díky svým albům „Off the Wall“ a „Thriller“ stával popovou superstar. Bylo jí 16 let, když Janet vydala své debutové album nazvané jednoduše „Janet Jackson“, proti čemuž protestovali teenageři, kteří trvali na tom, že by na obalu nemělo být její příjmení. Album, které produkovali souloví zpěváci Angela Winbush, Rene Moore a Leon Slyvers ze slavné rodinné hudební skupiny Slyvers, se dostalo na 6. místo v žebříčku Billboard R&B, strávilo 45 týdnů v Top 50 a dostalo se na 63. místo v žebříčku Billboard Pop albums. Kromě toho se na albu nacházely také 3 singly v Top 20 Billboard R&B „Young Love“ (#6), „Say You Do“ (#15) a „Come Give Your Love To Me“ (#17) a že dva ze singlů „Young Love“ a „Come Give Your Love to Me“ se dostaly až na #64, resp. #58 v hitparádě Billboard pop. Především se však CD prodalo v USA více než čtvrt milionu kopií, díky čemuž časopis Billboard udělil Janet ocenění jako desáté nejprodávanější R&B umělkyni na konci roku 1982, zatímco debutové album získalo ocenění jako desáté nejprodávanější R&B album roku 1983. Navzdory svému skromnému úspěchu Janet skutečně čelila překážce, protože po úspěchu alb „Off the Wall“ a „Thriller“ musela soupeřit s bratrem Michaelem o výsluní pop music. Stand still, ona pak mohla v roce 1984 vydat své 2. album „Dream Street“, které je hudebním pokrokem od jejího debutu, s více funky, up-tempo a famózní disco. Bohužel, toto album dosáhlo vrcholu pouze na 147. místě v žebříčku Billboard popových alb, když bylo vydáno v červenci téhož roku, totéž platí i pro album celkově se prodala pouze polovina toho, co Janet self-titled debut. V souladu s neúspěchem jejího druhého alba mnozí kritici hodnotili její kariéru jako „popovou hvězdu skončenou dříve, než vlastně začala“. Přibližně ve stejné době se Janet zamilovala do Jamese DeBarge, člena rodinné skupiny Motown DeBarge, s nímž 7. září 1984 utekla, ale 18. listopadu 1985 to zrušila, přičemž jako důvod uvedla DeBargeho závislost na drogách. Dostala se do deprese buď z rozpadu, nebo ze své slavné rodiny, a tak si Janet začala hledat vlastní bydlení. Poučen z Janetiných dvou předchozích alb, která neměla příliš velký úspěch, začal její management uvažovat o posunu směrem k mnohem více funkovému a R&B zvuku, od kterého si sliboval zlepšení její kariéry. Taková myšlenka způsobila, že Janet v rozhovoru pro časopis Rolling Stone v roce 1993 uvedla tento krok a angažování producentů Jimmyho Jama a Terryho Lewise, což ve skutečnosti narazilo na velký odpor její rodiny, zejména jejího manažera-otce. Joseph údajně oběma producentům řekl, aby jeho dcera nezněla jako rival rodiny Jacksonových Prince. Krátce poté Janet vyprodukovala své třetí album s názvem „Control“, jehož témata zkoumají její snahu stát se profesionálkou, která získává osobní nezávislost a sebepotvrzení prostřednictvím osobních rozhodnutí, která individuálně činí a za něž nese odpovědnost. Ve skutečnosti text titulní skladby „Control“, který přinesl její frustrace a její brzké manželství, přivedl album na první místo jak v žebříčku Pop #1 po dobu 2 týdnů, tak v žebříčku R&B #1 po dobu 6 týdnů. První singl z alba, „What Have you Done For Me Lately“, získal masivní rádiový ohlas, dostal se na 4. místo v Billboard Top 100 a na 1. místo v hitparádě R&B Singles. A co víc, šest z devíti skladeb alba bylo vydáno jako singly, z nichž pět se dostalo do Top 5 popové hitparády, přičemž Janet dosáhla svého prvního #1 popového singlu za píseň „When I Think Of You“. Jak velkým úspěchem bylo, že se alba „Control“ příznivě prodalo více než deset milionů kopií po celém světě; získalo 6 cen Billboardu, včetně ocenění Top Selling Pop Singles Artist a Top Selling Black Singles Artist; 3 ceny Soul Train Awards, včetně ocenění Album roku; 3 ceny MTV Video Music Awards; 4 ceny American Music Awards; a bylo nominováno na 3 ceny Grammy, včetně ocenění Album roku. Díky jednomu z mnoha singlů obsažených na albu „Control“, který nese název „When I Think Of You“, se navíc Janet stala ve svých 19 letech nejmladším umělcem, který se dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100 Singles od dob Stevieho Wondera. Po přestávce, která jí zabránila vydat jakékoli album až do roku 1989, způsobené pouze tím, že datum vydání bylo několikrát posunuto, protože se spolu s Jamem a Lewisem snažila své nápady odevzdat na desku, spolupracovníci A&M Records překvapivě požádali třiadvacetiletou Janet, aby natočila pokračování veleúspěšného alba „Control“. Přesto chtěla udělat něco jiného a výsledkem bylo album „Rhythm Nation 1814“, k němuž vysvětlila: „Control bylo o mém životě, Rhythm Nation je o tom, co se děje ve světě kolem nás“. To je důvod, proč Janet čerpala většinu inspirace ze sociálně uvědomělých umělců, jako jsou Marvin Gaye, U2, Tracey Chapman, Bob Dylan, a že se album skládá z písní s náročnějšími tématy, popravdě tvrdšími než na „Control“, které jsou o drogách, bezdomovectví, vzdělávání a předsudcích. Brzy po svém vydání se „Rhythm Nation 1814“ příznivě umístilo na prvním místě v žebříčcích Pop a R&B, z čehož vzešla čtyři americká čísla jedna a další tři hity v Top 5. Kromě toho se ho také prodalo ještě více než jeho předchůdce, celkově dosáhlo 12 milionů, přimělo Janet získat celkem 14 Billboard Music Awards, včetně Top Selling Album of 1990 a 5 Soul Train Awards. Kromě toho získala také Grammy za minifilm „Rhythm Nation“, 2 NAACP Image Awards, 3 MTV Video Music Awards a 5 American Music Awards. Kromě toho se singl Rhythm Nation 1814 Miss You Much stal také nejdéle fungujícím #1 singlem roku 1989, čímž Janet stanovila rekord, když se stala prvním a jediným umělcem, který kdy získal 7 Top 5 hitů z jednoho alba. V návaznosti na tento hit uspořádala zpěvačka v roce 1990 masivní světové turné s názvem „The Rhythm Nation World Tour“, které se stalo největším a nejúspěšnějším debutovým turné jakéhokoli umělce v historii. Turné, které viděly více než 2 miliony lidí po celém světě, trvalo celých devět měsíců a odehrálo více než 120 koncertů, přičemž vstupenky na koncert v tokijském dómu byly vyprodány za pouhých 7 minut, čímž byl v Japonsku vytvořen nový rekord. V době, kdy Janet vypršela smlouva s A&M, tedy v roce 1991, se ji snažila získat řada vydavatelství. Přesto se 11. března 1991 rozhodla uzavřít smlouvu s Virgin Records za údajných 50 milionů dolarů, která se zřejmě stala největší nahrávací smlouvou v hudební historii v tomto období. Rok poté, v průběhu roku 1992, nahrála Janet duet s Lutherem Vandrossem, v němž zpívala píseň „The Best Things In Life Are Free“ převzatou z filmu „Mo’Money“. Duet se stal pro duo hitem č. 1 R&B a byl nominován na cenu Grammy v kategorii Nejlepší R&B vokální výkon dua nebo skupiny. V roce 1993 se Janet opět věnovala herectví a zúčastnila se filmu Johna Singletona „Poetic Justice“, kde hrála roli mladé afroamerické básnířky a kadeřnice jménem Justice. Díky svému výkonu ve filmu se jí nepodařilo získat uznání veřejnosti, „příznivě“ si vysloužila ocenění nejhorší nová hvězda na Zlatých malinách 1993, ačkoli získala dvě filmové ceny MTV za nejlepší ženský výkon a nejžádanější ženu. Od té doby si Janet uvědomila, že větší úspěch ve filmu může najít pouze jako zpěvačka a skladatelka, nikoliv jako herečka, což bylo zřejmě vidět, protože její balada „Again“, ačkoliv nebyla na soundtracku a objevila se pouze na albu „janet.“, jí vynesla nominaci na Zlatý glóbus i Oscara za nejlepší původní píseň. Po této porážce vydala Janet v témže roce album „janet.“, které bylo podle mnoha jejích fanoušků jejím sexuálním albem, většinou jako milostný dopis jejímu novému manželovi a dlouholetému příteli Rene Elizondovi, za kterého se provdala 31. března 1991, jen aby se vyhnula spekulacím tisku, uvedla, že je spoluautorem mnoha skladeb na „janet.“. Aby bylo ve věcech jasno, Janet a její dlouholetí producenti Jimmy Jam a Terry Lewis tvrdili, že Elizondo dal pouze „nápady na konkrétní píseň“ a že se významně podílel pouze na obalu alba, kde zakrývá Janetina ňadra, zatímco ona se svůdně dívá jen přes džíny. Část z vydání, „janet.“, která odrážela její zpěvaččinu metamorfózu, se stala prvním albem ženské umělkyně, které se v éře Soundscan dostalo na první místo žebříčku Billboard Top 200 alb. Stalo se také nejrychleji prodávaným albem té doby, když se ho v prvním týdnu prodalo 350 000 kopií v USA a 950 000 celosvětově. Poté se z alba „janet.“ zrodilo šest singlů v první desítce, z nichž dva se dostaly na první místo, a rychle následovalo dvouleté světové turné, které úspěch alba ještě umocnilo. V roce 1995 nahrála Janet s bratrem Michaelem duet „Scream“, který se dostal do první pětky žebříčků popu a R&B a jehož videoklip se stal nejdražším videoklipem všech dob a stál přibližně 7 milionů dolarů. Klip skutečně vynesl Jacksonovým cenu Grammy za nejlepší krátký hudební videoklip. Ve stejném roce vydala společnost A&M Records Janetino první album největších hitů s názvem „Design of a Decade: Na něm jsou všechny hity z jejích alb „Control“ a „Rhythm Nation 1814“. Součástí alba největších hitů jsou také dvě nové nahrávky: „Runaway“, která dosáhla 3. místa v hitparádě popu a 6. místa v hitparádě R&B, a „Twenty Foreplay“, která dosáhla 36. místa. O rok později Janet znovu sjednala smlouvu s Virgin Records na údajných 80 milionů dolarů, čímž se stala nejlépe placenou nahrávací umělkyní všech dob. A poté, co většinu roku 1996 strávila v ústraní způsobeném těmito depresemi, krátce dokončila práci na svém novém albu „The Velvet Rope“, které vyšlo v říjnu a hovořilo o jejím smutku, bolesti, depresi, ale i povzbuzení. Nebylo vydáno mnoho singlů kromě AIDS věnované taneční hymny „Together Again“ a sexy, slizké a funky „I Got Lonely“, ale „Gone“ a funky a lyricky upřímná „Go Deep“ z tohoto alba se staly oblíbenými v rádiích. Později Janet angažoval rapper Busta Rhymes, aby zazpívala v písni “ What’s It Gonna Be?!“ převzaté z jeho alba „E.L.E. (Extinction Level Event) z roku 1998: The Final World Front.“ Díky parnému videoklipu s její účastí se píseň okamžitě stala hitem a dosáhla 3. místa v popu a 1. místa v kategorii R&B a rap. Kromě toho to byla také její první píseň, která se dostala do rapových žebříčků a později byla nominována na cenu Grammy za nejlepší rapový výkon dua nebo skupiny.Stala se tak prvním a jediným umělcem, který byl nominován na ceny Grammy v kategoriích pop, R&B, dance, rock a rap, a jediným umělcem, jehož singl se umístil v těchto žebříčcích, včetně žebříčku Adult Contemporary, kde v roce 1990 dosáhla s písní „Come Back to Me“ prvního místa. Dále se Janet dostala do hitparád spoluprací s R&B skupinou Blackstreet, která se objevila v remixové verzi jejího hitu „I Get Lonely“ z roku 1998, ve skladbě „Girlfriend/Boyfriend“. V blízké budoucnosti nahrála duet s Eltonem Johnem pro jeho soundtrack k filmu „AIDA“, jehož píseň „I Know The Truth“ jako dojemná balada měla reprezentovat Janetinu stále rostoucí všestrannost jako umělkyně. Jak čas plynul, pokračovala v práci na své kariéře psaním, produkováním a nahráváním písně pro propagační kampaň Pepsi v Evropě. Po sedmi letech od svého posledního hereckého výkonu se čtyřiatřicetiletá Janet vrátila do kin s filmem Eddieho Murphyho Oříškový profesor II: Klumpové“ v roce 2000, kde ztvárnila profesorku Denise Gainesovou, která se zamiluje do Shermana Klumpa v podání Murphyho a učí se vypořádat s jeho obtížemi a pobuřující rodinou. Ačkoli se jí navzdory velkému úspěchu filmu nedostalo příliš chvály, přesto se Janet cítila hrdá hlavně proto, že se singl „Doesn’t Really Matter“ stal její první jedničkou v novém tisíciletí, čímž se stala první umělkyní, která měla singl číslo jedna v 80., 90. a 2000. letech. V době vydání alba „Nutty Professor II: The Klumps“ v roce 2000 se objevily zvěsti, že se Janet rozešla se svým devítiletým manželem Reném Elizondem, což se 13. března 2000 skutečně legalizovalo. V průběhu práce na dalším albu Janet vyzvala Jimmyho Jama a Terryho Lewise s cílem nabídnout svým fanouškům něco nového, kvůli čemuž do svého nového producentského týmu zařadila hiphopového producenta Rockwildera a vyloučila nyní již bývalého manžela Reneho Elizonda. Z této spolupráce vzešlo album „All for You“, které bylo mnohem optimističtější než předchozí „Velvet Rope“ a obsahovalo písně pojednávající o romantice, sexu a svobodném životě. Tohoto alba se v prvním týdnu po vydání prodalo přes 600 000 kopií, což bylo zlepšení oproti předchozím počinům a nejvyšší 1. týden prodeje pro jedno z jejích alb. Titulní skladba LP se navíc stala Janetiným druhým největším dosavadním hitem, když se na 7 týdnů dostala na 1. místo, přičemž druhý singl z alba „Someone To Call My Lover“ se dostal do Top 5 popové hitparády. Na podporu tohoto úspěchu alba uspořádala nyní raketově rostoucí zpěvačka vyprodané evropské turné s dalšími extra termíny po USA a Japonsku. Po skončení turné se Janet vrátila do studia, aby se objevila v písni „(And She Said) Take Me Now“ zpěváka NSYNC Justina Timberlakea a v písni „Feel It Boy“ Beenieho Mana, jejíž text na albu velmi okatě propaguje násilné útoky na homosexuály a jejich zabíjení, což samozřejmě vyvolalo protesty Janetiných fanoušků. Čím větší slávy a popularity se jí dostávalo, tím více spekulací vyvolávala, že byla romanticky spojována zdánlivě s každým, od dlouholetého přítele, jako je zpěvák R&B a člen New Edition Johnny Gill, rapper Q-Tip, herec Matthew McConaughey a Timberlake. Tyto zvěsti se však ukázaly jako nepravdivé, když si později vyšla s hudebním magnátem Jermainem Duprim. Jaká nejhorší noční můra pro Janet, když se jí během poločasové show Super Bowlu XXXVIII 1. února 2004 stalo to, co Justin nešťastně nazval „porucha šatníku“. Bylo to právě během tohoto tanečního a pěveckého živého vystoupení před více než 100 miliony lidí, kdy se Janetin top nešťastnou náhodou roztrhl a odhalil její pravé ňadro. Ačkoli oba tvrdili, že šlo o čistě neplánovaný incident, přesto to Janetinu kariéru velmi ovlivnilo, protože se to zřejmě stalo začátkem konce Janetiny kariéry, což se potvrdilo, protože její osmé album „Damita Jo“ nebylo tak komerčně úspěšné jako její předchozí počiny. V popové hitparádě Billboard se mu nepodařilo dostat do Top 40. Byl to první singl Janet od počátku 80. let, ke kterému MTV a VH1 nakonec odmítly odvysílat videoklip. Přestože „Damita Jo“ nedosáhlo prodejnosti jejích předchozích alb, nevadilo to členům nahrávací společnosti a některým udílení cen zpěvačce, která 7. prosince 2004 NARAS oznámila, že za toto album získala dvě nominace na Grammy, jednu za současné R&B album roku a druhou za singl „I Want You“ v kategorii Nejlepší ženský R&B vokální výkon. Přesto všechno Janet prokázala, že je kvalifikovanou zpěvačkou, neboť jednou získala nominaci na American Music Award v kategorii Favorite R&B/Soul Artist, nominace jako nejlepší zpěvačka R&B na Source Music Awards, NAACP Image Awards, BET Awards a nakonec získala platinový status v USA, přičemž celkový prodej desky dosáhl tří milionů kopií po celém světě. V roce 2005 Janet stále pronásledovaly problémy, protože čelila žalobě ve výši 120 milionů dolarů, kterou podal Leonard Salati, obyvatel Bronxu. Ten tvrdil, že ho údajně 4. února dva její „nekontrolovaní“ bodyguardi škrtili a vláčeli po schodech klubu Marquee. Ještě předtím, než byl případ urovnán, vyplulo na povrch šokující prohlášení o ní, když v říjnu Young DeBarge, bratr jejího bývalého manžela Jamese, prohlásil, že má tajnou dceru jménem Renee. Po několika dnech tuto zprávu smetla ze stolu a důrazně prohlásila, že toto tvrzení není pravdivé, protože dítě skutečně nemá. Mimo toto drama se Janet opět pokusila o hudební kariéru, když v září 2006 vydala album „20 Y.O.“. Toto album bylo lepší než předchozí deska, debutovalo na druhém místě v albovém žebříčku Billboardu a v roce 2006 bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší současné R&B album“. S dokončením alba „20 Y.O.“ skončila i její smlouva s Virgin Records. Zpěvačka se poté obrátila na Island, kde přítel Dupri působil jako generální ředitel. K tomuto labelu oficiálně nastoupila v červenci 2007 a pracovala na novém albu s producentem Anthonym „L.A. Reidem“. V roce 2008 vydala Jacksonová své desáté studiové album „Discipline“ , které se stalo jejím šestým albem, jež se dostalo na vrchol žebříčku Billboard 200, a to i přes další bouřlivý vztah mezi umělcem a vydavatelstvím. Ačkoli Jacksonová nevydala další album po dobu sedmi let, nejdelší pauzu ve své diskografii vyplnila profesní aktivitou a velkými životními změnami. Během natáčení alba „Why Did I Get Married Too?“ se dozvěděla o smrti svého bratra Michaela. Brzy poté se s Duprim rozešla a absolvovala turné na podporu dvoudiskové antologie „Number Ones“, kterou propagoval klubový hit číslo jedna „Make Me“. Přijala hlavní roli v adaptaci velkofilmu „For Colored Girls“, vydala knihu a jako filantropka zůstala hluboce spjata s různými kauzami. V roce 2015 se vrátila na svém vlastním labelu Rhythm Nation s „No Sleeep“, slow-jamovou spoluprací Jam a Lewis, která se dostala do R&B Top 20 a připravila své publikum na turné a vydání jedenáctého studiového alba „Unbreakable“.