Scénárista, režisér a producent Brian Koppelman („The Girlfriend Experience“, „Solitary Man“, „Ocean’s 13“) je neustále dotazován, jak najít agenta. Proto se rozhodl odpovědět na tuto otázku v příspěvku na svém blogu, který s dovolením uveřejnil níže.
S drtivou přesností si vzpomínám na únorový týden roku 1997, kdy každá talentová agentura v Hollywoodu odmítla možnost mě zastupovat. A vzpomínám si, že mi to připadalo jako absolutní fakt, jako nezvratný rozsudek shora, že scénář, který jsme s partnerem napsali, je nejen neprodejný, ale není ani dost silný na to, aby naznačoval, že jsme jako scenáristé nadějní. Byla jsem z těch odmítnutí tak otřesená, že jsem si zapsala, co každý agent řekl osobě, která nás předložila k posouzení. Jeden řekl, že „scénář je přepsaný“. Jiný, že „ty postavy jsou napsané nedostatečně“. Třetí, že „pokerový scénář nikdo nekoupí“, a čtvrtý, přísahám, že „na trhu jsou teď už tři pokerové scénáře.“
Ani jeden agent nás nepožádal o schůzku nebo o přečtení dalšího materiálu.
Nejpozději za měsíc Miramax koupil dotyčný scénář (podle kterého vznikl film „Rounders“). A do konce března nám každá agentura volala s žádostí o schůzku, nabízela nám let do New Yorku, aby nás pozvala na kávu, a žádala nás, abychom jim dovolili výsadu vysvětlit, proč právě oni a jejich tým jsou ti absolutně nejlepší a jediní, kteří by nás měli zastupovat. Protože byli opravdovými fanoušky toho, co děláme, měli skutečné pochopení pro naši práci a od chvíle, kdy si přečetli náš scénář, věděli, že nás čeká dlouhá a záslužná kariéra, pokud ovšem budeme mít kolem sebe ty správné lidi, kteří nás provedou složitým hollywoodským bludištěm.
Populární na IndieWire
Tady je to nejlepší; každému z nich jsem přečetl připomínky, které měli ke scénáři měsíc předtím. Jelikož jsou to agenti, nikdo z nich nevynechal ani slovo: „to jsem nebyl já, to četl asistent“; „aha, no, toho čtenáře jsem vyhodil“; „četl jsem jen reportáž“. Ani jeden z nich si to nepřivlastnil, neřekl: „Mýlil jsem se,“ nebo „Nemyslel jsem si, že se to prodá,“ nebo dokonce: „Napoprvé se to neodhalilo, ale poté, co to Harvey koupil, jsem se rozhodl přečíst si to znovu, A teď už to chápu.“
VÍCE: To neznamená, že jsou agenti zlí nebo špatní lidé. Ale myslím, že to dává za pravdu myšlence, že jejich úsudek je ve skutečnosti úsudkem o vnitřní hodnotě daného díla. A je to stejně dobré vysvětlení, proč většina profesionálních scenáristů obrací oči v sloup, když se nás začínající autoři ptají, jak získat agenta.
Agenti jsou z velké části reaktivní, nikoli proaktivní. Musí být; jejich dny tráví obsluhováním stávajících klientů, filmových studií, producentů, toků smluv, prostě všeho. A vědí, že většina scénářů, které pošlou amatéři, nezmění pravidla hry, neznamená milionové prodeje, začátek slibné kariéry.
„Jo,“ slyším vás říkat, „ale můj scénář mění pravidla hry, je to milionová specifikace, začátek slibné kariéry.“
Předpokládejme na chvíli, že je to všechno, co si myslíte. Co tedy? No, pak věřím, že najdete zastoupení. Ale nemusí to být tak, že ji naslepo předložíte špičkovým agenturám. Pravděpodobnější je, že pokud jste napsali něco skutečně kvalitního, můžete také psát e-maily, dopisy, příspěvky na blogy, tweety a statusy na Facebooku poutavým, zapamatovatelným a vtipným způsobem.
Ještě nikdy nebylo snazší na sebe upozornit. Abyste dali vyniknout sobě i své práci. Stačí jen přesvědčit lidi, že by pro ně bylo přínosné investovat svůj čas do vás a vašich materiálů. Protože tak to v byznysu funguje.
Každý den jsou výkonní pracovníci ve filmovém průmyslu a scénáristé, režiséři a producenti online, zapojují se, účastní se, hledají něco skvělého. Vaším úkolem je najít způsob, jak je přimět, aby vás požádali o přečtení vašich věcí. Způsob, jak toho dosáhnout, není požádat je. Je to tím, že vytvoříte chytrou, přívětivou a zábavnou osobnost, že nebudete působit bláznivě, zoufale nebo děsivě,
„Jo,“ slyším vás říkat, „ale to není fér. Jediné, co bych měl udělat, je napsat skvělý scénář. Nechci, abych musel být nějakou online trikovou opičkou.“
Dobře. Nevytvářej si online osobnost. Vezmi si scénu ze scénáře a natoč ji. Levně. A dej ji na YouTube. Nebo na své vlastní stránky. Pokud bude opravdu skvělá, ostatní na ni začnou odkazovat a než se nadějete, agenti vás budou žádat, abyste jim prosím poslali celý scénář.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Tohle je důvod, proč jsou všechny knihy o psaní scénářů ztrátou času
„Jo,“ slyším vás říkat, „ale já nejsem režisér. Nemám na to peníze, nemám…“
Dobře. Tak to nenatáčej. Co třeba tohle. Pošli scénář na Černou listinu. Bude tě to stát asi padesát dolarů, dostaneš recenzi od profesionálních čtenářů, a když se jim to bude líbit…
„Jo…“
Tak si udělej výlet do LA. Zjisti, kam chodí asistenti různých agentur pít nebo pařit, spřátel se s nimi-
„Moc společenské to není-„
Fajn. Umístěte celý scénář na své stránky, pak si kupte nějaké online reklamy na místech, kam chodí lidé od filmu, levné, abyste na ty stránky přivedli návštěvníky-
„Na to nejsou peníze. Proč to prostě nemůže fungovat takhle: Pošlu scénář do CAA nebo WME. Oni si ho přečtou, zavolají mi a pak mi domů pošlou sklápěčku plnou peněz a slávy?“
Hmmm.
Jde o tohle: ve filmovém a televizním byznysu existují obrovské překážky vstupu. Vždycky byly. Je to prostá otázka čísel a reality. A vaše volba je skutečně taková: buď si budete stěžovat na to, jak je těžké získat zastoupení, nebo půjdete ven a uděláte něco tak úžasného, že si vás zastoupení najde.
Protože právě o tom je příběh našeho prvního scénáře. Neříkám, že ten scénář byl úžasný. Ale to, že ho koupil Harvey Weinstein, ano. Pro průmysl. A oni na to reagovali vstřícně.
Mrzí mě ta práce. Dělejte tu práci. Až bude opravdu nezpochybnitelná, nebude vaším problémem najít agenta. Bude to výběr ze všech těch, kteří vás budou prosit, abyste s nimi podepsali smlouvu.