Zpochybnění příběhu:
Trpěl A. A. Milne skutečně posttraumatickou stresovou poruchou z doby, kdy byl ve válce?
Ve filmu vede doba, kdy A. A. Milne bojoval za britskou armádu v 1. světové válce, k posttraumatické stresové poruše, která způsobí, že se jeho rodina přestěhuje z Londýna na klidný anglický venkov. Skutečný příběh filmu Sbohem, Kryštůfku Robine je poněkud méně jasný, pokud jde o to, do jaké míry byl Milne postižen posttraumatickou stresovou poruchou, částečně proto, že tento stav nebyl chápán a uznáván tak, jak je tomu dnes. Ačkoli neexistují přímé důkazy o tom, že by Milne trpěl posttraumatickou stresovou poruchou, víme, že ho těžce poznamenaly zážitky z bojů ve válce. Milne ve své autobiografii It’s Too Late Now (Teď už je pozdě) napsal, že mu způsobilo „téměř fyzickou nevolnost“, když si vzpomněl na „tu noční můru morálního úpadku, válku“.
Zmiňuje se o výletu do zoologické zahrady se svým synem Kryštůfkem Robinem, kde pozorovali brouky v hmyzím domě, a uvádí, že pohled na velký groteskní hmyz v něm vyvolával velké nepříjemné pocity. „Dokázal jsem si představit pavouka nebo mnohonožku tak strašlivou, že bych v její přítomnosti musel zemřít odporem,“ napsal Milne ve své autobiografii. „Teď se mi zdá nemožné, že by nějaký citlivý člověk mohl přežít další válku. Pokud by nemusel zemřít jiným způsobem, chřadl by nemocí duše.“ Ve filmu je citlivost postavy prezentována jako přímý důsledek války, kdy se třese při zvuku zátek a praskajících balónků. Ve skutečném životě je těžké zjistit, jak citlivý byl Milne například před válkou na takové věci, jako je obří strašidelný hmyz, a nakolik válka hrála roli při stimulaci tohoto nepohodlí. -TIME.com
Prodala manželka A. A. Milneho Daphne jeho báseň, aniž by o tom věděl? Ne tak docela. Stejně jako ve filmu byla básní, kterou prodala, jeho známá báseň „Večerníček“ z roku 1923, která končí verši: „Hush! Šeptej, kdo se odváží! Kryštůfek Robin se modlí“. Během našeho pátrání po odpovědi na otázku, jak přesná je báseň Sbohem, Kryštůfku Robine, jsme zjistili, že Milneova manželka Daphne báseň skutečně prodala časopisu Vanity Fair, ale podle zpráv to bylo až poté, co jí Milne řekl, že může dostat peníze, pokud se jí podaří báseň časopisu prodat. -Fortune.com
Byla Daphne Milneová skutečně nepřítomnou matkou?“
Ve filmu Sbohem, Kryštůfku Robine, se role matky ujala Kryštůfkova chůva Olive (Kelly Macdonaldová), zatímco Daphne se věnuje svým společenským povinnostem. Ve skutečném příběhu se to tolik neodráží. Kryštůfek Robin ve své autobiografii Začarovaná místa napsal: „Když je dítě malé, je za jeho výchovu zodpovědná především matka. Tak to bylo i se mnou. V té době jsem patřil spíše matce než otci.“
Podle New York Times Christopher jednou řekl, že to byla jeho matka, kdo dal otci většinu nápadů na příběhy o Púovi. „Byla to moje matka, kdo si se mnou chodil hrát do dětského pokoje a vyprávěl mu o věcech, které jsem si myslel a dělal. Byla to ona, kdo poskytl většinu materiálu pro knihy mého otce.“ K tomu patřilo i hraní si s původními plyšáky Medvídka Pú.
Ve vztahu Christophera a jeho matky však rozhodně existovala dysfunkční stránka, o které se hojně psalo. Snad nejvýmluvnějším znakem je skutečnost, že svou matku viděl pouze jednou za 15 let, kdy žila po otcově smrti v roce 1956, což film opomíjí. -The Telegraph
Je film Sbohem, Kryštůfku Robine natočen podle knihy?
Ano. Film je založen na biografii A. A. Milneho od Ann Thwaiteové z roku 1990: The Man Behind Winnie-the-Pooh, která byla v roce 2017 znovu vydána pod názvem Goodbye Christopher Robin: A. A. Milne and the Making of Winnie-the-Pooh. Novější verze obsahuje předmluvu scenáristy filmu Franka Cottrella-Boyce. Kniha se zabývá vznikem Medvídka Pú a vztahem mezi autorem A. A. Milnem a jeho synem, skutečným Kryštůfkem Robinem, jehož plyšová zvířátka inspirovala postavičky Medvídka Pú, které žijí v kouzelné zemi Stokorcový les. Kniha se hlouběji zabývá výhodami a úskalími Milneova úspěchu a vlivem, který měla sláva na rodinu, zejména na Christophera Robina, který byl navždy vnímán jako chlapec z knih.
Jak Christopher Robin získal svého plyšového medvídka Winnieho?
Při našem pátrání po tom, jak přesné je Sbohem, Christopher Robine, jsme zjistili, že Christopherova matka Daphne koupila plyšového medvídka v srpnu 1921 ve slavném londýnském obchodním domě Harrods. Byl to dárek k prvním narozeninám jejího syna. Medvěd byl vyroben ze zlatého mohéru, měl černý nos a lesklé skleněné oči. Jeho ruce a nohy byly pohyblivé. Christopher nakonec změnil jeho jméno z medvídka Edwarda na Medvídka.
Pochází jméno Medvídek od skutečného medvěda?
Ano. Inspirací pro jméno Medvídek Pú byla samice černého medvěda, kterou A. A. Milne a Christopher Robin navštívili v londýnské zoo. Medvědice propadla zoologické zahradě díky poručíku Harrymu Colebournovi, veterináři kavalerie, který Winnie koupil za 20 dolarů v Kanadě během první světové války a přivezl ji do Anglie. Jméno Winnie je zkratkou pro Winnipeg v Manitobě, Colebournovo adoptivní rodné město. Když se svou jednotkou odjel do Francie, musel Winnie zanechat v londýnské zoo. Medvědice tam zůstala od roku 1915 až do své smrti v roce 1934. Příběh jejich přátelství vypráví dětská obrázková kniha Finding Winnie, kterou napsala Colebournova pravnučka. Jejich přátelství je zachyceno také ve filmu Medvěd jménem Winnie z roku 2004 s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli Colebourna. Christopher Robin po něm pojmenoval svého plyšového medvěda Winnie.
Vlezl Christopher Robin skutečně do klece skutečného medvěda, aby se s ním vyfotil? Ano. I když je to dnes těžko představitelné, v roce 1928 Kryštůfek Robin skutečně vstoupil do výběhu skutečného medvídka Winnieho v londýnské zoo, aby se s ním vyfotil. Skutečnou fotografii si můžete prohlédnout níže vlevo. Christopher krmí medvěda medem ze lžičky.
Byly kresby Medvídka Pú od E. H. Sheparda vytvořeny podle medvídka Christophera Robina?
Ne. Když jsme prozkoumali skutečný příběh filmu Sbohem, Kryštůfku Robine, zjistili jsme, že samotné kresby ilustrátora E. H. Sheparda byly vytvořeny podle plyšového medvídka vlastního syna, který se jmenoval Growler.
Nesnášel Kryštůfek Robin skutečně pozornost, kterou mu knihy věnovaly?
Ne tak docela. Když byl malý chlapec, užíval si pozornosti, kterou mu sláva přinášela. „Bylo to vzrušující a cítil jsem se díky tomu velký a důležitý,“ řekl později novináři a příteli Gylesi Brandrethovi. Jako dítě Christopher Robin Milne vystupoval na veřejnosti, psal fanouškům, a dokonce natočil desku. Ve filmu Sbohem, Kryštůfku Robine se účastní sezení s otázkami&A, ale je zobrazen, jak je zahlcen svými zběsilými stalkerskými fanoušky. Christopherův příznivý postoj ke svému alter egu se nakonec změnil, když byl kolem osmi nebo devíti let poslán do internátní školy, čemuž se film věnuje jen krátce. Tam byl za to, že je chlapcem z knih, natolik šikanován, že začal medvěda nenávidět. -The Telegraph
Přesto to byl spíše vztah lásky a nenávisti, jak uvedl ve své autobiografii Začarovaná místa. „Doma jsem měl stále rád , ba někdy jsem se cítil docela pyšný, že sdílím jeho jméno a mohu se hřát na jeho slávě. Ve škole jsem ho však začal nemít rád a čím jsem byl starší, tím víc jsem ho neměl rád. Byl si toho můj otec vědom? Nevím.“ Nezdá se, že by si A. A. Milne byl vědom negativních účinků, které měly knihy na jeho syna. Ve své vlastní autobiografii se k tomu vyjádřil, když napsal, že sláva, která začala být spojována s jeho synem, „se nás osobně zřejmě nikdy nedotkla“.
Když Christopher dospěl, žil prudce nezávislým životem. Dlouho se zapřísahal před finanční pomocí, kterou mu mohl přinést jeho fiktivní jmenovec. Provozoval knihkupectví a napsal tři svazky autobiografie, které mu pomohly vyrovnat se s minulostí, ale nepochybně se lépe prodávaly díky jeho jménu. Nakonec sice přijal peníze, které přicházely s tím, že je Christopher Robin Milne, ale podle jeho slov jen proto, že mohly zlepšit život jeho těžce postižené dceři. „Musel jsem to přijmout, už kvůli Clare.“ -The Telegraph
Byl A. A. Milne frustrovaný, že jeho vlastní kariéru básníka, dramatika a spisovatele zastínil Medvídek Pú? Ano, při zkoumání přesnosti knihy Sbohem, Kryštůfku Robine jsme zjistili, že A. A. Milne byl skutečně frustrován tím, že jeho úspěch s Medvídkem Pú zastínil jeho další úspěchy a literární počiny. V roce 1952 Milne řekl, že při psaní svých čtyř krátkých knih o Medvídkovi Pú vytvořil „malou myšlenku, / že všechny mé roky psaní perem a inkoustem / by se téměř ztratily mezi / těmi čtyřmi drobnostmi pro mladé“. Jak řekl scenárista filmu Sbohem, Kryštůfku Robine Franku Cottrellu Boyceovi, Milne chtěl být Hamletem, ale byl oslavován jako klaun, a bez ohledu na to, jak moc se snažil tuto asociaci rozbít, vážnost jeho úspěchu ho s klaunem nesmazatelně spojovala. -The Guardian
Byl A. A. Milne skutečně vehementně protiválečný?
Skutečný příběh Goodbye Christopher Robin odhaluje, že to není úplně přesné. Jak naznačuje film, Milne doufal, že napíše o svém postoji proti válce, dokud si Medvídek Pú nevyžádal většinu jeho pozornosti a času. V roce 1934 však vydal knihu Mír se ctí, v níž vyjádřil svůj nesouhlas s válkou a vyzval k pacifismu. “ protože chci, aby si všichni mysleli (stejně jako já), že válka je jed, a ne (jak si mnozí myslí) příliš silný, krajně nepříjemný lék.“
Ne vždy byl však Milne za svého života vášnivě protiválečný. Dobrovolně narukoval do první světové války, ale později prohlásil, že nikdy na nikoho nevystřelil. I když se po Velké válce otevřeně vyslovil pro pacifismus, přesto považoval zapojení Británie do druhé světové války za nutnost. „Věřím, že válka je menší zlo než hitlerismus, věřím, že hitlerismus musí být zabit dříve, než může být zabita válka,“ napsal v dopise, který je vystaven v londýnském Imperial War Museum. Milne byl příliš starý na to, aby sloužil na frontě, a tak se během druhé světové války stal kapitánem britské domobrany. Film vynechává zmínku o tom, že v roce 1940 vydal knihu War with Honour (Válka se ctí), která byla do značné míry retrakcí jeho dřívějšího díla Peace with Honour (Mír se ctí).
Jsou originální plyšáci Medvídka Pú Christophera Robina vystaveni pro veřejnost?
Ano. Originální panenky Pú jsou od roku 1987 vystaveny v hlavní pobočce Newyorské veřejné knihovny. Nacházejí se v Dětském centru uvnitř budovy Stephena A. Schwarzmana na Páté avenue a 42. ulici. Panenky Kryštůfka Robina byly poprvé přivezeny do Spojených států v roce 1947 a zůstaly v držení amerického nakladatelství A. A. Milnea, E. P. Dutton, až do jejich darování knihovně.
Ne všichni jsou však s vystavením panenek v knihovně spokojeni. Článek Colea Moretona v Newsweeku z roku 2014 nesl název „Za neprůstřelným sklem je Medvídek Pú ve vězení“. Moreton ve svém článku zmiňuje kampaně v Británii za osvobození původních plyšáků Pú a jejich návrat do vlasti. V roce 1998 dokonce labouristický poslanec Tonyho Blaira přesvědčil, aby toto téma přednesl prezidentu Billu Clintonovi. Mluvčí Bílého domu reagoval slovy: „Představa, že by Spojené státy přišly o Medvídka, je naprosto nesnesitelná“. Snad bez slovní hříčky.
Britové argumentují tím, že na Púa se v jeho vitríně v knihovně do značné míry zapomíná a že by byl náležitě vystaven a zbožňován doma v Anglii, kam by za ním jezdil nespočet fanoušků. Film Sbohem, Kryštůfku Robine jejich úsilí nepochybně přilije olej do ohně. Přesto nelze přehlédnout, že vlastnická práva na ochrannou známku Medvídka Pú patří společnosti Disney, což vede k zamyšlení, zda by se panenkám nevedlo lépe v muzeu v areálu některého z Disneyho zábavních parků, což by jistě urazilo puristy Pú, ale alespoň by přineslo kdysi věrným kamarádům Kryštůfka Robina více pozornosti.
Poslechněte si A. A. Milnea & Podívejte se na filmový trailer
Poslechněte si skutečného A. A. Milnea, jak čte ze své klasické knihy Medvídek Pú z roku 1926, a podívejte se na filmový trailer Sbohem, Kryštůfku Robine.
Odkaz na další informace:
- Oficiální webové stránky filmu Goodbye Christopher Robin
.