Jak přesné jsou kriminální pořady v televizi? Debunking 7 Common Myths

Každý den v danou chvíli dominují televiznímu vysílání kriminální seriály

Viděli jste je. První scéna začíná týmem detektivů – oděných v rukavicích a biohazardních oblecích – odstraňujících otisky prstů z prostěradel, sprchových závěsů a parapetů. Po skončení reklamy ti samí detektivové okamžitě přiřadí tyto otisky k podezřelému, který vypadá hrozivě. Na konci epizody se detektivům podaří najít zmíněného podezřelého a získat z něj přiznání. A to je za 40 minut konec.

Ať už dáváte přednost mozkovému kriminalistickému zážitku z CSI, drsnosti Law & Order: SVU, zlověstný styl Robina Hooda z Dextera nebo nějakou jejich kombinaci, viděli jste, že forenzní práce je základem řešení zločinů.

A možná patříte k těm, kteří se dívají a říkají si: „To bych taky zvládl!“. Pokud však hledáte kariéru v oblasti trestního práva na základě toho, co každý týden vidíte na malé obrazovce, zamyslete se znovu. Odborníci se shodují, že televizní fantazie se příliš neshoduje s realitou této práce.

Ve snaze vykreslit realističtější obraz toho, co mohou očekávat začínající profesionálové v oblasti trestního práva, jsme požádali odborníka, aby uvedl na pravou míru sedm běžných mýtů o kriminálních seriálech.

Pravda o 7 mýtech kriminálních seriálů

Mýtus č. 1: Detektivové analyzují důkazy

„První a nejotravnější je zobrazování pracovníků na místě činu, kteří vykonávají také detektivní práci,“ říká Brian McKenna, poručík ve výslužbě a vyšetřovatel na místě činu. „Ve většině agentur jsou práce na místě činu a vyšetřování dvě oddělené funkce.“

McKenna dále vysvětluje, že vyšetřovatelé na místě činu zpracovávají místa činu, balí veškeré nalezené důkazy a posílají je do laboratoře. „Málokdy se přímo podílejí na vyšetřování trestných činů, zejména ve větších agenturách,“ dodává. Na rozdíl od toho, co vidíte na obrazovce, detektivové málokdy vkročí do laboratoře.

Technici místa činu (CST) však tráví čas jak na místě, tak v laboratořích, protože jsou proškoleni ve správném způsobu shromažďování důkazů. Tito odborníci však nejsou do samotného procesu vyšetřování zapojeni tolik jako například detektiv.

Mýtus č. 2: Místa činu jsou zpracována rychle

„Valím oči na rychlost, s jakou vyšetřovatelé na místě činu dostávají výsledky z laboratoře,“ říká McKenna. „Zpracování mnoha získaných důkazů trvá velmi dlouho, zejména nejoblíbenějšího druhu důkazů v Hollywoodu – DNA.“ Vysvětluje, že zpracování důkazů DNA zabere hodně přes 50 hodin práce v laboratoři – což odpovídá více než šesti pracovním dnům. A to pouze v případě, že mají laboranti jasný rozvrh.“

Rada pro vzdělávání veřejných agentur nabízí přehled toho, jak vypadá zpracování DNA v trestním řízení.

A po vší té práci se výsledky DNA stejně mohou ukázat jako bezvýznamné. Databáze kombinovaného indexového systému DNA (CODIS) FBI je považována za největší světové úložiště záznamů DNA známých pachatelů, ale není dokonalá.

Pokud je DNA odebrána podezřelému, jehož otisky prstů nebyly zadány, ať už je vinný, nebo ne, nebude tento podezřelý pomocí DNA identifikován. Pokud je navíc odebraný vzorek velmi malý, špatně zachovalý nebo silně znehodnocený, může být jeho porovnání velmi obtížné.

Mýtus č. 3: Pracovní podmínky na místě činu odpovídají

Doufající kriminalisté často neberou v úvahu obtížné pracovní podmínky, kterým budou pravděpodobně čelit při shromažďování důkazů. Například pečlivé shromažďování nepatrných vzorků je úplně jiná hra ve sněhu nebo v okolí místa nehody, které se peče na slunci. McKenna říká, že málokdy se setkáte s přesným vyobrazením drsných a nepohodlných pracovních podmínek na místě činu.

„Místa činu jsou často špinavá, někdy krvavá, horká, studená nebo dokonce venku za špatného počasí,“ vysvětluje. „V mnoha případech je také nutné plazit se po podlaze, pod autem nebo jinak pracovat z nepohodlných, špinavých či nepohodlných pozic.“

Mýtus č. 4: Profesionálové na místě činu při práci vypínají emoce

Nezáleží na tom, kolik jste viděli kriminálních seriálů, nic v televizi se nedá srovnat se skutečností. Dokonce i ti, kteří se opravdu věnují forenzní vědě, si na to, že přijdou na místo, kde se odehrál zločin nebo katastrofa, musí zvyknout. Jinými slovy, nebudete v pohodě popíjet kávu a přitom ukazovat vzory stříkanců jako herec v televizi.

„Mnohá místa činu jsou hrůzná a potenciálně depresivní. Na rozdíl od těch zobrazovaných v televizi jsou násilná úmrtí velmi ošklivá,“ říká McKenna. Dodává, že to nejsou jen dramatické vraždy a velké útoky, které musí kriminalisté zpracovávat. Jsou také na místě sebevražd, smrtelných autonehod a náhodných úmrtí z jiných příčin. „Není to příjemné a někteří lidé to nezvládnou.“

McKenna říká, že mnozí jedinci si samozřejmě na místa činu zvyknou a tato práce je pro ně velmi obohacující. Vlastní reakci na traumatickou ztrátu života je však rozhodně třeba zvážit předtím, než se rozhodnete pro práci na místech činu.“

Mýtus č. 5: Všechna místa činu jsou zpracována pro důkazy

„Kéž bych věděl o omezeních tohoto druhu práce,“ říká McKenna. „Protože to zabere tolik času, musí se spousta zpracování místa činu zkrátit nebo úplně vynechat. Na zpracování mnoha případů prostě není dostatek času ani zdrojů, zejména ve větších agenturách s vysokým počtem trestných činů.“

Ačkoli by oddělení ráda shromáždila a zpracovala důkazy, které by přispěly ke stíhání každého trestného činu, omezené zdroje vyžadují systém třídění. McKenna říká, že některá velká městská policejní oddělení vůbec nezpracovávají místa vloupání, pokud škoda nepřesáhne 1 000 dolarů. Ani prosté krádeže, vandalismus a dokonce ani krádeže aut se zpravidla nezpracovávají ve velkém rozsahu.

Mýtus č. 6: Každý den je vzrušující, když jste kriminalista nebo policista

„Zpracování místa činu je velmi zdlouhavý a časově náročný proces, pokud se provádí správně,“ zdůrazňuje McKenna. „Každý možný důkaz musí být pečlivě vyfotografován, shromážděn, zabalen, zaevidován a později umístěn mezi důkazy.“

A u rozsáhlejších případů je podle McKenny třeba také provést měření a zaznamenat umístění jednotlivých důkazů pro pozdější zahrnutí do podrobného náčrtu místa činu. „Stejně jako ostatní vyšetřovatelé na místě činu jsem si vždy dával velký pozor, abych zabavil všechno a všechny věci, které jen naznačují, že by mohly být důkazy, protože nikdy nemůžete vědět, co se později může ukázat jako důležité.“

Přesnost je nezbytná. Jakákoli práce, kterou vykoná příslušník CST nebo policista, se může nakonec stát předmětem trestního vyšetřování. Například správně sepsané zprávy by mohly být použity jako pomoc advokátům při stíhání podezřelých osob. Naopak obhájci by mohli nedbalost a vynechané protokoly využít k argumentaci o porušení řetězce zajištění.

„Není překvapením, že Hollywood tento aspekt práce na místě činu ignoruje, protože by to diváky nudilo,“ říká McKenna. „Ale začínající kriminalističtí technici musí vědět, jak je tato práce únavná.“

Také varuje naděje na řešení kriminálních případů před tím, aby si myslely, že každý případ, na kterém se budou podílet, bude vysoce prestižní (například vražda nebo únos). „I když se mnoho míst činu nezpracovává, naprostá většina těch, které se zpracovávají, nejsou téměř nikdy velké případy,“ říká.“

Mýtus č. 7: Titul z kriminální justice vás automaticky kvalifikuje pro práci policisty, kriminalistického technika nebo forenzního vědce

„Kriminalističtí technici musí téměř vždy začínat jako pochůzkáři,“ říká McKenna. „To obecně neplatí pro pracovníky laboratoří, ale platí to pro techniky, kteří skutečně zpracovávají místa činu.“ Cesta na místa činu není po ukončení studia zaručena.

McKenna upozorňuje, že většina agentur vyžaduje před postupem na specializovanější pozici alespoň pětiletou praxi jako pochůzkář. „Jsem si prakticky jistý, že žádná agentura nedovolí žádnému policistovi přejít na pozici kriminalisty, dokud nedokončí akademii a neprojde zkušební dobou (což je proces, který trvá něco málo přes rok)“.

Ale titul je stále krok správným směrem. McKenna říká, že většina agentur vyžaduje alespoň vysokoškolské vzdělání, přičemž upřednostňuje bakalářský titul. Titul vás nasměruje na správnou cestu a poskytne vám dobrý základ pro kariéru v oblasti trestního soudnictví, ale předtím, než budete moci pracovat v oboru, je zapotřebí také další školení a úspěšné složení výběrového testu pro policisty (POST).

Pokud chcete pracovat ve státním zařízení, jako je Úřad pro vyšetřování trestných činů (Bureau of Criminal Apprehension, BCA), je forenzní školení ještě rozsáhlejší.

Pokračujte ve vyšetřování

Je to všechno, co jste si mysleli, že to bude? Jsou v tomto seznamu věci, které vás šokovaly nebo překvapily? Možná vás také překvapí, že mýty z kriminálních seriálů dělají víc než jen to, že udržují několik mylných představ – mají schopnost změnit celý náš justiční systém.

Více se dozvíte v našem článku 7 způsobů, jak efekt CSI mění naše soudní síně (v dobrém i ve zlém).

• CSI zjednodušeně: Kdo je kdo na místě činu
• Soukromý vyšetřovatel vs. policejní detektiv:
• Jak se stát policejním detektivem: Průvodce v 5 krocích

Poznámka redakce: Tento článek byl původně publikován v prosinci 2012. Od té doby byl aktualizován tak, aby obsahoval informace relevantní pro rok 2017.