Jak Černovous přišel o hlavu v krvavé bitvě s mečem

Za slunečného zimního dne před zhruba třemi stoletími střílely britské válečné lodě z děl na oslavu, když poručík Robert Maynard plul po řece James při svém návratu do Virginie. Veškeré otázky ohledně úspěchu jeho tajné mise, jejímž cílem bylo pokořit jednoho z nejznámějších pirátů historie, byly zodpovězeny při pohledu na štiplavou trofej visící z bowspritu Maynardovy lodi – useknutou, rozkládající se hlavu Edwarda Teache, známějšího jako Černovous.

Jen o několik měsíců dříve se Černovous zapřísahal, že se vzdá života námořního lupiče. Jen několik týdnů poté, co v květnu 1718 vyvolal strach v amerických koloniích, když se svou flotilou čtyř lodí zablokoval Charleston v Jižní Karolíně, se pirát vydal k pobřeží Atlantiku do hlavního města Severní Karolíny Bathu a slíbil, že se vzdá svých loupeživých způsobů, a zároveň požádal guvernéra Charlese Edena o královskou milost.

Sotva Eden udělil královskou milost, Černovous se vrátil ke své proradnosti na volném moři. Poblíž Bermud v srpnu 1718 pirát se svou posádkou zajal dvě francouzské lodě naložené kakaem a cukrem. Po návratu do hlavního města Severní Karolíny Černovous tvrdil, že jednu z lodí našel opuštěnou na moři, a přesvědčil Edena, aby ji prohlásil za vrak, čímž pirát získal práva na její obsah.

Nájezd na Černovouse postrádal právní autoritu.

V hlavním městě Virginie Williamsburgu vzdáleném necelých 200 mil na sever vrhal viceguvernér Alexander Spotswood ostražité pohledy na sousední kolonii, kterou považoval za nevyspělý zapadákov se slabým guvernérem. Nejvyšší politický představitel Virginie choval hlubokou nenávist k pirátům a obával se, že Černovous a jeho kumpáni budou využívat Severní Karolínu jako bezpečné útočiště k terorizování virginských námořních zájmů a ohrožování lukrativního obchodu s tabákem.

„Virginie byla mnohem zavedenější kolonií s mnohem větší ekonomikou a populací. Kvůli pirátům mohla ztratit mnohem více než Severní Karolína,“ říká Eric Jay Dolin, autor knihy Black Flags, Blue Waters: (The Epic History of America’s Most Notorious Pirates). Pokud Eden skutečně věřil, že Černovous přísahal na pirátství, Spotswood si takové iluze nedělal.

Ačkoli k tomu neměl zákonnou pravomoc, rozhodl se Spotswood podniknout nájezd, který narušil suverenitu Severní Karolíny, aby vykořenil pirátskou základnu na ostrově Ocracoke v Outer Banks. „Mnoho obyvatel Virginie pohlíželo na Severní Karolínu s povýšeností a na Černovouse s velkým strachem, což pro Spotswooda znamenalo snadnou kalkulaci zahájit nájezd a neobávat se následků,“ říká Dolin.

Kromě pozemní výpravy Spotswood vyslal britské námořní síly pod Maynardovým velením. Na vlastní náklady najal virginský koloniální vůdce dvě plavidla s malým ponorem, Ranger a Jane, která se mohla pohybovat v mělkých vodách Outer Banks, ale nebyla schopna nést děla, což znamenalo, že britští námořníci se budou muset spolehnout na své osobní zbraně. V domnění, že Eden může mít Černovouse v kapse, Spotswood neupozornil guvernéra Severní Karolíny, a dokonce misi tajil i před shromážděním vlastní kolonie.

Černovous se stal obětí pasti.

Po zakotvení u jižního cípu ostrova Ocracoke v noci předtím Maynard nařídil svým dvěma lodím, aby ráno 22. listopadu 1718 vyrazily na Černovouse. Virginská výprava však rychle ztratila moment překvapení, když Ranger i Jane najely na mělčinu. Černovous se pokusil o útěk z kanálu, ale Britům se podařilo Jane vyprostit a přiblížit se na dostřel od pirátů. „Při našem prvním pozdravu,“ vyprávěl Maynard, „vypil Černovous prokletí na mě a mé muže, které stylizoval do ufňukaných štěňat, a řekl, že nedá ani nepřijme čtvrť.“

Pirátská loď měla převahu v palebné síle a ze svých děl spustila širokou palbu, která zabila velitele Rangera a rozprášila muže na Jane. Maynard prokázal rychlé myšlení a nastražil na piráty past. Všem svým mužům kromě pilota a poddůstojníka nařídil, aby šli do podpalubí.

Když viděl, že na palubě Jane není většina mužů, přivedl Černovous svou loď k boku a vedl své muže přes zábradlí s lanem v ruce, aby plavidla svázali k sobě. Jakmile se nohy pirátů dotkly paluby, dal lodivod znamení Maynardovi, který s tuctem mužů přispěchal z podpalubí. „Černovous zažil pořádný šok a musel být trochu vyveden z rovnováhy počtem námořníků, kteří se vynořili připraveni se vrhnout,“ říká Dolin. „Netušíme, jestli byl Černovous skvělý šermíř nebo ne, ale víme, že britští námořníci byli vycvičeni v boji zblízka.“

Poté, co britští námořníci piráty zkrotili, následovalo šest minut brutálního boje, v němž se střetávaly meče, létaly pěsti a střílelo se ze zbraní. Černovous utrpěl strašlivou ránu, než nakonec podlehl. „Padl s pěti průstřely a dvaceti skličujícími ranami na několika částech těla,“ vyprávěl Maynard.DEA Picture Library/Getty Images

Po smrti se zrodila legenda o Černovousovi.

Černovous sice zemřel, ale jeho legenda si rychle získala vlastní život. „Černovous nebyl ani zvlášť úspěšným pirátem, co se týče uloupených pokladů, ani tak divokým lumpem, za jakého je vydáván,“ říká Dolin. „Během svého krátkého vystoupení na jevišti dějin, které trvalo necelé dva roky, používal násilí jen zřídka. Přesto je často líčen jako bezohledná, dokonce vražedná postava, která terorizovala své nepřátele.“

Dolin říká, že to byla kniha kapitána Charlese Johnsona z roku 1724 A General History of the Robberies and Murders of the Most Notorious Pyrates, která „udělala z Černovousa postavu větší než život“ a archetyp piráta. Johnson plně využil své literární licence a vykreslil Černovouse jako krvežíznivého válečníka, který si spletl prameny svých bujných vousů do černých stuh. Podle Johnsonova líčení vstupoval Černovous do bitvy s „nalepenými zapálenými sirkami pod kloboukem, které se mu objevovaly po obou stranách obličeje a jeho oči přirozeně vypadaly divoce a zuřivě, což z něj celkově dělalo takovou postavu, že si představivost nedokáže utvořit představu pekelného běsa, který by vypadal děsivěji.“

Dolin poznamenává, že žádné dobové zprávy nepopisují, že by si pirát zapaloval vousy. „Nehledě na to, že se to zdá být obzvlášť nebezpečný způsob, jak se pustit do boje, a to i pro piráta, který chtěl svým obětem nahnat strach, člověk by si myslel, že námořníci, kteří byli Černovousem zajati nebo s ním bojovali, si mohli přinejmenším všimnout plamenů šlehajících zpod jeho klobouku.“

I Černovousova smrt se rychle stala mytologizovanou. Vznikla legenda, že poté, co britští námořníci Černovousovi uřízli hlavu a přivázali ji k bowspritu, shodili jeho bezhlavé tělo do Pamlico Sound, kde několikrát obeplulo Jane, než konečně zmizelo z dohledu.