Jaký byl život v Jamestownu?

První osadníci anglické osady v Jamestownu ve Virginii doufali, že si vytvoří nový život daleko od Anglie – ale život v Jamestownu na počátku 16. století se skládal především z nebezpečí, strádání, nemocí a smrti.

Všichni první osadníci v roce 1607 byli muži a chlapci, včetně dělníků, tesařů, zedníků, kováře, holiče, krejčího, zedníka a kazatele. Během několika týdnů postavili základní opevnění na ochranu před útoky místních indiánů Powhatanů. Přijetí osadníků Powhatany bylo smíšené – někteří je vítali, jiní je napadali.

„Protože v dané oblasti často žilo několik různých kmenů, nebylo nic divného na tom, že různé domorodé skupiny považovaly Evropany za potenciální spojence proti nepřátelům,“ říká Stephen Leccese, historik a doktorand na Fordhamově univerzitě. „Velká rozmanitost mezi domorodými skupinami znamenala, že málokdy docházelo k široké spolupráci proti evropským osadám.“

Když se zhruba stovka kolonistů usadila, brzy si uvědomila, že rozzlobení indiáni jsou tím nejmenším problémem: Byli žalostně nepřipraveni na vytváření nové kolonie. Každodenní život se brzy točil kolem přežití, protože je sužoval hlad a nemoci; první rok přežilo jen asi 38 osadníků.

Zima roku 1609 byla katastrofální – a nepomohla ani hrubá zdravotní péče.

V lednu 1608 dorazili další osadníci – včetně prvních dvou žen a prvního lékaře. Podle Lecceseho „měla tehdejší anglická vláda eminentní zájem na tom, aby osadníci cestovali do Ameriky, protože to bylo těžké období v anglických dějinách … vláda dospěla k závěru, že Anglie je přelidněná, a chtěla se přebytečného obyvatelstva nějak zbavit.“

V průběhu zimy roku 1609 se vztahy mezi kolonisty a indiány zhoršily a indiáni během hrozného hladomoru Jamestown oblehli. Aby přežili, jedli kolonisté vše, co mohli, včetně, podle nedávno objevených (a zpochybňovaných) archeologických důkazů, některých mrtvých těl jiných osadníků. Tuto „hladovou dobu“ přežilo pouze 60 kolonistů.

O konkrétních prostředcích, které lékaři v Jamestownu používali k léčbě svých nemocných a umírajících pacientů, se toho moc nepíše. Doloženo je pouštění krve a také používání bylinných prostředků. Na používané léčebné postupy měli pravděpodobně vliv místní indiánští léčitelé. Jak však dokládá obrovský počet zemřelých osadníků, tyto rané léky byly přinejlepším jen málo úspěšné.

Sňatek Johna Rolfa a Pocahontas vytvořil stabilitu.

Přes příchod dalších kolonistů a pokusy o zlepšení podmínek v Jamestownu se kolonie stala ziskovou až v roce 1612, kdy kolonista John Rolfe zavedl do osady tabák.

V roce 1613 zajali angličtí kolonisté powhatanskou princeznu Pocahontas. V roce 1614 konvertovala ke křesťanství a provdala se za Johna Rolfa, což vedlo k období míru mezi Powhatany a osadníky Jamestownu.

V roce 1619 bylo ustaveno reprezentativní Generální shromáždění, které mělo vydávat zákony a pomáhat udržovat pořádek v rodící se kolonii.

Ženy projevily v rané kolonii Jamestown skutečnou odvahu.

Mezi lety 1620 a 1622 přijelo do Jamestownu hodně přes sto žen. Některé z nich si koupili svobodní kolonisté jako manželky. Jiné byly námezdními služkami, které snášely drsné podmínky při práci na tabákových polích – a také fyzické a sexuální zneužívání.

Angličané doufali, že ženy pomohou mužům vytvořit si vazby ke komunitě a sníží pravděpodobnost, že kolonii opustí.

Když námezdní žena splatila svůj dluh, pravděpodobně se vdala, ale mnohé z nich byly stále zodpovědné za práci na polích i za domácí povinnosti. Ženy však byly v Jamestownu mnohem méně submisivní než v Anglii a často bojovaly za svá práva a práva svých dětí.

Někteří muži zpočátku oceňovali přínos svých manželek natolik, že žádali, aby ženy dostaly vlastní půdu. Tato velkorysost však netrvala dlouho. V polovině 17. století, kdy se hlavní zájem mužů změnil z pouhého přežití na upevnění bohatství a půdy, přijalo Generální shromáždění v roce 1662 zákon, který stanovil, že hádavé manželky mohou být ponořeny pod vodu.

VIDEO: Otroctví v Americe

V roce 1619 přivezli Holanďané do Ameriky první zajaté Afričany a zasadili tak zárodek otrokářského systému, který se vyvinul v noční můru plnou zneužívání a krutosti, jež nakonec rozdělila národ.

Afričané přijeli do Jamestownu jako námezdní služebníci.

V roce 1619 kraloval tabák a každodenní život téměř všech obyvatel Jamestownu se točil kolem výroby a prodeje tabáku.

V srpnu přijeli první Afričané jako námezdní služebníci. Ačkoli nebyli oficiálně otroky a mohli nakonec získat svobodu, byli uneseni ze své vlasti a nuceni žít tvrdý život v nevolnictví. Jejich přítomnost otevřela Virginii dveře k přijetí instituce otroctví a nakonec nahradila africké nevolníky africkými otroky.

Další desetiletí v Jamestownu přinesla období válek a míru s indiány. Přicházeli další a další kolonisté, rozrůstali se a vytvářeli nová města a plantáže. V roce 1624 se Virginie stala královskou kolonií.

Požáry, nemoci, hladomor a útoky indiánů přetrvávaly, ale podle Lecceseho „jedním z dalších důležitých problémů byla stále více stratifikovaná společnost. Postupem času si původní osadníci vyrabovali veškerou kvalitní půdu a noví osadníci nacházeli stále méně příležitostí stát se nezávislými zemědělci na vlastní půdě. Výsledkem byla malá třída bohatých vlastníků půdy a velká třída bezzemků nebo drobných zemědělců.“

V roce 1699 žilo ve virginské kolonii asi 60 000 lidí, včetně asi 6 000 afrických otroků. Jamestown zahájil tradici otrokářství, která měla v Americe přetrvat po celé generace.