Definice
podstatné jméno
Stav, kdy je člověk hypertonický, tj. má vyšší stupeň tonu nebo napětí
Doplněk
V biologii se tonicita vztahuje ke dvěma definicím. První souvisí s osmotickým tlakem působícím na membránu a druhá se týká tonu nebo napětí (ve svalu nebo orgánu). Mezi relevantní termíny patří izotoničnost, hypertoničnost a hypotoničnost.
Obecně je hypertoničnost stav charakterizovaný přítomností vyššího stupně tonu nebo napětí. Na buněčné úrovni je hypertonicita vlastnost roztoku, v němž je množství rozpuštěných látek vyšší než v jiném roztoku. Roztok je také hypotonický, pokud má roztok (nebo tekutina) větší osmotický tlak než jiný roztok (nebo tekutina). Roztoky, které mají různou tonicitu, vedou k čistému toku vody přes buněčnou membránu. Například krevní sérum, které je hypertonické vůči fyziologickému roztoku soli, by mělo za následek čistý pohyb molekul vody směrem k oblasti s nižší koncentrací vody (nebo vyšší koncentrací rozpuštěných látek) (tj. krevní sérum).
Na úrovni tkání by hypertonicita ve svalu znamenala vyšší stupeň tonu nebo napětí při změně délky svalu. To je v protikladu k hypotonickému svalu s menším stupněm tonu nebo napětí. Sval, jehož napětí zůstává relativně konstantní, se označuje jako izotonický.
Původ slova: iso- + řec. tonos („napětí“)
Srovnej:
- izotoničnost
- hypotoničnost
Viz také:
Související tvar(y):
- hypertonický (přídavné jméno, z, týkající se nebo vztahující se k, hypertonicity)