Hlasové rejstříky vznikají na základě různých vibračních vzorů vytvářených hlasivkami. Výzkumy logopedů a některých hlasových pedagogů odhalily, že hlasivky jsou schopny produkovat nejméně čtyři různé vibrační formy, ačkoli ne všechny osoby dokáží produkovat všechny. První z těchto vibračních forem je známá jako přirozený nebo normální hlas; jiný název pro ni je modální hlas, který se hojně používá v publikacích logopedů i hlasových pedagogů. V tomto užití modální hlas označuje přirozenou dispozici nebo způsob činnosti hlasivek. Další tři vibrační formy jsou známy jako vocal fry, falsetto a whistle. Každý z těchto čtyř rejstříků má svůj vlastní vibrační vzorec, svůj vlastní rozsah výšek (i když se částečně překrývají) a svůj vlastní charakteristický zvuk. Seřazeno podle výškových rozsahů, které pokrývá, je nejnižším registrem vocal fry, následuje modální hlas, pak falset a nakonec registr whistle.
Zatímco patologové řeči a fonetici uznávají čtyři registry, hlasoví pedagogové jsou rozděleni. Nevybíravé používání slova rejstřík vedlo v hlasově pedagogických kruzích ke zmatkům a sporům o počtu rejstříků lidského hlasu. V rámci logopedie a ostatních vědních oborů tento spor neexistuje, protože na hlasové rejstříky se pohlíží z čistě fyziologického hlediska, které se zabývá funkcí hrtanu. Autoři zabývající se uměním zpěvu uvádějí, že existuje jeden až sedm hlasových rejstříků. Různorodost názorů je široká a nepanuje v ní shoda.
V rámci hlasové pedagogiky převládá rozdělení mužských i ženských hlasů do tří rejstříků. Mužské hlasy se označují jako „hrudní“, „hlavový“ a „falzetový“ a ženské hlasy jako „hrudní“, „střední“ a „hlavový“. Tento způsob třídění rejstříků však není všeobecně přijímán. Mnozí hlasoví pedagogové z tohoto zmatku viní nesprávné používání termínů „hrudní rejstřík“ a „hlavový rejstřík“. Tito odborníci tvrdí, že vzhledem k tomu, že všechny rejstříky mají původ ve funkci hrtanu, je nesmyslné hovořit o rejstřících vytvářených v hrudníku nebo hlavě. Vibrační vjemy, které jsou v těchto oblastech pociťovány, jsou rezonančními jevy a měly by být popisovány termíny souvisejícími s rezonancí, nikoli s rejstříky. Tito hlasoví pedagogové dávají přednost termínům „hrudní hlas“ a „hlavový hlas“ před termínem rejstřík. Mnoho problémů popisovaných jako problémy s rejstříky jsou ve skutečnosti problémy s nastavením rezonance. To pomáhá vysvětlit mnohost rejstříků, kterou někteří hlasoví pedagogové obhajují. Další informace o rezonanci naleznete v článku Rezonance hlasu.
Zmatek, který existuje ohledně definice a počtu rejstříků, je částečně způsoben tím, co se odehrává v modálním rejstříku, když člověk zpívá od nejnižších tónů tohoto rejstříku po nejvyšší tóny. Frekvence kmitání hlasivek je dána jejich délkou, napětím a hmotností. Se stoupající výškou tónu se hlasivkové záhyby prodlužují, zvyšuje se jejich napětí a snižuje se jejich tloušťka. Jinými slovy, všechny tyto tři faktory jsou při přechodu od nejnižších k nejvyšším tónům ve stavu pohybu.
Pokud zpěvačka drží některý z těchto faktorů konstantní a zasahuje do stavu jejich postupné změny, má její funkce hrtanu tendenci ke statičnosti a nakonec dochází ke zlomům se zjevnými změnami kvality tónu. Tyto zlomy jsou často označovány jako hranice rejstříků nebo jako přechodové oblasti mezi rejstříky. Zřetelná změna nebo zlom mezi rejstříky se nazývá passaggio nebo ponticello. Vokální pedagogové učí, že při studiu může zpěvák bez námahy přecházet z jednoho rejstříku do druhého s lehkostí a konzistentním tónem. Rejstříky se mohou při zpěvu dokonce překrývat. Pedagogové, kteří dávají přednost teorii „prolínání rejstříků“, obvykle pomáhají studentům při „přechodu“ z jednoho rejstříku do druhého tím, že skrývají jejich „zdvih“ (kde se hlas mění).
Mnozí pedagogové však s tímto rozlišováním hranic nesouhlasí a viní z takových zlomů hlasové problémy, které vznikly statickým nastavením hrtanu, jež neumožňuje potřebné změny. Tento názorový rozdíl ovlivnil různé názory na hlasovou registraci.