Telefon: Jason Morris
V 70. letech 19. století dva známí vynálezci oba nezávisle na sobě navrhli zařízení, které dokázalo přenášet zvuk po elektrických kabelech. Těmito vynálezci byli Alexander Graham Bell a Elisha Gray. Obě zařízení byla zaregistrována na patentovém úřadě v rozmezí několika hodin. Následovala tvrdá právní bitva o vynález telefonu, kterou Bell následně vyhrál.
Telegraf a telefon jsou si koncepčně velmi podobné a právě díky Bellovým pokusům o vylepšení telegrafu našel úspěch s telefonem.
Telegraf byl velmi úspěšným komunikačním systémem již asi 30 let předtím, než Bell začal experimentovat. Hlavním problémem telegrafu bylo, že používal Morseovu abecedu a byl omezen na odesílání a přijímání jedné zprávy najednou. Bell měl dobré znalosti o povaze zvuku a hudby. To mu umožnilo vnímat možnost přenosu více než jedné zprávy po stejném drátu najednou. Bellova myšlenka nebyla nová, o vícenásobném telegrafu uvažovali již jiní před ním. Bell nabídl vlastní řešení, „harmonický telegraf“. Ten vycházel z principu, že hudební tóny lze posílat současně po stejném drátu, pokud se tyto tóny liší výškou tónu.
V druhé polovině roku 1874 Bellův experiment pokročil natolik, že mohl o možnosti vícenásobného telegrafu informovat blízké členy rodiny. Bellův budoucí tchán, právník Gardiner Green Hubbard, v tom viděl příležitost, jak prolomit monopol společnosti Western Union Telegraph Company. Poskytl Bellovi finanční podporu potřebnou k tomu, aby mohl pokračovat ve své práci na vývoji vícenásobného telegrafu. Bell se však nezmínil, že se svým komplicem, dalším geniálním mladým elektrotechnikem Thomasem Watsonem, rozvíjí nápad, který ho napadl v létě. Tento nápad spočíval ve vytvoření zařízení, které by dokázalo elektricky přenášet lidský hlas.
Bell a Watson na naléhání Hubbarda a několika dalších finančních podporovatelů pokračovali v práci na harmonickém telegrafu. Během března 1875 se Bell bez Hubbardova vědomí setkal s mužem jménem Joseph Henry. Joseph Henry byl uznávaným ředitelem Smithsonova institutu. Pozorně vyslechl Bellovy nápady a nabídl mu slova povzbuzení. Henryho názory Bella i Watsona povzbudily a pokračovali ve své práci s ještě větším nadšením a odhodláním. V červnu 1875 si uvědomili, že jejich cíl vytvořit zařízení, které by dokázalo elektricky přenášet řeč, bude brzy uskutečněn. Jejich pokusy prokázaly, že různé tóny budou měnit sílu elektrického proudu ve vodiči.
Teď už jen zbývalo sestrojit zařízení s vhodnou membránou schopnou měnit tyto tóny na různé elektronické proudy a přijímač, který by tyto změny reprodukoval a na druhém konci je převedl zpět do slyšitelné podoby. Začátkem června Bell zjistil, že při práci na svém harmonickém telegrafu slyší po drátu zvuk. Byl to zvuk kmitající hodinové pružiny. Právě 10. března 1876 si měl Bell konečně uvědomit úspěch a komunikační potenciál svého nového zařízení. Možnosti možnosti hovořit po elektrickém drátu daleko převyšovaly možnosti upraveného telegrafního systému, který byl v podstatě založen jen na tečkách a čárkách.
Podle zápisu v Bellově zápisníku k tomuto datu popisuje svůj nejúspěšnější experiment s použitím svého nového zařízení, telefonu. Bell prostřednictvím přístroje oslovil svého asistenta Watsona, který byl ve vedlejší místnosti, a řekl: „Pane Watsone, pojďte sem, chci s vámi mluvit.“
Alexander Graham Bell se narodil 3. března 1847 v Edinburghu ve Skotsku. Jeho rodina byla přední autoritou v oblasti řečnictví a korekce řeči. Byl vychováván a vzděláván pro kariéru ve stejném oboru. Ve věku pouhých 29 let v roce 1876 vynalezl a patentoval telefon. Jeho důkladné znalosti zvuku a akustiky mu při vývoji telefonu nesmírně pomohly a daly mu náskok před ostatními, kteří v té době pracovali na podobných projektech. Bell byl kvalitním intelektuálem, který se po své smrti vyskytuje jen zřídka. Byl to člověk, který neustále usiloval o úspěch a hledal nové myšlenky, které by mohl pěstovat a rozvíjet.