Pulitzerova cena, která bude udělena dnes, byla založena před více než 100 lety k ocenění výjimečných úspěchů v žurnalistice. Od svého vzniku se cena rozrostla na 21 různých kategorií, od literatury až po hudební skladby. Cena je pojmenována po Josephu Pulitzerovi, novináři s fascinujícím životem.
Joseph Pulitzer: Pionýrský novinář
Životní příběh Josepha Pulitzera je fascinující. Narodil se v Maďarsku a jako mladý muž se dostal do Spojených států. Během americké občanské války se snažil sloužit v armádě. Rok sloužil v Lincolnově Calvery a pak se vydal do St. Louis, kde pracoval na příležitostných brigádách a naučil se co nejvíce při studiu v Mercantile Library. Právě tam ho náhodné setkání přivedlo před redakci německy psaných novin v oblasti, Westliche Post. Díky tomu získal práci.
V 25 letech se stal vydavatelem listu St. Louis Dispatch. Odtud využil svého obchodního ducha a brzy získal noviny do vlastnictví. Poté se stal majitelem deníku The New York World.
Pulitzer často nedbal na své osobní zdraví a trávil v kanceláři dlouhé hodiny. Způsobil revoluci v žurnalistice tím, že své noviny učinil povinnou četbou pro širokou veřejnost. Činil tak pomocí ilustrací a senzačních příběhů, kterými plnil své sloupky. Jeho cílem bylo odsoudit veřejnou i soukromou korupci, ať už ze strany vlády, nebo bohatých podnikatelů. Jeho noviny obsahovaly odhalení a dlouhé úvodníky, které měly populistický charakter. Pulitzerovy noviny byly hojně šířeny.
Jedním z příkladů jeho vlivu může být způsob, jakým dokázal prostřednictvím předplatného získat finanční prostředky na stavbu podstavce pro Sochu svobody, která čekala na dodávku z Francie.
Koncem 80. let 19. století měl The World nejvyšší náklad ze všech novin v zemi. Sám Pulitzer se brzy stal terčem útoků konkurenčních novin, které mu záviděly jeho úspěch. V jednom takovém případě Charles Anderson Dana, vydavatel listu The Sun, vykreslil Pulitzera jako člověka, který se vzdal svého náboženství ve prospěch bohatství a slávy. Útok na Pulitzera byl důkladný a jeho cílem bylo ostrakizovat ho před židovskými čtenáři v New Yorku.
V důsledku těchto pomlouvačných kampaní utrpělo Pulitzerovo již tak chatrné zdraví. Většinu svých pozdějších let strávil v ústraní na jachtě nebo ve speciálně upravených prostorách, které ho tlumily od hluku. Přesto měl své noviny i nadále plně pod kontrolou a poskytoval jim vedení a pokyny, ať už se nacházel kdekoli na světě.
Pulitzer pevně věřil v sílu investigativní žurnalistiky. Odmítl ustoupit, když byl obviněn z pomluvy za práci The World, která odhalila podvodné platby americké vlády francouzské společnosti Panamského průplavu. Když bylo obvinění nakonec zamítnuto, znamenalo Pulitzerovo vítězství obrovské vítězství svobody slova a tisku. Jeho myšlenky o žurnalistice lze shrnout do odstavce, který napsal v časopise The North American Review ve prospěch založení novinářské školy:
„Naše republika a její tisk společně povstanou nebo padnou. Schopný, nezaujatý, veřejně činný tisk s vyškolenou inteligencí, aby poznal, co je správné, a s odvahou to udělat, může zachovat tu veřejnou ctnost, bez níž je lidová vláda podvodem a výsměchem. Cynický, námezdní a demagogický tisk časem vytvoří lid stejně nízký jako on sám. Moc utvářet budoucnost republiky bude v rukou novinářů příštích generací.“
Po své smrti odkázal Pulitzer peníze Kolumbijské univerzitě na založení novinářské školy a udělení čtyř cen v tomto oboru. První ceny byly uděleny 4. června 1917, ale v současné době jsou vítězové Pulitzerovy ceny vyhlašováni v dubnu.
Jedná se o šest literárních a dramatických kategorií: Fikce (před rokem 1947 román); drama; historie; biografie/autobiografie; poezie a obecná literatura faktu. Od založení ceny byly různé kategorie přidány, sloučeny nebo zrušeny, aby odrážely změny v žurnalistice a technologiích. Například cena za telegrafické zpravodajství se stala zastaralou.
Pohled na minulé držitele Pulitzerovy ceny
Pulitzerovu cenu získali William Faulkner, Norman Mailer, Thornton Wilder, Philip Roth, John Updike, John Steinbeck a Ernest Hemingway.
Mezi díla oceněná Pulitzerovou cenou za beletrii v posledních dvou desetiletích patří např:
- Less, Andrew Sean Greer (2018)
- Podzemní železnice, Colson Whitehead (2017)
- Sympaťák, od Viet Thanh Nguyen (2016)
- Všechno světlo, které nevidíme, od Anthonyho Doerra (2015)
- Zlatovláska, od Donny Tarttové (2014)
- Syn sirotčího pána, od Adama Johnsona (2013)
- Návštěva z Goon Squad, od Jennifer Eganové (2011)
- Tinkers, od Paula Hardinga (2010)
- Olive Kittridgeová, od Elizabeth Strout (2009)
- Krátký podivuhodný život Oscara Wao, autor Junot Diaz (2008)
- Cesta, od Cormaca McCarthyho (2007)
- Pochod, od Geraldine Brooksové (2006)
- Gileád, od Marilynne Robinsonové (2005)
- Známý svět, od Edwarda P. Jonese (2004)
- Middlesex, od Jefferyho Eugenidese (2003)
- Empire Falls, od Richarda Russoa (2002)
Spory o Pulitzerovu cenu
Několikrát v historii ceny nebyla udělena cena v kategorii beletrie. Stalo se tak v letech 1977, 1974, 1971, 1964, 1957 a 1954. V roce 1974 tříčlenná porota pro beletrii skutečně nominovala na cenu knihu Thomase Pynchona Gravity’s Rainbow, ale v neuvěřitelně kontroverzním rozhodnutí výbor nominaci zrušil a rozhodl se místo toho neudělit žádnou cenu. V roce 2012 nebyla cena udělena ani v kategorii Fiction, ačkoli byli jmenováni tři finalisté: Vlak snů (Denis Johnson); Swamplandia! (Karen Russellová) a Bledý král (David Foster Wallace). Rozhodnutí neudělit žádnou cenu vyvolalo v literární obci značnou kontroverzi. Rozpoutala se vášnivá debata o tom, co je to „skvělá“ literatura a psaní.
Ať už je „skvělé“ psaní cokoli, můžeme s jistotou říci, že Joseph Pulitzer pro něj vytvořil místo, a my jsme mu vděčni, že předvídal potřebu obhajovat a oceňovat ty, kteří nadále hledají pravdu a dokonalost prostřednictvím psaného slova. Těšíme se, kdo se dnes odpoledne připojí k prestižnímu seznamu laureátů Pulitzerovy ceny!
.