Má matka na mě měla zásadní vliv. Můj dnešní domov vypadá jako byty, ve kterých jsme s ní žili: na stěnách jsou umělecká díla, spousta knih, příliš mnoho desek a žádná televize.“
Henry Rollins. Nic Walker
Tři dny v týdnu jsme s mámou chodili do obchodu s deskami a kupovali desky.
Stal se ze mě díky tomu malý eklektik, vychovaný na Bobu Dylanovi, Barbře Streisandové, Chopinovi, Bachovi, Arlo Guthriem, Coltraneovi, Milesi Davisovi …. Když mi bylo deset, chtěl jsem jen sedět ve svém pokoji a poslouchat hudbu.
Když se rodiče rozešli, máma se pustila do práce. Byla to motivovaná mladá profesionálka pracující ve školství. Já jsem byl naprosto hyperaktivní dítě. Nevěděla, co má dělat. Neměla přátele, kteří by byli rodiči. Chodili k nám na gin s tonikem, cigarety a nadávat na Nixona. Její vrstevnická skupina byly motivované feministické typy, které měly kluky, ale nechtěly se vdávat. Nežily z mužů.
V sedmi letech mě sexuálně napadl mámin přítel. Byl to sprostý opilec a zvrhlík. Nebyla jsem penetrovaná, ale změnilo to pravidla hry. Udělala jsem něco špatného a máma ho přiměla, aby přišel a napravil mě. Přišel jako nájemný vrah a vymlátil ze mě duši řemenem. Přinutil mě svléknout se do naha a pak si se mnou chvíli hrál. Máma byla v obýváku. Strašně mě to naštvalo. Nikdy jsem na ženu nezvýšil hlas ani ruku, ale chlapa uhodím bez rozmýšlení. Naštěstí se mi daří ten vztek krotit, ale cítím ho pořád.“
Měl jsem babičku z matčiny strany, kterou jsem potkal dvakrát. V obou případech vypadala opravdu unaveně, ale pak jsem zjistila, že je úplně opilá. Také jsem se dvakrát setkala s tátovou maminkou Belle; byla velmi milá a chovala se jako babička ve filmu.
Moji rodiče byli manželé, ale nikdy jsem neviděla jejich společnou fotografii, ani naši společnou fotografii. Odloučení bylo velmi nepřátelské; když mi bylo devět, máma mě nutila, abych tátovi řekla, když se opozdí s placením dětí. Neměla jsem ráda, když mě k tomu nutila.
Můj první polibek byl v patnácti letech. Byl jsem kluk ze soukromé školy, který byl introvertní a upjatý. Ta dívka mě vzala na školní ples. Její kamarádka měla láhev Jacka Danielse a řekla mi, abych se napil. Lokl jsem si. Najednou jsme s tou dívkou byli na tanečním parketu a někdo mě líbal. Nezačal jsem s tím. Styděl jsem se.
Na střední škole jsem chodil s několika dívkami, ale nedopadlo to dobře. V jedenácté třídě jsem potkal dívku, se kterou jsem chodil až do dvanácté třídy a přišel jsem s ní o panictví. Pak jsem se přidal k Black Flag a během týdne mě začaly balit intenzivní punkrockové holky. Být zpěvákem kapely má velkou váhu.
Během svého rock’n’rollového života jsem pochopil podstatu čtyř- až sedmiminutových vztahů. S ženami jsem se fyzicky bavil. Nikdy jsem se ženami nechodil déle než šest měsíců v kuse, i když v roce 1986, než jsem odešel založit Rollins Band, jsem s jednou ženou šest měsíců žil. Pořád jsme přátelé a jednou týdně si povídáme, i když se vdala a má dítě.
Prostřednictvím washingtonské punkové scény jsem se naučil, že ženy jsou rovnocenné. Než jsem se dostal na punkovou scénu v LA, byla super misogynní a ženy tam byly od toho, aby mužům vytahovaly trička. To mi nikdy nedávalo smysl.
Každou chvíli si říkám, že chci romantiku, ale je to jako držet se písku. Vždycky mi to vyklouzne. Zamilovanost mě nezajímá.
Black Flag měli baskytaristku Kiru Roesslerovou. Byla to obyčejná štíhlá žena, ale na fyzické velikosti opravdu nezáleželo. Byla v jedné z nejdivočejších kapel na vrcholu násilí na té scéně v 80. letech. Byla stejně tvrdá jako kdokoli z nás a dokázala se postavit čemukoli.
V 55 letech vím, kdo jsem. Nemám až takový zájem o to, abych měl někoho, komu bych mohl pravidelně skládat účty a být s ním romantický. Jednou za čas mě napadne, že bych to chtěl, ale je to jako držet se písku. Vždycky mi to vyklouzne. Zamilovanost mě nezajímá.
V mládí mě na chvíli napadlo manželství, ale nemělo to kořeny v realitě. Od té doby, co jsem se stal šedivým mužem, mě to nikdy nenapadlo.
Má matka stále žije. Je jí pětaosmdesát, ale ve skutečnosti ji nevidím. Tátu jsem neviděl od roku 1987. Opravdu jsem byl vychováván jako vedlejší a tak to prostě asi bylo.
Inspirativní ženou v mém životě byla Ginger, matka mého nejlepšího přítele Iana MacKaye . Zemřela v roce 2004. Byla to úžasná intelektuálka, autorka a přemýšlivá žena, která vám věci vytýkala, ale také nabízela návrhy. Je to žena, která mě naučila síle myšlenek a intelektu, že nejde o to zmlátit kluka na školním dvoře, ale o muzea, do kterých chodíte, a knihy, které čtete. –
Večer s Henrym Rollinsem se koná 19. a 20. září ve Státním divadle Arts Centre v Melbourne.