Ve středu se zdálo, že komisař F.D.A. Scott Gottlieb dal předpovědi profesora Cohena za pravdu. V rozhovoru pro BioCentury kritizoval vědeckou komunitu za to, že nedokázala zastavit Dr. He, a varoval před „potenciálními regulacemi a zákony, které by mohly být mnohem restriktivnější, než by jinak mohly být, kdyby existovala větší důvěra v to, že komunita je schopna sama zavést odpovídající standardy“.
To by byla škoda. Mohou nastat situace, kdy by editace lidských embryí měla medicínský smysl. V loňském roce vydaly Národní akademie věd a Národní lékařská akademie podrobné pokyny o tom, jaké případy by mohly splňovat podmínky. Neukázaly sice na žádnou konkrétní nemoc, ale tvrdily, že by se o ní mělo uvažovat pouze tehdy, když žádná jiná léčba nemůže rodičům umožnit mít zdravé dítě.
Naštěstí nám historie nabízí jinou cestu. Stačí se podívat na to, co se stalo s náhradní mitochondriální terapií ve Velké Británii.
Když britští vědci vznesli myšlenku použít tento postup na lidských vajíčkách, vedla se v zemi seriózní a otevřená diskuse o výhodách a nevýhodách. Ministerstvo zdravotnictví provedlo dlouhé šetření. Parlament uspořádal veřejnou debatu. A v roce 2015 přijal zákon, který postup schválil.
Britská vláda nevytvářela lékařský Divoký západ, kde by lékaři mohli postup používat, kdykoli se jim zachce. Kliniky musely získat licenci od britského Úřadu pro lidské oplodnění a embryologii (Human Fertilization and Embryology Authority), který by zákroky monitoroval a sledoval děti po celý jejich život, aby zjistil, zda nemají neočekávané vedlejší účinky.
Letos v únoru úřad oznámil, že poprvé schvaluje použití mitochondriální náhradní terapie u dvou žen na klinice pro léčbu neplodnosti v Newcastlu. Ve čtvrtek zástupce úřadu odmítl sdělit, zda se díky tomu již narodily děti.
Je jen přirozené, že svět zaměřil svou pozornost na dvě děti narozené v Číně. Ale i tyto děti v Británii si zaslouží naši pozornost. Můžeme si vybrat, která z nich budou představovat budoucnost.
Carl Zimmer píše sloupek Matter pro The New York Times a je autorem knihy „She Has Her Mother’s Laugh: Je autorem knihy „The Powers, Perversions, and Potential of Heredity“ (Síla, zvrácenost a potenciál dědičnosti).