Cíl: Pacientům se často doporučuje, aby se po endoskopické operaci vedlejších nosních dutin (ESS) zdrželi smrkání, přestože pro toto doporučení chybí důkazy. Tato randomizovaná studie hodnotila, zda smrkání z nosu v prvním pooperačním týdnu ovlivňuje subjektivní a objektivní klinické výsledky.
Metody: Čtyřicet pacientů podstupujících ESS bylo randomizováno do intervenční větve, ve které pacienti smrkali z nosu nejméně dvakrát denně po dobu prvních 7 pooperačních dnů, nebo do kontrolní větve, ve které se pacienti smrkání z nosu zdrželi. Všem pacientům bylo povoleno smrkat po 7 dnech. Četnost a stupeň epistaxe byly dokumentovány pomocí denního deníku a vizuální analogové škály (VAS). Po 1 a 4 týdnech po operaci byly shromážděny výsledky hodnocení symptomů nosní obstrukce (NOSE) a Sino-Nasal Outcome Test-22 (SNOT-22) a byly zaznamenány endoskopie pro zaslepené skórování podle Lund-Kennedyho stupnice.
Výsledky: Mezi oběma skupinami nebyly zjištěny žádné rozdíly, pokud jde o četnost a trvání krvácivých příhod, skóre VAS epistaxe, skóre SNOT-22 a skóre NOSE v každém pooperačním časovém bodě. Lund-Kennedyho skóre byla rovněž podobná při 1týdenní (P = 0,0762) a 4týdenní (P = 0,2340) pooperační návštěvě, ale skupina s foukáním nosem měla lepší dílčí skóre výtoku z nosu při první (P = 0,0075) a druhé (P = 0,0298) pooperační návštěvě.
Závěr: Nezdá se, že by foukání do nosu po ESS měřitelně zlepšovalo příznaky ucpání nosu nebo celkovou kvalitu života v sinonazální oblasti, ani že by nepříznivě ovlivňovalo četnost nebo závažnost pooperační epistaxe během prvního pooperačního týdne. Rozumné smrkání z nosu může být přípustné bezprostředně po nekomplikované ESS.
Úroveň důkazů: 1b. Laryngoscope, 128:1268-1273, 2018.