Tato ohrada pro archeologické pozůstatky v Efesu elegantně spojuje památkovou ochranu s přístupností pro návštěvníky. Efes na jihozápadním pobřeží dnešního Turecka, místo, kde se střídaly velké starověké civilizace, ztělesňoval zvláštně plodnou syntézu architektury a kultury. V roce 356 př. n. l. zde Řekové postavili Artemesium (kolosální jónský chrám zasvěcený bohyni plodnosti Artemidě), který byl jedním ze sedmi divů starověkého světa. Ve 2. století př. n. l. byl Efes čtvrtým největším městem východořímské říše, proslulý svým Artemesiem, Celsovou knihovnou a lékařskou školou.
Citováno z knihy Catherine Slessor’s Housing History.
Efes; starověké řecké město v Malé Asii, poblíž ústí řeky Menderes, v dnešním západním Turecku, jižně od Smyrny (dnes Izmir). Jedno z největších iónských měst, stalo se předním námořním přístavem oblasti. Jeho bohatství bylo příslovečné. Řecké město se nacházelo poblíž starého centra uctívání domorodé bohyně přírody, která byla ztotožňována s řeckou Artemidou, a kolem roku 550 př. n. l. zde byl postaven velký chrám. K tomu přispěl i Krétos, který město dobyl.
Když Lýdové útočili na jejich města, bránili se Efesané tím, že z Artemidina chrámu uvázali provaz. To však nebyl dobrý způsob obrany města. Lýdský Krétos se ho snadno zmocnil, nicméně ho nezničil. Město dosáhlo „zlatého věku“ a stalo se dobrým vzorem pro antický svět i v kultuře a umění. Probíhala stavba Artemidy, kterou si Krétos velmi vážil a věnoval jí 36 sloupů s reliéfními sochami. Některé části těchto soch se dnes nacházejí v Britském muzeu.
Od lýdské nadvlády přešel Efes pod Perskou říši. Chrám byl vypálen ve 4. stol. Př. n. l., ale před dobytím Efesu Alexandrem Velikým v roce 334 byla zahájena jeho obnova. Město vzkvétalo i během válek jeho nástupců a po přechodu (133) do rukou Římanů si udrželo hegemonii a bylo předním městem provincie Asie. Velký Artemidin nebo Artemidin chrám, Římany nazývaný Dianin chrám, byl považován za jeden ze sedmi divů světa. Od cca 100 př. n. l. do cca 100 n. l. byl Efes světovým hlavním městem obchodu s otroky.
Město bylo vypleněno Góty v roce 262 n. l. a chrám byl zničen. V roce 431 byl Efez sídlem církevního koncilu, ale po zamokření přístavu byl opuštěn. Vykopávky (1869-74) v ruinách chrámu vynesly na světlo mnoho artefaktů. Pozdější vykopávky odhalily důležité římské a byzantské pozůstatky.
Citováno z The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition. 2001.
V křesťanské verzi rozšířeného příběhu byli mučedníci uvězněni v jeskyni poblíž Efezu během Deciova pronásledování (asi 250). Dlouho poté, v 5. století, se probudili (jakoby ze spánku) a byli předvedeni před Theodosia II, římského císaře Východu. Jejich příběh císaře, který ve své víře váhal, uklidnil. Mladíci se vrátili do své jeskyně, aby znovu usnuli až do soudu. Příběh, o němž se předpokládá, že je syrského původu, zpopularizoval Řehoř z Tours. Svátek: Červenec: 27. července.
Citováno podle The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition. 2001.