4 Já tedy, vězeň Páně, vás prosím, abyste chodili hodně povolání, kterým jste byli povoláni,
2 se vší pokorou a tichostí, s trpělivostí, snášejíce se navzájem v lásce,
3 usilujíce o zachování jednoty Ducha ve svazku pokoje.
4 Jedno je tělo a jeden Duch, jako jste povoláni v jedné naději svého povolání,
5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech vás.
7 Ale každému z nás je dána milost podle míry Kristova daru.
8 Proto říká: „Když vystoupil na výšinu, odvedl zajatce a dal lidem dary.
9 (A když vystoupil, co jiného je, než že také nejprve sestoupil do nižších částí země?“
10 Ten, který sestoupil, je také ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno.)
11 A dal některé apoštoly, jiné proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
12 k zdokonalování svatých, k dílu služby, k budování Kristova těla,
13 dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému člověku, k míře postavy Kristovy plnosti:
14 Abychom od nynějška nebyli více dětmi, zmítanými sem a tam a unášenými každým větrem učení, lidskou lstí a chytráctvím, jímž se snaží oklamat,
15 Ale mluvíce pravdu v lásce, abychom ve všem rostli v toho, který je hlavou, totiž v Krista:
16 Od něhož celé tělo, vhodně spojené a stmelené tím, co každý kloub dodává, podle účinného působení v míře každé části, vzrůstá k budování sebe sama v lásce.
17 Toto tedy říkám a dosvědčuji v Pánu, abyste od nynějška nechodili jako jiní pohané v marnosti své mysli,
18 majíce zatemnělý rozum, odcizeni jsouce životu Božímu pro nevědomost, která je v nich, pro slepotu srdce svého,
19 kteřížto pominuvše cit, vydali se prostopášnosti, aby s chtivostí činili všelikou nečistotu.
20 Vy jste se však Kristu tak nenaučili,
21 pokud jste ho slyšeli a byli jste jím vyučeni, jaká je pravda v Ježíši:
22 abyste odložili, pokud jde o dřívější obcování, starého člověka, který je zkažený podle lstivých žádostí,
23 a obnovili se v duchu své mysli,
24 a oblékli nového člověka, který je podle Boha stvořen ve spravedlnosti a pravé svatosti.
25 Protož odloživše lež, mluvte jeden každý pravdu s bližním svým, nebo údové jsme jedni druhých.
26 Hněvejte se a nehřešte, ať slunce nezapadá nad hněvem vaším,
27 ani nedejte místa ďáblu.
28 Kdo kradl, ať již nekrade, ale ať raději pracuje, pracujíc rukama svýma, což dobrého jest, aby měl, komu dáti potřebuje.
29 Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale ta, která je dobrá k užitku budování, aby sloužila milosti posluchačům.
30 A nezarmucujte svatého Božího Ducha, jímž jste zapečetěni ke dni vykoupení.
31 Ať je od vás odstraněna každá hořkost, hněv, zlost, křik a zlé řeči se vší zlobou,
32 a buďte k sobě navzájem laskaví, dobrosrdeční, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh pro Krista odpustil vám.
31 Ať je od vás odstraněna každá hořkost, hněv, křik a zlé řeči.