Děti Johna Candyho vzpomínají na jeho 66. narozeniny

As It Happens

Posted: Říjen 31, 2016
Poslední aktualizace: Listopad 01, 2016

Zobrazit více

Tento článek byl publikován 31. října 2016.

Pondělí je samozřejmě ve znamení Halloweenu – a pro mnoho dětí v Severní Americe to znamená spoustu sladkostí.
Pro Jen a Chrise, kteří vyrůstali v Los Angeles, to bylo cukroví pořád. S velkým „C“. I když už jsou dospělí, navždy zůstanou dětmi kanadské komické legendy Johna Candyho.

Dnes by hvězda komediálních klasik jako Strýček Buck, Letadla, vlaky a automobily nebo Bezva jízda – o SCTV nemluvě – oslavila 66. narozeniny. Ale jak si pravděpodobně vzpomínáte – pokud jste v té době byli dost staří – John Candy zemřel na infarkt v roce 1994 při natáčení svého posledního filmu v Mexiku.
Ztráta byla citelná u nás i po celém světě. Málokdo ji však pocítil více než Jen a Chris Candyovi.

Sourozenci hovořili s moderátorkou pořadu As it Happens Carol Off z Los Angeles v Kalifornii. Zde je část jejich rozhovoru.

Carol Off: Chrisi, vzpomínáš si, kdy jsi poprvé pocítil, čím se tvůj táta živí?

Chris Candy: Myslím, že mi bylo tak pět nebo šest let. Pracoval na filmu Harry Crumb, kde hrál takového svérázného detektiva. Vzpomínám si, jak jsem jednou šel na plac ve Vancouveru, kde se natáčelo. A on byl oblečený v neuvěřitelném modrém koženém oblečku s plešatou parukou a samoopalovacím krémem. A vypadal jako východoevropský kadeřník. A já si vzpomínám, jak jsem se na toho mohutného muže – svého otce – jako na tuhle postavu díval a říkal jsem si: „Tak jo, tohle není normální.“ Úplně mě rozesměje, když si na něj vzpomenu. V tu chvíli jsem věděl, že se děje něco jedinečného a zajímavého.

CO: Měl jste nějakou oblíbenou postavu, kterou hrál?

CC: Měl jsem rád spoustu jeho postav, ale miloval jsem prostě postavy Schmenge . Byl prostě tak vtipný. A takový šprt. Já jsem šprt. Takže mi ta postava přišla taková pitomá a vtipná. Ta má místo v mém srdci.

CO: Jen, měla jsi nějakého oblíbence?

Jen Candy: No páni. Třeba můj bratr… Mám slabost pro Schmengovy. Ale ve SCTV jsem vždycky milovala doktora Tonguea a Johnnyho LaRuea. V tomhle krásném volebním období jsem ale chtěla vyrobit mikinu s nápisem „Volte LaRuea“ – uvidíme, kolik lidí ji dostane.

CO: Byl sám politický, nebo jen opravdu dobrý v tom, že dokázal toho politika zesměšnit?“

JC: U nás tolik politický nebyl. Myslím, že tu postavu prostě znal. Měl rád Johnnyho LaRuea. Mezi svými přáteli v Torontu byl známý jako „Johnny Toronto“. Všichni mu říkali „Johnny Toronto“. Je to člověk, který udělá cokoli. Když přijdete do baru, každý ho zná. Vejdete do místního obchodu, každý ho tam zná. Na ulici ho zná každý. LaRue si myslí, že může dělat cokoli a všechno a všem se to bude líbit.

CO: John Candy samozřejmě připomíná strýčka Bucka a Della Griffitha ve filmu Letadla, vlaky a automobily. Ale Jen jste říkal, že jedna z rolí, na jejímž vytvoření se nejvíce nadřel, byla dramatická role ve filmu JFK.

JC: Hrál Deana Andrewse. Myslím, že to byla po dlouhé době první dramatická role, o kterou se ucházel. Na začátku své kariéry hrál vážnější věci a tak trochu se od nich odklonil, protože měl raději komedie. Takže si myslím, že pracoval opravdu tvrdě, protože chtěl, aby to bylo správně. Chtěl být někdy považován za vážného herce.

„ff Sunset dolů k Jefferson Boulevard, LAPD zablokovala tento úsek dálnice směrem na jih pro pohřební průvod. A to bylo neuvěřitelné.“ – Chris Candy

CC: Na tom dost tvrdě pracoval s trenérem dialektu, což bylo tak trochu mimo jeho oblast přípravy na postavu. Tón toho projektu byl jiný. A já jsem byl dítě – nebylo to tak, že bych tehdy analyzoval jeho pracovní morálku – ale prostě vím z toho, jak o tom lidé mluví, a také jen z váhy té postavy, že se to nedá okřídlit. Musíte si dát práci, jinak to nebude uvěřitelné.

CO: Byl to tak důležitý člověk v životě jedné generace. V Kanadě se k němu samozřejmě hlásíme. Ale byl to váš otec. Když v roce 1994 velmi náhle zemřel na infarkt, Chrisi, jak na tu dobu vzpomínáš?“

CC: Je to zničující zážitek, kterým jsme si prošli. Člověk s tím tak nějak žije po zbytek života, se ztrátou rodiče. Ale hodně se toho naučíš, když vyrůstáš, když je pryč. Ale vzpomínám si na tu dobu. Do města přijela spousta lidí – od rodiny až po lidi, se kterými pracoval. A pak už se to dalo vyčíst jen z toho, co se dělo ve zprávách. A co bylo pro mě zdrcující – a dodnes je zdrcující – je to, že žijeme v Los Angeles a tam je dálnice 405 a ta vede celým Los Angeles nahoru a dolů. A od Sunset dolů k Slauson nebo Jefferson Boulevard, LAPD zablokovala tento úsek dálnice směrem na jih pro pohřební průvod. A to bylo neuvěřitelné. Protože v té době se to nikdy nestalo. A ještě dneska, když sedím v zácpě a říkám si: „Nemůžu uvěřit, že kvůli němu zablokovali tuhle dálnici!“

„Myslím, že mluvit o něm s lidmi je moje pocta, kterou mu v téhle době vzdávám.“

„Tohle je moje pocta. – Jen Candy

CO: Jen, chystáš se strávit Halloween nějakým zvláštním způsobem, abys připomněla jeho odchod?“

ADVERTISEMENT

JC: Ano i ne. Celý měsíc si připomínám tátu a jeho narozeniny, Halloween a oslavy. Trávím ho se svou rodinou. Takže myslím, že letos se půjdu bavit s mámou. A Chris, myslím, že bude taky poblíž. Ale myslím, že mluvit o něm s lidmi je moje pocta jemu v tuto dobu. Protože spousta lidí ráda poslouchá příběhy a spousta lidí se ráda dělí o své příběhy. A to je opravdu dobré. A tak vždycky stačí říct: „Všechno nejlepší k narozeninám, tati“. To je to, co dělám.

Pro více informací o tomto příběhu si poslechněte celý náš rozhovor s Jen a Chrisem Candym.