Nepřerušovaný půst se nepravděpodobně stal nejžhavějším trendem produktivity v Silicon Valley.
Ve snaze využít soustředění a mozkovou kapacitu podnikatelé – nebo dokonce celé týmy pracovníků startupů – hladoví po velké bloky. Někteří guruové vydrží bez jídla až 15 dní.
Každý rychlejší, s nímž jsem mluvil, hodnotil umění nejíst skvěle. Říkali, že se díky tomu cítí jako milion dolarů – dodává jim to psychickou odolnost a fyzickou vzpruhu, kterou vždy cítili, že jim chybí. Phil Libin, bývalý generální ředitel společnosti Evernote, v rozhovoru pro Guardian řekl, že půst je jednou ze „dvou nebo tří nejdůležitějších věcí“, které kdy v životě udělal. Jeden člověk dokonce popsal pocit třetího dne půstu jako získání „superschopností“.
Takže jsem se v duchu větší produktivity (a touhy ohýbat kov myslí) rozhodl vyzkoušet to na vlastní kůži.
Naneštěstí jsem během dvoutýdenního půstu zjistil, že nejsem superhrdina – jen normální, každodenní, průměrný americký člověk, který si neúnavně stěžuje, když nedostane najíst, kdy a co chce.
Ale byl jsem díky tomu produktivnější?
Pravidla
Nejdříve jsem musel najít gurua hladovění – certifikovaného odborníka, který by mě navedl na správnou cestu a provedl mě cestou hladovění.
Obrátil jsem se tedy na Geoffa Wooa, generálního ředitele nootropické společnosti HVMN.
No, Woo’ster je skutečný blázen do biohackingu. Nejenže založil známou společnost Nootrobox (nyní HVMN) vyrábějící „chytré drogy“, ale také vytvořil WeFa.st – podpůrnou skupinu pro půst na Slacku, kde si půstující vyměňují výzkumy, koordinují akce a vzájemně se popichují jídlem. Na to, že jsem byl poprvé rychlejší, jsem byl v docela dobré společnosti.
„Bude to na prd,“ slíbil Geoff hned na začátku. „Tělo musí projít adaptačním obdobím po přechodu ze standardní západní stravy (bohaté na sacharidy) na nejedení. zastihne tě stav, kdy budeš mít nízkou hladinu cukru v krvi, a to nebude legrace.“
Geoff nadhodil dvě možnosti půstu, které bych mohl vyzkoušet: jednu pro super fit lidi, kteří denně cvičí, a druhou pro ty, kteří tak fit nejsou. Patřím do té druhé kategorie, a tak mi navrhl, abych zkusil 36hodinový půst mnichů.
Takhle to funguje:
Pondělí ráno: Snídám zdravou snídani
Pondělí-středa odpoledne: Piju jen vodu (nebo nízkokalorickou kávu) po dobu 36 hodin
Čtvrtek ráno-neděle večer: Přecházím na režim „16:8“, neboli 16 hodin půstu, po kterých následuje 8 hodin pravidelného stravování (alias vynechám snídani a sním oběd + večeři)
Od pondělí cyklus opakuju
S připraveným plánem jsem se zhluboka nadechl a připravil se na život produktivního nadčlověka.
Týden 1
Pondělí ráno
Vstala jsem brzy ráno a snědla své jediné jídlo na příštích 36 hodin: svůj oblíbený organický třešňový pop tart od Tradera Joea.
Poté jsem do sebe hodila hrnek kávy a otevřela počítač. Až později mi došlo, že jsem si k poslednímu jídlu měla dát mnohem větší snídani.
Pondělí-středa večer
Když pondělí pokračovalo, mohla jsem jen přemýšlet o tom, do čeho jsem se to dostala. Nebylo to zrovna produktivní využití mé duševní energie.
Koncem prvního dne jsem si ostře uvědomil výsadu, které se jako spisovatel těším: Byl bych schopen udržet si tento životní styl, kdybych byl celý den na nohou? Kdybych byl fyzicky aktivnější, vydržel bych půst? Můj guru Geoff mi vyprávěl příběhy o tom, jak během půstu cvičí.
V úterý jsem si řekl, že si půjdu zaběhat a odreaguju se od své nové touhy ulovit a sníst divoké zvíře z losangeleské ulice.
Nedopadlo to dobře.
Zvládl jsem jednou obejít svůj blok, než jsem úplně ztratil cit v obličeji a musel jsem se dokulhat domů, abych si ověřil, že je stále připojen k mému tělu. (Jistě, v zrcadle na mě zíralo jasně červené rajče s modrýma očima.)
Po zbytek dne jsem byl slabý, z běhu jsem se nikdy úplně nezotavil a stal jsem se velmi nepříjemným společníkem. Moje přítelkyně měla to potěšení, že měla ten den volno z práce – a zatímco jsem chrastil a proklínal svůj počítač, rozhodla se, že si ode mě zahájí vlastní půst…
Zůstala jsem pozitivní. Každý, s kým jsem mluvil, mi říkal, že první dva dny jsou nejtěžší. Musel jsem jen čekat, až přijde ten všeobjímající třetí den – AKA, den, kdy mi bylo řečeno, že se ze mě stane Productivity Boy: přes den zabíjím, v noci vybírám těžce vydělané šeky!“
Ve středu jsem se probudil, dobrá zpráva, už jsem neměl hlad. Ale bohužel žádné superschopnosti – pokud tedy pocit roztřesenosti a prázdnoty není superschopnost, ale rozhodně jsem neviděl, že by o něm Marvel nebo DC natočili nějaký film.
Později toho dne, s pocitem naštvanosti a malomyslnosti, jsem se bránil své dvoutýdenní večeři s přáteli, protože jsem věděl, že bych nedokázal odolat našim obvyklým nachos jídlům, kdyby mi je strčili před nos.
Ale hej, tím, že jsem je zrušil, jsem si uvolnil ruce, abych mohl pozdě večer dělat víc práce, takže, produktivita smysl? Jo, jasně. Ale stejně jsem musel sebrat energii, abych se soustředil, což se mi povedlo až po přerušení půstu – dáme tomu půl bodu produktivity.
Bylo opravdu pozoruhodné, jak rychle jsem se vrátil ke svému normálnímu já poté, co jsem si tu noc nacpal do ústní dírky jídlo – samozřejmě jen zdravé tuky.
Čtvrtek ráno-neděle večer
Ve čtvrtek jsem vstoupil do svého stravovacího režimu 16:8, což znamená, že po zbytek týdne (od čtvrtka do neděle) bych musel vynechat snídani, ale oběd a večeře byly k mání.
Abych udělal vše, co bylo v mých silách, abych byl během svého experimentu produktivnější, rozhodl jsem se jíst zdravé tučné jídlo, které se skládalo jen z několika málo věcí: kašovité potěšení ze dvou vajec over easy, dvou avokád a nesolených mandlí.
Vcelku vzato bylo pondělí až středa roztřeseným peklem s lehkou hlavou. Místo toho, abych se ovládala, bylo téměř nemožné ztišit hluk svého těla, které na mě křičelo, abych něco snědla.
Od čtvrtka do neděle to bylo v pohodě. Normální energie, ale rozhodně jsem se musel vědomě rozhodnout, že si budu dávat pozor na to, co jím. Aka žádná legrace.
Druhý týden
Pondělí ráno
Tentokrát jsem si dal vydatnější jídlo „na rozloučenou“: vajíčka a avokádo, samozřejmě.
Proti přání mého zmateného těla jsem se cítil připravenější a jistější, když jsem vstupoval do druhého týdne. Tedy až do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že jsem udělal obrovskou chybu.
Když jsem si překontroloval návod na 36hodinový půst, uvědomil jsem si, že ve skutečnosti vůbec nedělám 36hodinový půst, ale 60hodinový „himálajský“ půst určený pro zdatné lidi – půst, který by odborník jako Geoff nikdy nedoporučil někomu tak ubohému, jako jsem já.
Když se vrátím zpět a spočítám si to, tak snídaně v pondělí a půst do středeční večeře je přibližně 60 hodin. Celý týden jsem vydržel náročnější půst.
V zájmu důslednosti jsem se rozhodl držet se režimu i druhý týden.
Pondělí-středa večer
Po zbytek pondělí (2 dny před Halloweenem) jsem se potýkala s tím, že nemohu sníst 40 mini tyčinek Snickers.
V úterý jsem ale udělal průlom: moje tělo se s postním režimem smířilo – hlad se rozplynul stejně jako minulý týden a zajímavé je, že zmizely i třesavky.
Ve středu jsem měl pocit, že se moje tělo v podstatě plně aklimatizovalo. Žádné bolesti hlavy, žádné třesavky a žádné bolesti z hladu, ale to neznamená, že jsem neměl hlad.
To byl rozhodně nejvyšší bod mého dvoutýdenního půstu. Naučila jsem se vyrovnávat s bolestí, moje soustředění se tomu všemu přizpůsobilo, ale přesto jsem necítila žádnou energii navíc. Ty všemocné přírůstky produktivity plynoucí z nejedení byly stále v nedohlednu.
Čtvrtek ráno-neděle večer
V tuto chvíli jsem se stále cítil zmatený z představy půstu kvůli produktivitě.
Ano, nemyslet na jídlo je o jednu věc méně, na kterou se musím soustředit – ale opravdu to uvolní o tolik více času na práci? Rozhodně jsem to tak nepociťoval.
A obecněji, proč si pravidelní držitelé půstu přejí získat více času na práci? Chápu, že se snažíme být zdravější, ale opravdu musíme omezit podstatné, každodenní věci, abychom dosáhli více ve své kariéře? Je to zdravé? Co se to stalo s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem?
Potřeboval jsem si promluvit s lékařem.
Při svém pátrání jsem zjistil, že přerušovaný půst je mezi lékaři poměrně polarizovaný, s mnoha protichůdnými studiemi a články jak pro, tak proti tomuto trendu.
Studie provedené Harvardskou školou veřejného zdraví zjistily, že „přerušovaný půst a manipulace s mitochondriálními sítěmi mohou prodloužit délku života“. Jiní lékaři se však obávali, že přerušovaný půst by mohl špatným způsobem restartovat organismus, zbavit tělo čerstvých bílých krvinek a zanechat v něm starší, méně zdravé krvinky.
Lékařka Molly Maloofová ze Silicon Valley mi vysvětlila, že i když věří, že půst je zdraví prospěšný, je důležité vědět, do čeho jdete.
Doporučuje „strategický půst“, například půst během dlouhého letu do zahraničí, který vám pomůže regulovat cirkadiánní rytmy, nebo o víkendech, abyste pomohli „znovu seznámit své tělo s hladem“.
Jediné, co vědecká wellness lékařka nedoporučuje, je půst během pracovního týdne, kdy jsou lidé obecně více ve stresu: „Nejdůležitější u půstu je pochopit úroveň zvládání stresu,“ říká mi.
„Pokud jste v práci pod tlakem a cítíte, že už tak jste na vysoké úrovni stresu, půst vám bude jen bránit v soustředění… Když jste ve stresu, nejdůležitější věc, kterou můžete udělat, je nakrmit své tělo.“
Naneštěstí jsem se musel postit, abych si uvědomil, že velmi špatně zvládám stres.“
Půst: ano, nebo ne?“
Pomohl mi půst k větší produktivitě? Ne.
Znamená to, že to u ostatních nefunguje? Rozhodně ne. Každé tělo je jiné a nikdy není na škodu experimentovat a zjistit, co funguje.
Nebylo to ale úplně k ničemu. Díky půstu jsem si uvědomil, že ta šílená věc zvaná jídlo do značné míry utváří každý můj okamžik – ne z nutnosti, ale z rituálu. Podmínil jsem si, že jím, když mám chuť, protože můžu, ne protože musím. A to je něco, v čem se musím zlepšit jak psychicky, tak fyzicky.
Šedesátihodinový půst (nebo dokonce šestatřicetihodinový půst) možná není nic pro mě, ale hodně mě toho o sobě naučil. Třeba to, že bych možná měla cvičit častěji než dvakrát do roka, a také to, že bych možná neměla sníst 40 tyčinek Snickers, když mám špatný den, protože můžu.
Také mě to naučilo, že jsem ještě horší v matematice, než jsem si původně myslela.
Daily briefings, přímo do vaší schránky
Obchodní a technologické novinky do 5 minut
Přidejte se k více než 1 milionu lidí. kteří čtou The Hustle
