Cíl: Degenerativní spondylolistéza páteře je v dolní hrudní oblasti méně častá než v bederní a krční oblasti. Dolní hrudní degenerativní spondylolistéza však může vzniknout sekundárně v důsledku degenerace meziobratlových plotének. U většiny našich pacientů se zjišťuje současná bederní spondylóza. Retrospektivním přehledem našich případů byla diskutována současná diagnostika a léčba tohoto vzácného onemocnění.
Materiál a metody: Předkládáme sérii 5 pacientů, u kterých se vyskytly bolesti v dolní části zad, postupné znecitlivění, slabost a dokonce paraparéza. U všech byla původně na jiných klinikách diagnostikována bederní spondylóza a 1 pacient dokonce podstoupil předchozí dekompresivní bederní operaci. Jejich příznaky však nadále progredovaly, a to i po konzervativní léčbě nebo bederních operacích. Tito pacienti také vykazovali široce založenou chůzi, zvýšený hluboký šlachový reflex (DTR) a potíže s močením. Všechny tyto klinické projevy nebylo možné vysvětlit pouze bederní spondylózou. Byla provedena torakolumbální magnetická rezonance páteře (MRI), neurofyziologická vyšetření, jako je motorický evokovaný potenciál (MEP) nebo somatosenzorický evokovaný potenciál (SSEP), a dynamická torakolumbální laterální radiografie a byla stanovena konečná diagnóza dolní hrudní degenerativní spondylolistézy.
Výsledky: U všech pacientů byly pozorovány oboustranné facetové výpotky, které se projevily hyperintenzivními signály v sekvenci T2 MRI. Neurofyziologické studie odhalily poruchu vedení MEP nebo SSEP. Jeden pacient odmítl chirurgické řešení z osobních důvodů. Při použití torakolumbální ortézy se však jeho příznaky/znaky stabilizovaly, ačkoli byla přítomna částečná myelopatie dolních končetin. U ostatních pacientů byla provedena chirurgická dekomprese ve spojení s fixačními/fúzními výkony provedenými za účelem zvládnutí torakolumbálních lézí. Tři pacienti se stali bez příznaků, zatímco u 1 pacienta došlo k ochrnutí ještě před operací; tento pacient byl schopen chodit s dopomocí 6 měsíců po chirurgické dekompresi. Průměrné skóre Nurickovy škály se zlepšilo z 3,75 před operací na 2 po operaci.
Závěr: Dolní hrudní degenerativní spondylolistéza je vzácné onemocnění, které se může vyskytovat současně s bederní spondylózou a mást lékaře. Diagnóza by měla být stanovena správně, zejména proto, že příznaky/znaky nelze vysvětlit pouze na základě dostupných snímků. Za příčinu progresivní myelopatie byl považován mikropohyb v důsledku laxity facetových kloubů a degenerace disku. Pro léčbu hrudní spondylolistézy sekundárně způsobené degenerací hrudní ploténky byla vhodná zadní dekomprese s fixačním/fúzním postupem.