„When your momma ain’t at home cause she got a second job / Delivering pizzas you think she out here getting robbed / Please God watch her I know how niggas do“ -J. Cole, „Rich Niggaz“
Panic. To je jediné, co si pamatuju ze dne, kdy zastřelili mého otce. Jelikož mi nejsou víc než čtyři roky, nemám živou vzpomínku na to, co se ten den stalo, ale někde v hlubinách mého paměťového muzea ve mně myšlenka na jeho zastřelení vyvolává neochvějný pocit strašlivé hysterie. Možná to byl výkřik strachu milované tety, zděšený výraz v matčině tváři nebo úzkostná modlitba babičky; nejsem si jistá, co ten pocit vyvolalo, ale něco mi ten den přejelo přes oči a zarylo se do nitra mé psychiky.
Můj otec není člověk, který chodí s vlky pod třešňovým měsícem. Nemluví jazykem Larryho Hoovera nebo Big Meecha. Byl to jen poctivý člověk, který tvrdě pracoval v zaměstnání kvůli své rodině, řídil Krystal, když si přišli pro jeho peníze a mohli ho připravit o život.
Sešitá jizva táhnoucí se po jeho levé noze se stala normálním znakem na těle – neliší se od nosu, očí nebo rtů. Střelbu jsme nechali za sebou, nezmíněnou jako hrůznou noční můru. Žili jsme, milovali jsme, nechali jsme kola času, aby ránu zacelila až do zapomnění. Vzpomínky, které mizí ve skulinách mysli, jsou však málokdy přikovány k bezedným hlubinám; něco malého může vyvolat připomínku a stejný pocit paniky vyplaval na povrch při přehrávání písně „DUCKWORTH“ od Kendricka Lamara.
Když Dot formuluje, co se mohlo stát jeho otci Duckymu, vyjadřuje strach. Tento strach se pro otce změnil ve skutečnost, když se loupežné přepadení změnilo v násilí. Kendrickův strach a odpor ze ztráty otce nebyl pouhou paranoiou, ale upřímnou úzkostí. Jak zmiňuje ve vynikajícím vizuálním rozkladu, který je příběhem písně, pokus o loupež, který Anthony spáchal, vedl k tomu, že se zákazník stal obětí. Ducky nebyl v bezpečí – nikdo není v bezpečí, když je vytažena zbraň a jsou požadovány peníze.
Příběh Duckyho má několik volných paralel s mým otcem. Ducky se přestěhoval z Chicaga do Comptonu, což odráží cestu mého otce z Virginie do Atlanty. Ducky přišel s rodinou, zatímco můj otec přišel kvůli vysoké škole, ale mou matku by našel ve státě Georgia broskví a červené hlíny. Oba pracovali pro své rodiny. Ducky předem znal rizika práce, kterou přijal, věděl, co stojí před manažerem KFC, ale můj otec nepředpokládal, že ho v budoucnu čeká loupež. Kdyby to věděl, možná by se pár hamburgerů Krystal navíc dostalo dovnitř některých kombinovaných jídel, možná by dvojitá dávka hranolek byla nabídkou míru.
Ducky přežil bez úhony poté, co se usmířil s gangstery, zatímco můj táta vykrvácel na svém pracovišti – dobří otcové v podmínkách m.A.A.d.
Kendrick předpovídá svému světu budoucnost bez otce, světu, ve kterém je spíš obětí násilí se zbraní než neposkvrněným rapperem. Krutá realita. Moje oči si nedokážou představit svět bez muže, který mě vychoval; vyškrtnout ho ze svého života je jako odstranit z lidské duše esenci lásky. Vím, že by to bylo temné, příliš temné na to, abych to zkoumal, a příliš temné na to, abych si to představoval.“
„Rodina, Bůh a čest / Z Chicaga, můj táta a moje máma / Přijeli do Comptonu, aby dosáhli jedné věci / Vychovali krále, vládli nejvyššímu, jmenovali se Kendrick / Nelžu, znamená to král a já jím jsem.“ -Kendrick Lamar, „I Am“
Rodina byla v hudbě Kendricka Lamara vždy velkým zdrojem inspirace. Počínaje jeho EP Kendrick Lamar, jeho rodina v jeho cestě převažuje. Víme o jeho strýci Bobbym, který nedokázal uniknout vězeňskému systému, bratranci Carlovi, náboženském mudrci, mladé neteři dumající nad jeho nejnovějšími výtvory, matce, která prosila Kennyho, aby jí vrátil dodávku, a otci hrajícím domino, který vnášel komické odlehčení do šílenství svého města.
Při zpětném pohledu si z Kendrickova otce nejvíce pamatuji nikoli GKMC, ale jeho přítomnost v hudbě předcházející tomuto slavnému debutu. Ve skladbě „Wanna Be Heard“ z EP Kendricka Lamara je Ducky frustrovaný otec, který svému synovi věří, ale je netrpělivý a chce, aby se jeho dítě dostalo na vrchol branže jako menší talenty, které řídily rádia a televizi. Je to role každého rodiče, který je svědkem toho, jak jeho dítě lije krev, pot, slzy a čas do své vášně a nevidí výsledky; chce pro něj to nejlepší, ale zároveň není naivní – je povzbuzujícím, ale realistickým hlasem:
„My momma believed in me, she let me use her van to go to the studio / Even though she know her tank is empty, that’s who I do it fo‘ / My táta got a different approach, yeah he believed / But he always questioned when I’mma drop my debut CD / How long this gon‘ take nigga? You still haven’t eat nigga / At twenty-two I had two cars and my own place nigga / It’s a sacrifice I try to tell him / That’s when he turn to BET and tell me that he žalous / Of all these niggas getting money and their shit don’t sound like shit / I ain’t tryna kill your confidence or forcing you to quit / I just wanna hear you heard“
„Wanna Be Heard“ se znovu objeví o dva roky později na Section.80.“Poe Mans Dreams“. Kendrick uznává, že jeho otec byl příliš panovačný, ale chápe, že to bylo z lásky a touhy, aby jeho syn dostal vše, co si zaslouží. „Poe Mans Dreams“ vykresluje obraz Duckyho o polední pauze, který stále pracuje stejně tvrdě jako dřív a cítí bolesti věku. „Somebody said my name on the radio / He ain’t know I was ready for the world that minute“ je text starostlivého rodiče, dramatická změna od zjištění žárlivosti v televizi k uvědomění, že jeho syn by mohl být velkou hvězdou. Ducky měl ve dvaadvaceti letech všechny ty věci, které Kendrick neměl – dvě auta a svůj byt -, ale o dva roky později se jeho syn chystal zažít život mimo ten, který žil, a on se ptal, jestli je chlapec, kterého vychoval, připraven.
Po dokončení střední školy Ducky povzbuzoval Kendricka, aby si našel práci – krok, ke kterému většina otců své syny dotlačí. Když nejsi ve škole, musíš pracovat. Ve skladbě „m.A.A.d city“ se dozvídáme, co se stalo poté, co Kendrick dostal práci u ochranky; do třetí soboty byl propuštěn. Kendrick, který se svými přáteli páchá vloupání do domů v písni „The Art Of Peer Pressure“, je inspirován svými přáteli k tomu, aby místo poctivé práce zinscenoval loupež. Pocházel z dobré rodiny, byl vychován správně, ale vliv okolí mu našeptával pokušení.
V písni „DUCKWORTH.“ se Kendrick zmiňuje o tom, že Anthonyho rodinnou historii tvoří pasáci a gangsteři a že je předurčen k tomu, aby kráčel cestou nezákonnosti. Život, který vedl, měl v DNA. Kendrick vyrůstal v podobném prostředí, obklopen špatností navzdory své dobré povaze. Ducky se možná dočkal správné výchovy, ale Kendrick málem kráčel po Anthonyho cestě. V rozhovoru pro Genius Dot zmiňuje, jak měl být zavřený. Nejlepší žijící rapper málem přišel o svobodu, než našel svůj hlas.
Po dokončení střední školy mě táta povzbuzoval, abych si našel práci. Bylo to v době velké recese, kterou zvěčnil Jeezy, a nezaměstnanost v té době byla vyšší než Snoop Dogg 20. dubna. V restauraci Wendy’s za rohem našeho domu zrovna nabírali lidi; přihlásil jsem se a byl jsem přijat na pohovor na pozici pokladního. Pohovor dopadl dobře, práci jsem dostal, ale chtěli, abych pracoval na rizikovém místě – na místě, které je velmi oblíbené u těch, kteří se snaží dostat nahoru tím, že berou (silou).
Moji rodiče byli ostře proti. Jejich reakci jsem vnímal jako přehnanou ochranu a přehnanou reakci. Nikdy mě však nenapadlo, jak se mě snaží uchránit před stejnou jámou lvovou, jakou je pozice mého otce Krystala. Věděli, co znamená vysoké riziko, a práce za minimální mzdu jim nestála za bezcennost syna.
O mnoho let později, když jsem pracoval na hřbitovní směně na benzinové pumpě, byl strach z toho, co by se mohlo stát, stále přítomný. Každý druhý den kolem půlnoci mě navštívil otec; přišel, koupil si kolu, zkontroloval mě a odjel zpátky do noci. V devatenácti jsem si tohoto gesta nevážil, ale když se ohlédnu zpět, muselo to být pro rodiče těžké, když věděli, jaké temné zákruty tento svět přináší a jak rychle se může život změnit jen díky práci na noční směně. Mými běžnými zákazníky byly ty nejsladší striptérky, svobodní muži žádající kondomy a řidiči kamionů jedoucí z jedné destinace do druhé. Jediný člověk, který mi kdy dělal problémy, byl paradoxně policista.“
Kendrick Duckyho miluje, respektuje a obdivuje; v jeho hudbě to převažuje. Je to syn svého otce, muže, který přišel do Comptonu hledat lepší život a vychovat krále. Ze stejného těsta jsou i mé pocity vůči otci; jsem víc než vděčný za muže, který pro svou ženu a děti udělal víc, než bylo třeba. To je hlavní důvod, proč si nedokážu představit život bez muže, který mě naučil síle a empatii, vášni a obětavosti, ale také někoho, kdo mi řekl, že můžu být, čím chci, a ukázal mi, že je to možné.“
Přemýšlel jsem, že se otce zeptám na střelbu – novinář ve mně potřeboval každý špinavý detail pro svůj příběh – ale připadalo mi to, jako kdybych chtěl po válečném veteránovi, aby ze sebe vysypal historky z Vietnamu pro projekt společenských věd. Když jsem ho uviděla, dokázala jsem ho jen obejmout a říct mu, že ho mám ráda. Nechala jsem ta slova volně plynout a přemýšlela o životě bez tohoto objetí, bez jeho bezpodmínečné lásky. Nemohla jsem, ani na vteřinu. Po zbytek svých dní si ho budu vážit a děkovat Bohu. Jeho přežití nezachránilo jen život jednoho člověka, ale celé rodiny.“
Věřím, že Kendrick a Ducky tomuto pocitu rozumí.
Od Yoh, alias YOHWORTH, alias @Yoh31
.