CONDEMN; CONDEMNATION
kon-dem‘, kon-dem-na‘-shun:
1. Ve Starém zákoně:
(1) Kauzativní kmen od rasha` „prohlásit (nebo učinit) za špatné“, „odsoudit“, ať už v občanských, etických nebo náboženských vztazích. Vzato v tomto významu slovo nepotřebuje komentář (Ex 22,9; Dt 25,1; Job 40,8); „Kdo tedy může odsoudit?“. (Job 34,29, King James Version „dělat potíže“).
(2) `anaš, „pokutovat“. „Odsoudil zemi“ (2. Paralipomenon 36,3, King James Version; King James Version margin „mulcted“; Revised Version (British and American) „amerced“; American Standard Revised Version „fined“); „víno odsouzených“ (Amos 2,8; Revised Version (British and American) „pokutoval“ (nespravedlivě)).
(3) Činné příčestí od shaphaT, „soudit“. „Od těch, kteří odsuzují jeho duši“ (Žalm 109,31 verze krále Jakuba; Revidovaná verze (britská a americká) „kteří soudí jeho duši“).
2. V Novém zákoně:
Novozákonní užití je mnohem komplikovanější, jednak kvůli většímu počtu řeckých slov přeložených jako „odsoudit“ a „odsouzení“, jednak proto, že King James Version překládá totéž slovo několika různými způsoby, zřejmě bez jakéhokoli pravidla.
(1) Nejdůležitější slovo je krino, „soudit“. Od něj je řada odvozených sloves a podstatných jmen. revidovaná verze (britská a americká) tvrdě vyloučila drsná slova „zatracení“ a „zatracení“ a nahradila je slovy „soudit“, „odsoudit“, „soud“, „odsouzení“. To je správné, protože slovo damn (latinsky damnare, „způsobit člověku ztrátu“, „odsoudit“) a jeho odvozeniny časem utrpěly degradaci, takže v moderní angličtině se obvykle vztahují k věčnému trestu. Tato zvláštní aplikace slova po několik staletí probíhala vedle původního významu, ale ještě ve Viklefově verzi se slovo „damn“ obvykle používá ve významu odsoudit, jako v Jóbovi 9,20: „Má ústa mě zvlhčí.“ V tomto významu se slovo „damn“ obvykle používá ve významu odsoudit. Používá se dokonce i pro odsouzení Ježíše velekněžími a zákoníky (Mk 10,33). Tato degenerace slova je možná způsobena, jak říká biskup Sanderson, „ani ne tak dobrými činy, jako špatnými mravy“. Krino je v revidované verzi (britské a americké) jednotně přeložen jako „soudce“, a to i tam, kde kontext nutí k myšlence odsouzení (Jan 3,17.18; 12,47; Skutky 7,7; „mohl být zatracen“, 2 Tesalonickým 2,12 verze krále Jakuba; Římanům 14,22; Jakub 5,9).
(2) Specifičtější význam slova odsoudit se však nachází ve slově katakrino, „odsoudit jednoho dolů“ (Mt 12,41.42; Mk 14,64):
„je zatracen, jestliže jí“ (Římanům 14,23; 1. Korintským 11,32 King James Version; Revised Version (British and American) „odsouzen“). Viz také Marek 16,16; 2. Petr 2,6.
(3) Pro „odsouzení“ existuje podstatné jméno krima nebo krima (přízvuk viz Thayerův lexikon), v soudním významu „rozsudek soudce“ (Lukáš 23,40; Matouš 23,14, v revidované verzi (britské a americké) vynecháno; „odsouzení ďáblem“ 1. Timoteovi 3,6; 5,12; Juda 1,4).
(4) Mnohem silnější je katakrima, „odsouzení“ (Řím 5,16.18; 8,1) s odkazem na Boží soud nad hříchem.
(5) krisis, „proces soudu“, „soudní tribunál“ (Jan 3,19; 5,24) s odkazem na „soud, který na sebe lidé přivolali kvůli svému odmítnutí Krista“
(6) Silnějším slovem je přídavné jméno autokatakritos, „sebeodsouzení“ (Tit 3,11; srov. 1 Jan 3,20.21).
G. H. Trever