95 tezí Martina Luthera je často považováno za chartu, odvážné prohlášení nezávislosti protestantské církve.
Když však Luther sepsal téměř 100 diskusních bodů v latině, pouze vyzval kolegy akademiky k „disputaci o moci a účinnosti odpustků“, což je oficiální název tezí. (Debata se nikdy nekonala, protože teze byly přeloženy do němčiny a široce rozšířeny, což vyvolalo rozruch.)
Co to byly odpustky? Ve svátosti pokání křesťané vyznávali hříchy a nacházeli za ně rozhřešení. Proces pokání zahrnoval zadostiučinění – zaplacení časného trestu za tyto hříchy. Za určitých okolností mohl někdo, kdo byl skutečně zkroušený a vyznal své hříchy, získat částečné (nebo zřídka úplné) odpuštění časného trestu zakoupením odpustkového listu.
V 95. tezi Luther nenapadl myšlenku odpustků, neboť v 73. tezi napsal: “ … papež spravedlivě hřímá proti těm, kdo jakýmkoli způsobem vymýšlejí škody na prodeji odpustků.“
Luther se však důrazně ohradil proti zneužívání odpustků – naposledy pod prodejným vedením Jana Tetzela. A tím Luther, ačkoli si toho pravděpodobně nebyl plně vědom, zbořil pilíře podporující mnohé praktiky středověkého křesťanství.
Klíčové výroky
Zde je 13 ukázek z Lutherových tezí:
1. Lutherovy teze se vztahují k odpustkům. Když náš Pán a Mistr, Ježíš Kristus, říká: „Čiňte pokání“ atd. má na mysli, že celý život věřících má být pokáním.
2. Tento výrok nelze chápat jako svátost pokání, tj. zpověď a zadostiučinění, které uděluje kněžstvo.
23. Tento výrok se týká svátosti pokání, tj. zpovědi a zadostiučinění, které uděluje kněžstvo.
24. Hlásají lidskou pošetilost ti, kdo předstírají, že jakmile zazvoní peníze v pokladničce, vystupuje duše z očistce.
32. Ti, kdo se domnívají, že na základě odpustkových listů mají jistotu spásy, budou spolu se svými učiteli navěky zatraceni.
36. Každému křesťanovi, který činí opravdové pokání, je uděleno plnomocné odpuštění trestů i vin, a to i bez odpustkových listů.
37. Každý opravdový křesťan, ať už živý nebo mrtvý, má podíl na všech dobrodiních Krista a církve, protože mu je Bůh udělil i bez odpustkových listů.
45. Všichni křesťané, kteří jsou věrní Bohu, mají právo na odpuštění. Křesťané by měli být poučeni, že kdo vidí člověka v nouzi a místo aby mu pomohl, použije své peníze na odpustky, nezískává odpustky od papeže, ale Boží nelibost.
51. Křesťané by měli být poučeni, že papež by měl a chtěl dát svůj vlastní majetek chudým, od nichž někteří kazatelé odpustků vybírají peníze, i kdyby kvůli tomu měl prodat katedrálu svatého Petra.
81. Toto nestoudné hlásání odpustků ztěžuje i učeným lidem obranu papežovy cti proti pomluvám nebo odpovědi na nesporně chytré otázky laiků.
82. Např: „Proč papež nevyprázdní očistec kvůli svaté lásce … vždyť přece propouští nesčetné duše kvůli špinavým penězům přispěným na stavbu katedrály? …“
90. Potlačit tyto velmi výmluvné argumenty laiků silou, místo aby se na ně odpovědělo přiměřenými důvody, by znamenalo vystavit církev a papeže posměchu jejich nepřátel a učinit křesťany nešťastnými
94. Měli bychom křesťany napomínat, aby následovali Krista, svou hlavu, přes tresty, smrt a peklo.
95. A tak ať se raději spoléhají na vstup do nebe skrze mnohá soužení než na nějakou falešnou jistotu a klid.
Za dva měsíce Johann Tetzel vypálil zpět se svými vlastními tezemi, mj: „
Přetištěno z „Nejslavnějšího dokumentu protestantů“, redakce ChristianHistory.net. Kliknutím sem si můžete přečíst původní článek a získat informace o přetisku.
.