Kalifornii letos v létě zasáhne obří zemětřesení. Mrakodrapy se zřítí, Hooverova přehrada se rozpadne a přes most Golden Gate se přežene mohutná vlna tsunami. Alespoň takový scénář se odehraje na velkém plátně ve filmu San Andreas.
Tvůrci filmu se před začátkem natáčení radili s Thomasem Jordanem, ředitelem Střediska pro zemětřesení v jižní Kalifornii, ale „mými radami se asi moc neřídili,“ říká. Přestože skutečné hrozby Velkého zemětřesení jsou dost děsivé, zdaleka se nepřibližují ničivým následkům, jichž byli svědky Dwayne „The Rock“ Johnson a jeho společníci na plátně. Ani největší zemětřesení v San Andreas nedokáže vyvolat tak mohutnou vlnu tsunami, jaká se ve filmu převalí přes San Francisco. „Opravdu velké tsunami, jako byla ta, která zasáhla Japonsko, jsou způsobeny zemětřesením, které způsobí velký posun dna oceánu,“ říká Jordan. Zlom San Andreas se nachází daleko ve vnitrozemí a pevnina se posouvá po obou stranách. Z tohoto důvodu také nemůže zemětřesení způsobit rozdělení zlomu do obří propasti, jak se to děje ve filmu. A navzdory varování rozrušených filmových vědců ani největší kalifornské zemětřesení nepocítí nic jiného než seismometry na východním pobřeží.
To však neznamená, že Kalifornie je z obliga. I když je film možná spíše fantazií než skutečností, „velké zemětřesení“ se blíží a přinese spoustu zkázy. „Myslíme si, že jižní Kalifornie je uzamčená a zatížená, že napětí se opravdu nahromadilo, a když se věci začnou uvolňovat, mohou se uvolňovat roky,“ říká seismolog U.S. Geological Survey Ned Field.
Kalifornie leží na hranici mezi dvěma hlavními tektonickými deskami – Pacifickou deskou, která se pohybuje na severozápad, a Severoamerickou deskou, která se posouvá kolem ní na jihovýchod. Obě desky se nesetkávají pouze na jedné linii a stát je protkán desítkami zemětřesných zlomů. Největší obavy vzbuzuje zlom San Andreas, protože na něm vznikají zemětřesení, která jsou pro obyvatele Kalifornie skutečně nebezpečná, poznamenává Jordan.
Severní část zlomu San Andreas srovnala v roce 1906 San Francisco se zemí, ale od prasknutí jižní části zlomu uplynulo mnohem více času. Podle záznamů o minulých zemětřeseních a studií zemětřesných zlomů dochází v jižní Kalifornii k velkým zemětřesením v průměru každých 110 až 140 let. Poslední velké zemětřesení poblíž Los Angeles, o síle 7,9 stupně, zasáhlo Fort Tejon v roce 1857. Jižněji, poblíž Palm Springs, se zlom neprotrhl již více než 300 let. „Nakonec se zlom bude muset zlomit,“ říká Jordan.
Ačkoli seismologové nedokážou přesně předpovědět, kdy k tomu dojde, každých několik let zveřejňují předpověď pravděpodobnosti takové události. Poslední předpověď, kterou USGS zveřejnila na začátku tohoto roku, odhaduje 7% pravděpodobnost, že v Kalifornii dojde během příštích 30 let k zemětřesení o síle 8 stupňů. To je zhruba tolik, kolik může být v Kalifornii zemětřesení, poznamenává Jordan – zemětřesení o síle 8,3 stupně by bylo možné, kdyby se protrhl celý zlom San Andreas od mexických hranic až po severní Kalifornii. „Nemyslíme si, že je to pravděpodobné,“ říká.
Aby zjistili, co by se mohlo reálně stát, až konečně udeří „velké zemětřesení“, zasedl před několika lety tým odborníků na zemětřesení a vytvořil scénář ShakeOut. Seismologové vymodelovali, jak by se země otřásla, a další odborníci, včetně inženýrů a sociologů, pak na základě těchto informací odhadli výsledné škody a dopady. Podrobná zpráva zkoumá dopady hypotetického zemětřesení o síle 7,8 stupně, které zasáhne údolí Coachella 13. listopadu 2008 v 10 hodin dopoledne. V následujících minutách projdou vlny zemětřesení napříč Kalifornií, srovnají se zemí starší budovy, naruší silnice a přeruší elektrické, telefonní a vodovodní vedení.
Zemětřesení je však jen začátek.
Začnou hořet stovky požárů a kvůli zablokovaným silnicím a poškozenému vodovodnímu systému je záchranáři nebudou schopni všechny uhasit. Menší požáry se spojují ve větší a zachvacují celé části Los Angeles. Vedení, které do Los Angeles přivádí vodu, elektřinu a plyn, protíná zlom San Andreas – během zemětřesení se přetrhne a nebude opraveno celé měsíce. Přestože většina moderních budov otřesy přežije, mnoho z nich se stane konstrukčně nepoužitelnými. V následujících dnech otřásají státem následné otřesy, které pokračují v ničení.
Scénář je ve skutečnosti poněkud podhodnocený, poznamenává jedna z vědkyň stojících za akcí ShakeOut, seismoložka USGS Lucy Jonesová. Tým, který zprávu vypracoval, byl překvapen rozsahem škod způsobených požáry v důsledku zemětřesení, říká Jonesová, ale mohlo by to být ještě horší, pokud by v době události foukal vítr Santa Ana. Tyto sezónní větry vanou prašný a suchý vzduch z vnitrozemí směrem k pobřeží, což zvyšuje riziko vzniku požárů. A přestože Los Angeles udržuje na své straně San Andreas zásoby vody, nádrže byly vyčerpány současným suchem – pokud by zemětřesení udeřilo dnes, zásoby vody by nevydržely maximálně šest měsíců, kdyby byly plné, poznamenává.
Celkově by takové zemětřesení způsobilo škody za přibližně 200 miliard dolarů, 50 000 zraněných a 2 000 mrtvých, odhadují vědci. „Nejde však ani tak o úmrtí při zemětřesení. Jde o to, že po zemětřesení bude bída a lidé se vzdají jižní Kalifornie,“ říká Jones. Vše, na čem město závisí – voda, elektřina, kanalizace, telekomunikace, silnice – by bylo poškozeno a možná by se neopravovalo déle než rok. Bez fungující infrastruktury by se místní ekonomika mohla snadno zhroutit a lidé by Los Angeles opustili.
„Představte si Ameriku bez Los Angeles,“ tvrdí Jones. Fiktivní katastrofa ve filmu San Andreas by sice mohla být pro Kaliforňany další výzvou k probuzení, Jones se však obává, že její nerealistický scénář by mohl vést lidi k přesvědčení, že se nemají čeho obávat a že s tím nemohou nic dělat. Filmoví diváci si mohou myslet, že je vědci budou schopni spravedlivě varovat před velkou katastrofou, přestože předpověď zemětřesení je v současné době nemožná.
Kaliforňané se však mohou připravit na to, co přijde. Jones strávil většinu roku 2014 spoluprací s kanceláří starosty Los Angeles, aby identifikoval zranitelná místa a lépe připravil město na nevyhnutelné. Pracovní skupina uvedla, že by se mohly změnit stavební předpisy, které by vyžadovaly modernizaci starších staveb tak, aby odolaly silným otřesům. Losangeleský akvadukt by mohl být zpevněn tak, aby se při protržení San Andreas neprotrhl. Energetické, telekomunikační a internetové systémy by mohly být posíleny nebo vybaveny záložními systémy, aby bylo zajištěno, že lidé budou schopni komunikovat. Realizace tohoto plánu by si vyžádala miliardy dolarů a několik desetiletí a musela by překonat mnoho překážek, ale zlepšila by schopnost města přežít katastrofu způsobenou zemětřesením.
Na individuální úrovni mohou majitelé domů upravit své nemovitosti tak, aby lépe odolávaly otřesům. Lidé mohou do své výbavy pro případ zemětřesení zařadit hasicí přístroje, které uhasí malé plamínky dříve, než se vymknou kontrole. A školy, podniky a rodiny se mohou účastnit cvičení ShakeOut – další se koná 15. října – a nacvičit si, co budou muset dělat v den zemětřesení.
„Každý by měl žít každý den, jako by to mohl být den velkého zemětřesení,“ říká Field. Protože každý den, i ten dnešní, může být tím dnem.