Co dělat s dětskými záchvaty vzteku a emočními kolapsy
Řešení záchvatů vzteku a výkyvů nálad vašich dětí může být jednou z nejvíce frustrujících rodičovských výzev. Tyto extrémní výbuchy emocí, od veřejných zhroucení až po dlouhotrvající záchvaty, mají schopnost vyvolat v nás extrémní reakce.
Metody, které jsou účinné při řešení přirozených projevů hněvu nebo frustrace dítěte, v této intenzivní emoční situaci nefungují. V těchto chvílích je pro rodiče obtížné proniknout ke svým dětem a pomoci jim zvládnout jejich pocity.
Chce-li rodič pomoci dítěti, které prožívá záchvat vzteku nebo zhroucení, musí pochopit, co dítě prožívá. Musí si uvědomit, že v současné době je tento velmi mladý člověk zcela zahlcen emocemi. Nelze na ni dosáhnout. Vnější svět je pro ni uzavřený a prožívá své vlastní vnitřní peklo. Dítě, které se hroutí, nerozumí samo sobě a tomu, co cítí. Cítí se roztříštěné a mimo kontrolu.
Metody pro zvládání záchvatů vzteku a zhroucení se liší od metod pro zvládání běžného hněvu a frustrace. Apelovat na dítě logikou nebo vyhrožováním následky je neproduktivní. Následující návrhy jsou užitečné pro oslovení a ovlivnění dítěte, které se nachází v tomto tísnivém stavu:
Předem:
Vhodné je být aktivní a zastavit pláč dítěte dříve, než přeroste v plný záchvat vzteku nebo zhroucení. Často je možné předvídat přicházející záchvat vzteku nebo zhroucení tím, že rozpoznáte chování, které mu obvykle předchází. Výbuch pak můžete odvrátit pomocí rozptýlení. Dítě můžete rozptýlit tím, že změníte téma, činnost nebo prostředí, které v něm vyvolává úzkost.
Existuje jeden typ rozptýlení, který dospělí dětem nabízet nesmí. Pokud má vaše dítě záchvat vzteku, protože mu bylo něco odepřeno, nesmíte mu ustoupit a nabídnout mu to, co mu bylo odepřeno. Tím děti učíte, že mohou manipulovat s lidmi a získat to, co chtějí, tím, že budou házet záchvaty vzteku.
Při:
Když dojde k záchvatu vzteku nebo zhroucení, zejména na veřejnosti, všichni rodiče zažívají ponížení. Jsou v rozpacích a obávají se, že je přihlížející budou považovat za chybující rodiče. Nedovolte však, aby vaše rozpaky nebo sebemrskačství ovlivnily vaše jednání. Neměli byste se soustředit na obavy z toho, jak vás vidí, ale na péči o utrpení, které prožívá vaše dítě.
Když je vaše dítě v tomto stavu, neposílejte ho do jeho pokoje. Izolace není konstruktivním řešením, protože jí nepomůže vypořádat se s jejími pocity. Během času stráveného o samotě jsou děti v tomto rozrušeném stavu často mučeny zlostnými představami. Proto je pro vás obzvláště cenné, abyste se snažili být s dítětem a pomáhali mu tak zvládat jeho silné emoce.
Když má vaše dítě záchvat vzteku nebo se zhroutí, můžete s ním sedět, když prožívá záchvat vzteku. Nesnažte se dítěti jeho pocity vymluvit, nesnažte se ho přemlouvat ani apelovat na jeho logiku. Nerozčilujte se ani nenabízejte reakci, která by její hněv a frustraci ještě podpořila. Dejte dítěti najevo, že i když má pocit, že se rozpadá ve švech, vy jste s jeho emocemi srozuměni. Můžete to sdělit tak, že budete reflektovat to, co vaše dítě cítí:
„Jsi teď opravdu rozzlobená. To je v pořádku. Budu tu s tebou sedět, zatímco to budeš cítit. Budu tu s tebou sedět, dokud to nepřejde.“
„Jsi teď tak smutná a ani nevíš proč. To je v pořádku. Budu tu s tebou, dokud to nepřejde. Neboj se, máme spoustu času.“
Nejhorší věc, kterou mohou dospělí udělat, když má dítě záchvat vzteku nebo se hroutí, je, že se sami stanou frustrovanými a rozrušenými; to jen zvýší napětí jejich dítěte. Zachováním klidného, chápavého a trpělivého postoje vytvoříte stabilizující přítomnost, která dítě emocionálně podrží. Dítě, které se bojí, že se zhroutí, bude mít pocit, že ho dospělý drží pod kontrolou, a jeho rozčilení ustoupí. V případech, kdy dítě pociťuje intenzivní hněv, ho můžete jemně, ale pevně držet a umožnit mu, aby svůj vztek ventilovalo.
Dítě, které prožívá záchvat vzteku nebo zhroucení, prožívá celý svět jako zahlcený emocemi, které cítí. Tím, že dítěti ukážete, že nejenže nejste těmito emocemi zahlceni, ale ani ohroženi či rozrušeni, nabízíte dítěti východisko ze stavu, který vnímá jako nevyhnutelný.
Po:
Po odeznění emočního období je možné s dítětem v klidu probrat, co se stalo. Pokud je vaše dítě dostatečně staré, promluvte si o tom, co výbuchu předcházelo. Rozčílilo ho něco? Něco ho frustrovalo? Cítilo se smutné? Cítilo se zklamané?
Může vaše dítě popsat, co během záchvatu vzteku nebo zhroucení cítilo? Nezapomeňte mluvit o tom, jak se cítilo. Řekněte mu, že vás mrzelo, když jste viděli, že se cítí tak špatně. Řekněte, že i když pro něj byly jeho pocity děsivé, pro vás ne. Zopakujte, že jste byli rádi, že jste tu pro něj mohli být.
Poté si promluvte o budoucnosti a o tom, co může udělat, až se bude příště cítit podobně. Na jaké spouštěče si může dát pozor? Co se o sobě tentokrát dozvěděl, co by mu mohlo pomoci, až se bude příště takto cítit? Vysvětlete, že i když má během záchvatu vzteku nebo zhroucení pocit, že špatný pocit bude trvat věčně, jednou skončí. Poukažte na to, že už to skončilo. Pomáhat mu získat nadhled je cenné.
Jakmile vaše dítě vyroste, nebude už potřebovat dospělého k tomu, aby zvládal jeho intenzivní emoce. Vaše dítě se z vaší reakce na jeho záchvaty vzteku naučí, že silné pocity nejsou zdrcující a že je lze skutečně zvládnout.
O autorovi
Štítky: péče o dítě, vývoj, kázeň, disciplína, emoce, rodič, výchova, záchvat vzteku, záchvaty vzteku, temperament
mluvíte o tom, jak se vypořádat se záchvaty vzteku a výkyvy nálad – hodláte jít hlouběji do intervenčních strategií?
Odpovědět
Děkuji za tento článek. Mnoho jiných, které jsem četla, jsou zaměřeny na záchvaty vzteku u batolat a doporučují ignorovat/odejít od dítěte. Ale u mého pětiletého dítěte to problém jen eskaluje. Každé slovo zde mi dává smysl a mám pocit, že mám pozitivní strategie, jak ji podpořit a pomoci jí získat kontrolu. Děkuji. Velmi si toho vážím x
Odpověď
Jsem velmi vděčná za tento článek a nemohu se dočkat, až strategie vyzkouším. Je zřejmé, že naše strategie NEFUNGUJE. Ale mám otázku….naše čtyřletá dcera se začne tak vztekat, že po mně bude házet hračky, mlátit mě, kopat do mě a křičet, že mě nenávidí a už si se mnou nechce hrát. Většinou sedím u jejích dveří v jejím pokoji, protože při rozčilení běhá po domě a jen shazuje věci z polic, hází s nimi, běhá a směje se atd. Už jsem vyzkoušela doslova všechno – nějaká rada?“
Odpověď
„Neboj, máme spoustu času.“
Co s tím, když výše uvedené NENÍ PRAVDA. Třeba když dítě musí být za 30 minut ve škole nebo oba rodiče musí být v práci. Těmto strategiím tleskám, ale když jde o čas, musí být něco navíc.“
Odpověď
To je ta nejhloupější rada, jakou jsem kdy slyšel. Kdybych dokázala zabránit tomu, aby se dítě chovalo jako malá příšera, nečetla bych zbytečné články pseudovědců
Odpovědět
Tato rada mi nesmírně pomohla a je to přesně to, co jsem potřebovala slyšet, abych synovi pomohla překonat jeho emoce během záchvatu vzteku. V jeho případě je to většinou proto, že jsou jeho city zraněny, když přehnaně reagujeme na jeho činy nebo když trváme na tom, aby udělal něco, co nechce (např. vyzkoušel koupelnu). Neumí se nám postavit ani formulovat, co cítí/myslí. Po záchvatu vzteku je schopen slovně zpracovat, co si myslí, že ho rozrušilo, a diskutujeme o tom, co můžeme všichni udělat jinak, abychom předešli stejnému scénáři v budoucnu. Vždy mu poděkuji za to, že mi důvěřuje a svěřuje se mi, a pak ho ujistím, že se budu snažit, aby to příště bylo také lepší. Jsme v tom koneckonců společně. Tento článek poskytuje podle mého názoru výborné rady pro rodiče. Děkuji!
Odpověď