Co byla Proklamace z roku 1763?

Velká Británie si uvědomila, že jedním z faktorů, které přispěly k Pontiacově vzpouře, byl nekontrolovaný pohyb osadníků toužících po půdě do oblasti západně od Apalačského pohoří. Británie si také uvědomovala, že je zapotřebí plán na řádný rozvoj rozsáhlých území získaných během války. Král Jiří III. vydal v roce l763 proklamaci, kterou chtěl uklidnit indiány a zároveň získat čas na vypracování dlouhodobého plánu. Tento královský dekret vydaný 7. října 1763 zakazoval osídlování na západ od Appalačského pohoří. Zároveň vyžadoval, aby se osadníci, kteří se přestěhovali na západ od Apalačských hor, vrátili na východní stranu pohoří.

Ačkoli dělící linie stanovená proklamací neměla být nikdy trvalá, dekret rozzlobil kolonisty z několika důvodů. Osadníci, kteří byli během války nuceni opustit své farmy na západ od Appalačského pohoří, zjistili, že jim proklamace zakazuje návrat na jejich bývalé usedlosti. Mnozí z těchto osadníků bojovali za britskou vládu během francouzské a indiánské války. Domnívali se, že západní půda je jednou z válečných kořistí vydobytých jejich krví, a cítili se britskou vládou zrazeni.

Proklamace z roku 1763 také znepokojovala mnoho nejbohatších a nejmocnějších mužů v koloniích, protože mnozí z nich investovali velké prostředky do spekulativních pozemkových společností, jako byla Ohijská společnost (založená v roce 1747), Loajální společnost (založená v roce 1749) a Mississippská společnost (založená v roce 1763). Tyto společnosti doufaly, že vydělají peníze tím, že získají od britské vlády vlastnické právo k velkým pozemkům na západě a budou je dále prodávat osadníkům, kteří se přesunou přes Apalačské pohoří. Mezi muži, kteří do těchto společností investovali, byli George Washington, Thomas Jefferson, Patrick Henry, Richard Henry Lee a Arthur Lee z Virginie a Benjamin Franklin z Pensylvánie. Pozemkové společnosti nebyly schopny získat od britské vlády vlastnické právo k půdě, a proto nemohly uskutečnit prodej. Ačkoli byli zástupci společností vysláni do Londýna, aby se za pozemkové společnosti přimlouvali, britská vláda odmítla změnit své stanovisko. Nové smlouvy mezi indiány a britskými agenty sice poměrně rychle po válce otevřely rozsáhlé pozemky k zástavbě, ale pozemkové společnosti se z toho nedostaly. Bohatí lidé, kteří do těchto společností investovali, utrpěli značné finanční ztráty. Tyto ztráty se budou připomínat v letech předcházejících americké revoluci.