Kromě převahy námořních sil, početních stavů a průmyslových a finančních zdrojů se na vítězství Severu částečně podílelo státnické umění Lincolna, který se v roce 1864 stal mistrovským politickým a válečným vůdcem, a také rostoucí schopnosti federálních důstojníků. Vítězství lze částečně přičíst také selhání konfederační dopravy, materiálního a politického vedení, a to navzdory strategické a taktické obratnosti takových generálů, jako byli Robert E. Lee, Stonewall Jackson a Joseph E. Johnston.
Ačkoli dezerce trápily obě strany, osobní statečnost a obrovské ztráty – jak v absolutních číslech, tak v procentuálním vyjádření z počtu zúčastněných – dosud nepřestaly udivovat vědce a vojenské historiky. Na základě tříletého standardního odvodu sloužilo ve federálních armádách asi 1 556 000 vojáků a v konfederačních silách pravděpodobně sloužilo asi 800 000 mužů, ačkoli kvůli neúplným záznamům to nelze s jistotou určit. Historici tradičně odhadují počet obětí války na 360 000 v případě Unie a 260 000 v případě Konfederace. Ve druhém desetiletí 21. století však jeden demograf pomocí lepších údajů a sofistikovanějších nástrojů přesvědčivě revidoval celkový počet mrtvých na 752 000 a uvedl, že by mohl být až 851 000.
Library of Congress, Washington, D.C. (LC-B8184-7964-A DLC)
Library of Congress, Washington, D.C. (LC-B8171-7926 DLC)
Encyclopædia Britannica, Inc.zobrazit všechna videa k tomuto článku
Obrovská úmrtnost – v roce 1860 zemřela ve válce přibližně 2 % obyvatel USA – měla obrovský dopad na americkou společnost. Američané byli hluboce věřící a snažili se pochopit, jak mohl dobrotivý Bůh dopustit, aby taková zkáza trvala tak dlouho. Chápání povahy posmrtného života se změnilo, protože Američané na Severu i Jihu se utěšovali představou, že nebe vypadá jako jejich přední salon. S příchodem balzamování, nákladného způsobu konzervace, který pomohl bohatším rodinám přivést domů své mrtvé syny, bratry nebo otce, se objevil nový způsob zacházení s mrtvolami. Nakonec vznikla síť federálních vojenských hřbitovů (a soukromých konfederačních hřbitovů), které vznikly z potřeby pohřbít muže v uniformě, kteří podlehli zraněním nebo nemocem.
Někteří označují americkou občanskou válku za poslední ze staromódních válek, jiní ji označují za první moderní válku. Ve skutečnosti šlo o válku přechodnou, která měla z technologického hlediska zásadní vliv na vývoj moderních zbraní a techniky. Došlo k mnoha inovacím. Byla to první válka v dějinách, v níž se střetly válečné lodě s železnými pláty; první válka, v níž hrály významnou roli telegraf a železnice; první válka, v níž se ve velké míře používaly pušky a granátomety a zavedl se kulomet (Gatlingův kanón); první válka s rozšířeným novinovým zpravodajstvím, hlasováním vojáků v poli v národních volbách a fotografickými záznamy; první válka, v níž se systematicky organizovala lékařská péče o vojáky; první válka, v níž se používaly pozemní a vodní miny a ponorka, která mohla potopit válečnou loď. Byla to také první válka, v níž armády široce využívaly letecký průzkum (pomocí balonů).
Library of Congress, Washington, D.C.
© Civil War Trust (A Britannica Publishing Partner)Zobrazit všechna videa k tomuto článku
O občanské válce se píše jako o málokteré jiné válce v dějinách. Více než 60 000 knih a nespočet článků podává výmluvné svědectví o správnosti předpovědi básníka Walta Whitmana, že „z éry těch čtyř let … vzejde velká literatura“. Válečné události zanechaly bohaté dědictví pro budoucí generace a tento odkaz shrnul umučený Lincoln tak, že ukazuje, že sjednocené části Spojených států představují „poslední nejlepší naději země“.
Warren W. Hassler Jennifer L. Weberová