Babiččina staromódní sekaná

Když jsem vyrůstala, nenáviděla jsem maminčinu sekanou. Ty velké odporné kousky cibule a papriky v ní byly to nejhorší, co kdy bylo. Divím se, že mi v obličeji nezůstal natrvalo ten skrčený výraz „EWWWWWWWWWWWWWWWWW!!!!“, který jsem dělala častěji než jindy. Nicméně… (protože vždycky existuje nějaké ale), babiččina sekaná mi opravdu chutnala. Ano, používala cibuli, ale mlátila ji tak drobně, že když v mém sedmiletém dětském mozku není cibule vidět, tak tam není! LOL Teď je pro mě sekaná pohodové jídlo; je poctivá, domácí a prostě opravdová. Bylo to to jídlo, které jste mohli natahovat a natahovat a proměnit tak obyčejnou libru mletého hovězího masa v dostatečně velkou hostinu pro velkou rodinu. Teď uznávám, že jich vždycky musela udělat 2-3, ale byly z nich zbytky na celé dny, a věřte mi, že když jsem měla 4 obrovské nonstop jedící starší bratry, tohle se nikdy, NIKDY nestalo!“

Dnes si vzpomínám, že když jsem byla malá, mluvíme o tom, že jsem musela sedět na stole a pomáhat, nechávala mě míchat sekanou. Upřímně mi to připadalo jako ta nejúžasnější věc na světě! Bylo to špinavé a mazlavé a prostě všelijaká zábava. Znám lidi, kteří z takových věcí šílí, ale já v žádném případě. Je to terapeutické. Rád pracuju rukama, zdá se mi, že to jen umocňuje zážitek. Dodnes si na ni vždycky vzpomenu, když dělám něco, při čem musím míchat maso rukama. Sedím tam, nohy zkřížené, lokty hluboko v míse, která v té době byla největší věcí na světě. Mačkala jsem a mačkala a přitom se chichotala. Vyprávěla mi historky o svém dětství a o tom, co všechno s mámou vyráběla. To, o čem jsem si myslela, že je to jen naše zábava, bylo mnohem víc. Učila mě; učila mě vařit a respektovat ingredience. Vysvětlovala mi, proč namáčení ovsa v mléce vede k vlhčí sekané. Naučila mě, jak rozeznat různé rozdíly v „křehkosti“ – když je sekaná příliš křehká, při pečení se rozpadne. Pokud se opravdu nemačkala, ale spíš jen hrudkovala, byla velmi suchá. Ale zase pro mě to nebylo učení, byly to mačkavé zábavné časy!“

No znát babičku znamenalo mít ji rád. Moje babička byla úplně v pohodě! Sportovala s růžovými nebo fialovými vlasy, jezdila v nadupaném Chevroletu Nova s bílým koženým interiérem a červeným třpytivým lakem jako cukrové jablko, měla brýle s kočičíma očima, šlapala na pedály a každou sobotu ráno mě brala na snídani do místní drogerie. Kde ano, domů si brala nejen balíčky želé, ale často i celé plastové balení. *Třese hlavou* Babička měla VŽDYCKY v bezedné peněžence drobné, které, přísahám, potřebovaly kolečka. Když jsem byla starší, dobírali jsme si ji, že opravdu začínala jako metr osmdesát vysoká, ale jak se její kabelka stávala těžší a těžší, zmenšovala ji na její metr osmdesát. Milovala svá „čísla“ a po snídani vždycky hrála loterii a stírací losy. TO byla její parketa!“

Prostě to nebyla babička, byla to moje kamarádka. A chybí mi nejen ona, ale chybí mi i moje kamarádka. Byla to žena, která mě naučila, jak si poprvé sama udělat palačinky, jak si nebrat servítky a zastat se sama sebe, když si ze mě někdo dělá legraci, a jak si vážit toho, co máme, ne toho, co nemáme. V dokonalém světě by se postupovalo od nejstaršího k nejmladšímu, nicméně v mém životě tomu tak nebylo. Víte, nikdy jsem nepoznal rodiče své mámy ani otce svého táty, protože všichni zemřeli před mým narozením. Takže ona byla mým jediným prarodičem. Občas jsem žárlila na spolužáky, kteří mluvili o všech svých prarodičích, ale ona mi připomínala, že nejde o kvantitu, ale spíš o kvalitu. Bože, měla pravdu. Byla pro mě ikonou. Takže když mi v osmnácti zemřela máma a ve dvaadvaceti pak táta (její syn), cítila jsem se úplně ztracená. Cítila jsem se osiřelá – i když jsem měla pět sourozenců, nebylo to ono. Nebyli máma & táta. Měla jsem však babičku. Utěšovala mě a chápala můj hněv a to, jak se cítím. Ona to také cítila. Dodnes si pamatuji, jak řekla: „Rodič by neměl pohřbít své dítě“ a pak se rozplakala. Myslím, že jsme upřímně proplakaly celý den. Přes ty slzy jsme si však povídaly a pak o nich obě diskutovaly. Smály bychom se hloupým chvílím, které jsme všechny zažily, událostem z minulosti a ona mi pomohla uvědomit si, že i když už možná nejsou tady na zemi, že jsou navždy se mnou – jsou v mém srdci, v mých myšlenkách a pokaždé, když se podívám do zrcadla, jsou tam. Díky ní jsem začala znovu cítit, začala jsem milovat a nechat jít.

Jak léta plynula, babička přišla žít s námi a rozvinula se u ní demence, často se vracela do dětství. Nesla jsem to opravdu těžce a občas jsem se strašně zlobila, protože jsem chtěla, ne, potřebovala jsem babičku zpátky. Nicméně jsem u ní seděla a stačilo se podívat do jejích velkých modrých očí a byla tam; byl tam i můj táta. Pořád tam byla. Mluvily jsme o aktuálních věcech a pak se v mžiku vrátila k rozhovoru, o kterém si myslela, že ho vedla zrovna včera s mámou. V těch chvílích jsem se dozvěděl mnohem víc o jejím dětství, o historii mé rodiny. Teď byla řada na mně, abych se o ni starala; abych ji vychovávala a chránila.

Už je to několik let, co zemřela, nicméně je navždy se mnou. Vidím ji, mámu & tátu, jak sedí u velkého kuchyňského stolu na nebi a dohlíží na mě; vede mě nejen v kuchyni, ale v životě vůbec.

Vytisknout

Připravili jste tento recept?

Zanechte svůj názor

Složení

• 1 libra mletého hovězího masa, 80/20
• 1 PL Montrealského steakového koření
• 1 PL česneku, mletý
• 1/4 šálku mleté cibule
• 2 vejce
• 3/4 šálku mléka
• 3/4 šálku staromódních ovesných vloček (běžných nebo bezlepkových)
• 1 PL worcestrové omáčky
• 2 PL kečupu
• 1 patnáctistupňová plechovka rajčatové polévky, rozdělená

Návod

1. Předehřejte troubu na 350 F, rošt uprostřed. Plech s okrajem vyložte pergamenovým papírem a lehce postříkejte. Do velké mísy přidejte ovesné vločky a mléko a jemně promíchejte. Odstavte na 15 minut, aby ovesné vločky nasákly mlékem.
2. Po 15 minutách mléko sceďte do samostatné nádoby, ale nevyhazujte ho. *Pokud v něm nezůstane žádné mléko, je to v pořádku. Některé značky ovsa nasají všechno mléko, zatímco jiné ne.
3. Do mísy, ve které je oves, přidej mleté hovězí maso, vejce, worcestrovou omáčku, steakové koření, česnek, cibuli, kečup a 3 lžíce rajčatové polévky.
4. Jenom to spoj, ale snaž se to nepřehnat, protože to bude tvrdé. Pokud je směs příliš mokrá, přidej ještě 1-2 Tbl ovesných vloček (neboj se, pokud nejsou namočené). Pokud jsou příliš suché, přidejte po 1-2 tbl mléka. Pokud vám mléko nezbylo, protože ovesné vločky ho všechno vysály, přidejte další mléko nebo vodu. Chceš, aby byla směs pěkně vlhká, ale dostatečně pevná, aby držela tvar.
5. V míse ji jemně stlač k sobě.
6. Přenes směs na plech a rukama vytvaruj bochník, který je asi 12 cm dlouhý, 6 cm široký a asi 2 1/2 cm vysoký. Bochník by měl být hladký a mít zaoblené okraje. Díky tomu bude bochník při podávání držet pohromadě.
7. Péct 30 minut, vyjmout z trouby a na sekanou rozetřít zbylou rajčatovou polévku.
8. Pokračovat v pečení dalších 30 minut.
9. Vyjmout z trouby a před podáváním nechat 10-15 minut odpočinout.

Poznámky

Podávejte s krémovou dokonalou bramborovou kaší

Klíčová slova:

Podávejte s krémovou dokonalou bramborovou kaší:

Karta receptů powered by

Tento pokrm se dokonale hodí k mým krémovým bramborovým kaším!

Hledáte vegetariánskou verzi mé sekané? Tato ultimátní houbová zeleninová sekaná je VYNIKAJÍCÍ!!!

Sdílení je péče!!!

.