Raný život
Bašár Háfez al-Asad se narodil 11. září 1965 jako druhý syn bývalého syrského prezidenta Háfeze al-Asada a jeho manželky Anisy. Hafez se dostal k moci prostřednictvím syrské armády a menšinové alavitské politické strany a v roce 1970 převzal kontrolu nad Sýrií. Díky tomu, že velkou část armády tvořili jeho alavitští souputníci, dokázal začlenit armádu do svého politického režimu a vládl Sýrii železnou pěstí po tři desetiletí.
Bašár vyrůstal v tichosti a uzavřenosti, ve stínu svého dynamičtějšího a společensky aktivnějšího bratra Bassela. Vzdělání získal na arabsko-francouzské škole al-Hurrija v Damašku a Bašár se naučil plynně mluvit anglicky a francouzsky. Střední školu dokončil v roce 1982 a pokračoval ve studiu medicíny na Damašské univerzitě, kterou dokončil v roce 1988. Praxi v oboru oftalmologie absolvoval ve vojenské nemocnici Tishreen u Damašku a poté v roce 1992 odcestoval do Western Eye Hospital v Londýně v Anglii.
V té době vedl Bašár život studenta medicíny a neměl v úmyslu vstoupit do politického života. Jeho otec připravoval Bassela jako budoucího prezidenta. V roce 1994 však Bassel zahynul při automobilové nehodě a Bašár byl odvolán do Damašku. Jeho život se brzy radikálně změnil, protože jeho otec se rychle a tiše zasadil o to, aby se Bašár stal jeho nástupcem ve funkci prezidenta.
Bašár nastoupil na vojenskou akademii v Homsu, který se nachází severně od Damašku, a rychle se prosadil, aby se během pouhých pěti let stal plukovníkem. Během této doby působil jako poradce svého otce, projednával stížnosti a žádosti občanů a vedl kampaň proti korupci. Díky tomu se mu podařilo odstranit mnoho potenciálních konkurentů.
Prezidentský úřad
Hafez al-Assad zemřel 10. června 2000. Ve dnech následujících po jeho smrti syrský parlament rychle odhlasoval snížení minimálního věku pro prezidentské kandidáty ze 40 na 34 let, aby se Bašár mohl ucházet o tento úřad. Deset dní po Hafezově smrti byl Bašár al-Asad zvolen na sedmileté funkční období prezidentem Sýrie. Ve veřejném referendu, v němž kandidoval bez protikandidáta, získal 97 % hlasů. Byl také zvolen vůdcem strany Baas a vrchním velitelem armády.
Bašár byl považován za arabského vůdce mladší generace, který přinese změnu do Sýrie, regionu dlouho plného stárnoucích diktátorů. Byl vzdělaný a mnozí věřili, že bude schopen přeměnit otcův režim železné vlády v moderní stát. Zpočátku se zdálo, že Bašár chce v Sýrii provést kulturní revoluci. Brzy prohlásil, že demokracie je „nástrojem k lepšímu životu“, i když dodal, že demokracii nelze v Sýrii uspěchat. V prvním roce svého prezidentského působení slíbil reformovat korupci ve vládě a hovořil o tom, že Sýrii posune směrem k počítačovým technologiím, internetu a mobilním telefonům 21. století.
Když se Bašár ujal vlády, byla syrská ekonomika v hrozném stavu. Ztratila desetiletí podpory ze strany Sovětského svazu po jeho rozpadu v roce 1991. Vážnou recesi v polovině 90. let ještě zhoršilo to, že Sýrie promrhala své příjmy z ropy na druhořadou armádu. V roce 2001 však Sýrie vykazovala mnoho znaků moderní společnosti – mobilní telefony, satelitní televize, módní restaurace a internetové kavárny.
Přesto se ukázalo, že v národním hospodářství kontrolovaném státem je obtížné dosáhnout ekonomické reformy. Po prvním roce ve funkci prezidenta se mnoho Bašárových slibovaných ekonomických reforem neuskutečnilo. Hrubě přebujelá a do značné míry zkorumpovaná státní byrokracie ztěžovala vznik soukromého sektoru a Bašár se zdál být neschopný provést nezbytné systémové změny, které by Sýrii a jejích 17 milionů obyvatel posunuly do 21. století.
V mezinárodních záležitostech se Bašár potýkal s mnoha problémy, kterým čelil jeho otec: nestabilní vztahy s Izraelem, vojenská okupace v Libanonu, napětí s Tureckem kvůli právům na vodu a nejistý pocit, že má na Blízkém východě okrajový vliv. Většina analytiků tvrdí, že Bašár pokračoval v zahraniční politice svého otce a poskytoval přímou podporu militantním skupinám jako Hamás, Hizballáh a Islámský džihád, ačkoli to Sýrie oficiálně popírala.
Přestože v roce 2000 začalo postupné stahování z Libanonu, bylo rychle urychleno poté, co byla Sýrie obviněna z podílu na vraždě bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. Toto obvinění vedlo k veřejnému povstání v Libanonu a také k mezinárodnímu tlaku na stažení všech vojsk. Od té doby se vztahy se Západem a mnoha arabskými státy zhoršily.
Přes sliby o reformě lidských práv se od nástupu Bašára Asada do funkce mnoho nezměnilo. V roce 2006 Sýrie rozšířila používání zákazů cestování proti disidentům a mnohým z nich znemožnila vstup do země nebo její opuštění. V roce 2007 přijal syrský parlament zákon, podle kterého musí být všechny komentáře na chatovacích fórech zveřejňovány. V roce 2008 a znovu v roce 2011 byly zablokovány stránky sociálních médií, jako je YouTube a Facebook. Skupiny na ochranu lidských práv uvádějí, že političtí odpůrci Bašára Asada jsou běžně mučeni, vězněni a zabíjeni.
Občanská válka
Po úspěšné změně režimu v Tunisku, Egyptě a Libyi začaly 26. ledna 2011 v Sýrii protesty, které požadovaly politické reformy, obnovení občanských práv a ukončení výjimečného stavu, který platil od roku 1963. Protesty rozhořčené nečinností vlády se rozšířily a nabyly na síle.
V květnu 2011 odpověděla syrská armáda násilnými zásahy ve městě Homs a na předměstích Damašku. V červnu Bašár slíbil národní dialog a nové parlamentní volby, ale k žádné změně nedošlo a protesty pokračovaly. Tentýž měsíc opoziční aktivisté založili „Národní radu“, která měla vést syrskou revoluci.
Na podzim roku 2011 mnoho zemí vyzývalo prezidenta Bašára Asada k odstoupení a Liga arabských států pozastavila činnost Sýrie, což vedlo syrskou vládu k souhlasu s vpuštěním arabských pozorovatelů do země. V lednu 2012 oznámila tisková agentura Reuters, že syrské milice (Šabíha) zabily více než 5 000 civilistů a že protirežimní síly zabily 1 000 lidí. V březnu téhož roku OSN schválila mírový plán, který vypracoval bývalý tajemník OSN Kofi Annan, ale násilí to nezastavilo.
V červnu 2012 jeden z představitelů OSN uvedl, že povstání přešlo v plnohodnotnou občanskou válku. Konflikt pokračoval, denně přicházely zprávy o zabití desítek civilistů vládními silami a proti tvrzení al-Asadova režimu, že zabíjení bylo zinscenované nebo výsledkem agitace zvenčí.
V srpnu 2013 se al-Asad dostal pod palbu kritiky představitelů celého světa, včetně amerického prezidenta Baracka Obamy a britského premiéra Davida Camerona, za použití chemických zbraní proti civilistům. Podařilo se mu však odvrátit zahraniční intervenci s pomocí ruského prezidenta Vladimira Putina, který souhlasil, že pomůže odstranit syrské zásoby chemických zbraní.
Znovu zvolený do funkce v červnu 2014 Bašár al-Asad pokračoval v tažení proti povstaleckým silám a zároveň odmítal výzvy zvenčí, aby odstoupil. Jeho pozice byla posílena v září následujícího roku, kdy Rusko souhlasilo s poskytnutím vojenské podpory. Do února 2016 si konflikt v Sýrii vyžádal podle odhadů 470 000 mrtvých a vyvolal mezinárodní debatu o tom, jak naložit s miliony uprchlíků, kteří se snaží uniknout před brutalitou.
V dubnu 2017, po zprávách o dalším kole chemických zbraní vypuštěných na civilisty, se objevily nové zprávy USA. prezident Donald Trump nařídil letecké údery na syrskou leteckou základnu, což vyvolalo ostré odsouzení ze strany al-Asada a jeho spojenců v Rusku a Íránu.
O rok později, v dubnu 2018, se uprostřed zpráv, že al-Asad opět použil chemické zbraně, objevily další znepokojivé záběry mrtvých nebo trpících Syřanů. Podle aktivistických skupin v oblasti shodily vrtulníky na Dúmu, poslední povstalecké město ve východní Ghútě, barelové bomby naplněné toxickým plynem, což si vyžádalo nejméně čtyři desítky obětí. Ukázalo se však, že nezávislé ověření úmrtí způsobených plynem je obtížné získat, a Sýrie i Rusko jakoukoli odpovědnost za útoky popřely a označily je za „podvod“ spáchaný syrskými povstalci.
Nehledě na to zpráva rozzuřila prezidenta Trumpa, který al-Asada označil za „zvíře“ a dokonce přednesl vzácnou veřejnou kritiku Putina za ochranu syrského vůdce. Brzy ráno 14. dubna provedla společná operace amerických, britských a francouzských sil údery na Sýrii, které úspěšně zasáhly dvě zařízení na výrobu chemických zbraní a vědecké výzkumné středisko.
Zpráva OSN mezitím zjistila, že Severní Korea uskutečnila v letech 2012-2017 přibližně 40 dodávek materiálů typu chemických zbraní do Sýrie. V červnu 2018 severokorejská tisková agentura KCNA oznámila, že al-Asad plánuje státní návštěvu a setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.