Lidé říkají legrační věci dítěti, které ztratilo otce. Alespoň mně se zdály divné. „Teď jsi pánem domu,“ řekla mi jedna teta na otcově pohřbu a promnula si oči svazkem kapesníků. „Musíš se postarat o mámu a sestru.“
Jako dítě, které právě končilo třetí třídu, jsem si nebyl jistý, co si o tom mám myslet. Rozhodně jsem si nepřipadal jako muž. A představoval jsem si, že tahle pocta nebude mít v každodenním životě moc velkou váhu. Člověk přece neříká své matce: „Dneska nebudu jíst zeleninu. Teď jsem mužem v domácnosti já.“
Další věc, kterou lidé říkali – jakmile jsme začali chodit do kostela – bylo, že Bůh teď bude mým otcem. Říkali nám, že Bůh je „otcem sirotků“, „ochráncem vdov“ (Žalm 68,5). Mohla by být nějaká jiná pravda pro naši rodinu výstižnější?“
Mysleli to dobře, já vím, ale poznal jsem, že slovo otec, které se vztahuje na Boha, nemá přesně stejný význam jako jazyk, kterým se označuje člověk, který žije s matkou a několika dětmi. Ano, Bůh byl mocný Stvořitel, zdroj moudrosti, pravdy a lásky – ale nehodlal být u toho, aby dítěti pomáhal s domácími úkoly z matematiky, házel s ním fotbalovým míčem nebo společně stavěli psí boudu. Architekt sněhových vloček a sluneční soustavy nebyl k dispozici, aby vzal desetileté chlapce na snídani a popovídal si s nimi o tom, co znamená sex.
Bůh … jako otec? To zní hezky. Ale já to věděl lépe. Skutečný otec byl doma – ne na trůně.
Synova pozvánka
Je pravda, že Bůh se představuje jako otec. V celém evangeliu se Ježíš více než 150krát zmiňuje o Bohu jako o otci. Pro tehdejší Židy to byl nový způsob oslovování Boha. (A pro židovské vůdce bylo jistě překvapivé, že před nimi může stát člověk a tvrdit, že je Synem tohoto Otce). Zatímco starozákonní autoři někdy popisovali Boha pomocí vlastností pozemských otců a matek, Ježíš o Bohu mluvil neformálnějším, důvěrnějším jazykem. Do tohoto vztahu zve i nás, když nás učí oslovovat Boha „Otče náš nebeský“ (Mt 6,9). Teprve díky Kristovu dílu na kříži jsme do tohoto rodinného vztahu přijati (Ef 1,5).
Někteří lidé mohou mít problém vztahovat se k Bohu jako k otci. Otcovství je pojem, který je nám všem velmi blízký, a my můžeme do svého nebeského Otce promítat svá očekávání nebo zkušenosti s tím, jaký by otec měl být nebo byl. Chlapec, který touží po otci, má problém vidět Boha jako toho, kdo je schopen tuto roli naplnit. Dívka, která má pocit, že musí uspět ve sportu a ve škole, aby si vysloužila otcovo uznání, může svůj vztah s Bohem vnímat podobně. U jiných může slovo otec vyvolat vzpomínky na zneužívání nebo zanedbávání. Jak tragické, že tak krásný aspekt Božího charakteru – že není vzdáleným, neosobním vládcem, ale vřelým a přívětivým tatínkem – je často poskvrněn slabostmi lidských otců!“
Jako otec nechci, aby moje prezentace otcovství poškodila schopnost mých dětí vidět Boha jako svého nebeského Otce. Možná je však důležitější, abychom svým dětem pomohli rozpoznat základní pravdu, která je zde obsažena: Bůh je ve vší své moci a slávě nejlépe chápán jako milující, důvěrný Otec.
Záblesky jeho charakteru
V celém Písmu Ježíš často ilustruje Boží království pomocí obrazů, které známe: semena a půda, ovce a pastýř. Pro ty, kdo žíznili po pravdě, byla Ježíšova podobenství hlubokými, nezapomenutelnými okny do Boží povahy. Když Ježíš nazývá Boha otcem, můžeme si myslet, že jde o další metaforu: že Bůh sice není skutečným lidským otcem, ale sdílí některé podobnosti s pozemskými otci. Jak ale píše pastor Gene Veith, Boha bychom měli vnímat jako skutečného, doslovného otce. „Pozemští otcové mají s ním určité vzdálené podobnosti,“ říká Veith. „Podstata otcovství se nachází v Bohu, ne v lidech.“
Moje dcera Mikayla mi nedávno ukázala několik fotografií, které pořídila. Byly tam obrázky květin a koní spolu se sérií snímků, které mohu popsat jen jako „sestry skákající ze schodů“. Když jsem fotky procházela, Mikayla mluvila o tom, jak ty scény vypadaly ve skutečnosti – jak byly květiny a koně krásnější a skákání ze schodů ještě praštěnější – jen kdyby se jí podařilo správně zaostřit, nasvítit a načasovat. Nepřemýšlel snad každý fotograf, ať už je jeho odbornost jakákoli, o něčem podobném?“
Svým dětem říkám, že stejně jako fotografie nikdy nemůže zachytit plný zážitek z něčeho, tak i obrazy, které máme k dispozici pro pochopení Boha, jsou omezené naší vrozenou neschopností rozpoznat hloubku jeho slávy a dobroty. Obraz pozemského otce jako způsob pochopení Boha je dobrým obrazem – a je tím jasnější, čím lépe otcové dělají svou práci -, ale stále je to jen částečný pohled na něco mnohem většího.
Bůh je skutečný, doslovný Otec. Abychom to dětem pomohli pochopit, můžeme zdůraznit následujících pět pravd, které vytvářejí hluboký (a přesto neúplný!) obraz našeho nebeského Otce:
On je zdrojem života. Otcové mají důležitou úlohu při přispívání k životu dětí. Když vedete své děti, pomozte jim poznat, jak je jejich nebeský Otec zdrojem veškerého života. Navštěvujte společně zoologické zahrady, akvária a arboreta a těšte se z rozsáhlého spektra života, který by bez našeho Otce Stvořitele neexistoval.
Zdůrazněte také, že následování Božího plánu je cestou k bohatému životu (Jan 10,10). A když přijmeme jeho Syna jako svého Spasitele, dostáváme nový život – jsme adoptováni do Otcovy rodiny (Římanům 6,23).
On nás s láskou napravuje. Jako pravý Otec Bůh trestá a kárá vždy z lásky (Židům 12,3-11). Pomozte dětem rozpoznat, jak nás Boží Duch opravuje v našich každodenních rozhodnutích a interakcích s druhými lidmi, jak můžeme cítit, že nás pobízí k rozhodnutím, která odrážejí jeho lásku a pravdu, a jak se cítíme odsouzeni, když se rozhodneme neuposlechnout.
Zajišťuje naše potřeby. Ukažte dětem všechny způsoby, jakými Bůh zajišťuje naše potřeby. Oslavujte deště, jabloně a jezera plná ryb. Jakou radost musí mít pravý Otec, když se těšíme ze všech dobrých darů, které nám prostřednictvím stvoření poskytl (Mt 7,11).
Dává nám svou moudrost. Pomáháme našim dětem učit se životním dovednostem a podporujeme je v jejich nadání a talentu. Pomáhejte jim však vidět, že skutečná moudrost pochází od našeho nebeského Otce. Jeho inspirované slovo je nejvyšším zdrojem moudrosti a pravdy (2. Timoteovi 3,16-17d).
Vždycky nás přijímá zpět. Svým dětem odpouštíme, když něco pokazí, a snažíme se jim pomoci, aby se v budoucnu rozhodovaly lépe. Pomozte svým dětem poznat, že toto je jen záblesk Boží role v našem životě. On je dokonalým vzorem odpuštění. Všichni něco pokazíme, ale náš pravý Otec neustále bdí nad naším návratem a běží k nám s radostí, když se vrátíme do jeho rodiny (Lk 15,11-32).
.