Třicetiletý Ayman na začátku syrské občanské války utekl ze syrského Damašku do Bejrútu. Během posledního roku, kdy se libanonská ekonomika hroutila a bylo pro něj stále těžší najít práci, se zdálo, že konflikt doma utichá. Zavolal proto několika svým přátelům, kteří všichni žijí na území kontrolovaném režimem, aby se zeptal, zda není čas vrátit se. Byli jednoznační. „Řekli: ‚Zůstaň, kde jsi, tady není ani co jíst,'“ řekl Ayman pod podmínkou anonymity z bezpečnostních důvodů.
Během devítileté občanské války byla velká část syrské infrastruktury zničena slepým bombardováním režimu a jeho ruských spojenců, stejně jako frontovými boji. Produkce potravin, výroba energie a další průmyslová odvětví šla stranou. Ekonomika Sýrie, která byla svázána s ekonomikou Libanonu, se na nějakou dobu ocitla na mrtvém bodě. Začátkem letošního roku, kdy se libanonská měnová politika rozpadla a byly zavedeny kapitálové kontroly, aby se předešlo runu na banky, však byly zablokovány i vklady syrských podniků v hodnotě miliard dolarů. Syrský prezident Bašár al-Asad tvrdí, že libanonské banky drží nejméně 20 miliard dolarů syrských výdělků, které by v případě jejich zpřístupnění rázem vyřešily syrskou hospodářskou krizi. Měny libanonských sousedů současně prudce klesly, protože ceny základních komodit prudce vzrostly, v Sýrii o více než 200 procent. Život se stal těžkým pro Libanonce, ale ještě těžším pro válkou zničené Syřany.
Obrázky stovek Syřanů, kteří stojí fronty před pekárnami na dotovaný chléb a stojí hodiny u čerpacích stanic, zaplavily sociální sítě. Obyvatelé si stěžovali na nejhorší potravinovou a palivovou krizi v historii své země. „Výpadky elektřiny téměř znemožňují provoz podniků,“ uvedl jeden z Ajmánových přátel z Damašku. „Pohonné hmoty jsou příliš drahé, než aby bylo možné pohánět generátory.“
Podle Světového potravinového programu si 9,3 milionu Syřanů není jisto, odkud bude jejich příští jídlo, což představuje nárůst o přibližně 1,4 milionu za prvních šest měsíců roku. Severovýchod Sýrie, který je obilnicí země, je navíc pod kontrolou kurdských spojenců Spojených států, Syrských demokratických sil, které se s režimem zatím nedohodly na dodávkách obilí. Sýrie, kdysi vývozce pšenice, se stala částečně závislou na dodávkách z Ruska, ale i tato pomoc selhala, když Moskva omezila prodej mouky do zahraničí, aby si v nejistých dobách pandemie koronaviru udržela domácí zásoby. Navíc americké sankce na ropu a plyn znamenaly, že do Sýrie se dostávala pouze íránská ropa. Nedostatek této základní suroviny se projevil v zemědělství a energetice, což mělo dopad i na místní podniky.
Více než 80 % Syřanů nyní žije pod hranicí chudoby. Zoufalá snaha vyjít s penězi způsobila současný nárůst kriminality. V několika částech země řádí gangy pašující kontraband, zbraně a drogy a také unášející lidi kvůli výkupnému.
Ačkoli to vše hluboce souvisí s desetiletími korupce, špatného řízení a brutálního rozmělňování území ovládaného povstalci, někteří kritici tvrdí, že krize jsou také důsledkem amerických sektorových sankcí.
Nabízí se znepokojivé srovnání: zda budou sankce v Sýrii stejně kruté a sebezničující, jako byly před dvaceti lety v Iráku. Čísla jsou sporná, ale podle jedné studie mělo v Iráku v důsledku sankcí vedených Spojenými státy zemřít půl milionu dětí. Saddám Husajn zůstal stejně diktátorský jako dřív a byl svržen po letech utrpení teprve tehdy, když Spojené státy zaútočily svou armádou.
Cílem letošních sankcí César, pojmenovaných po policejním zběhovi, který uprchl ze Sýrie s důkazy o zabíjení tisíců Syřanů ve státních věznicích, je podobně donutit syrský režim, aby změnil své chování vůči svému lidu z „vražedného“ na vstřícnější. Vysocí západní diplomaté pro Foreign Policy mnohokrát uvedli, že sankce jsou pro Západ poslední pákou, jak na Asada vyvinout tlak, aby propustil politické vězně, zajistil bezpečný návrat uprchlíků a souhlasil s politickým usmířením, které by v případě upřímného provedení nakonec znamenalo jeho odchod od moci. Trvají na tom, že placení obnovy Sýrie, včetně infrastruktury, jako jsou elektrárny a zavlažovací systémy, které jsou nezbytné pro potravinovou bezpečnost a každodenní život v zemi, ve výsledku posílí útlak režimu. Říkají, že nemají v úmyslu dopustit, aby se to Asadovi podařilo, alespoň pokud neudělá výrazné ústupky. Západ se navíc obává, že by Asad mohl prostředky jednoduše odčerpat, jak to údajně udělal s velkou částí již zaslané humanitární pomoci pro válkou postižené.
Jiní však tvrdí, že sankce nemohou nenapravitelného diktátora reformovat a jsou pouze trestem pro syrský lid. Tvrdí, že stejně jako v Iráku nese syrské obyvatelstvo hlavní tíhu sankcí, zatímco Asad a jeho kumpáni nečelí nedostatku potravin ani pohonných hmot. Tvrdí, že je naivní, aby Spojené státy očekávaly, že Asad požene k odpovědnosti válečné zločince, protože od něj lze jen stěží očekávat, že obžaluje sám sebe. Jejich argumentem je, že Spojené státy musí změnit svou politiku maximálního tlaku a zavést postupné upouštění od sankcí, které by byly ochotny poskytnout výměnou za splnění pragmatičtějších požadavků.
Bente Scheller, vedoucí oddělení pro Blízký východ a severní Afriku v Nadaci Heinricha Bölla, uvedl, že není sporu o cílených sankcích proti Asadovým kumpánům, ale že americké sektorové sankce mají negativní dopad na obyčejné lidi. „Americké sankce jsou založeny na logice ‚maximálního tlaku‘,“ řekla. „Proto zahrnují sektorové sankce, přičemž teprve v druhém kroku uvádějí jednotlivce. sankce byly z velké části cílené: Skládají se ze zákazů cestování představitelů režimu a jejich zástupců na základě jejich příslušné role v porušování lidských práv. Sektorové sankce, například proti syrským bankám, omezují možnosti režimu nakupovat zboží zvenčí. Humanitární a zdravotnické zboží je jasně vyňato – syrská občanská společnost však poukázala na to, že se jich dotýká nadměrné dodržování.“
Aron Lund, specialista na Sýrii ze Švédské agentury pro obranný výzkum, uvedl, že sankce USA i EU přišly s výjimkami pro humanitární aktivity a legitimní civilní obchod. Podniky se však spíše obávaly mít cokoli společného se zemí, na kterou se vztahují sankce, jednoduše proto, že bylo příliš složité porozumět pravidlům a nechtěly riskovat. „Společnosti se vyhýbají i povoleným obchodům, jednoduše proto, aby se vyhnuly rizikům a právním potížím,“ řekl. „Když se mezinárodní banky nebo přepravní společnosti rozhodnou, že pohybovat se v systému sankcí prostě nestojí za námahu, ztěžuje to dovoz a prodražuje ho to plošně.“
Zahraa Matr je 55letá žena, které se v Iráku přezdívá Zahraa Dollars. V době vrcholících sankcí proti Saddámovi pašovala dolary dovnitř země a vzpomíná na těžké časy. „V letech sankcí začaly umírat děti kvůli nedostatku léků a zdravotnického materiálu v nemocnicích,“ říká. „Lidé prodávali svůj majetek, například nábytek, kovy – cokoli, co mohli prodat, aby přežili.“
V Sýrii dokonce i protirežimní Syřané začínají říkat, že sektorové sankce v oblasti ropy a plynu a stavebnictví škodí lidem více než režimu. V Kunejtře na jihu Sýrie 29letý otec tří dětí Abú Mišál uvedl, že si jen zřídkakdy může dovolit naftu, a tak, aby udržel svou rodinu v teple, spaluje tuto zimu odpadky, plast a hnůj. „Sankce zdražily zboží pro obyčejné Syřany. Nemyslím si, že představitelé syrského režimu a jejich rodiny budou spát hladoví nebo jim bude zima,“ řekl Abu Mishal. „Podle mého názoru režim a jeho mafie také využily sankce jako záminku ke zvýšení cen a stále většímu vykořisťování chudých lidí.“
Tváří v tvář tvrdohlavému a neústupnému Asadovi stojí Spojené státy před neřešitelnou hádankou. Bývalý americký prezident Barack Obama nezopakoval válku ve stylu Iráku, která by Asada svrhla, ale zavázala Spojené státy na dohlednou dobu k další zemi. Syrská otázka přesto zůstává nevyřešena. Po devíti letech stojí Obamův viceprezident, nově zvolený prezident Joe Biden, před jinou výzvou: jak zastavit hladomor v Sýrii a pomoci lidem vzkřísit jejich životy a zároveň neprospět Asadovi. Pocity viny jeho bývalých kolegů z Obamovy administrativy, kteří sledovali, jak se syrská válka zvrhává v chaos, by ho nabádaly, aby se o ni živě zajímal. Jak vysoko na seznamu priorit nastupujícího prezidenta bude Sýrie, je jiná věc.