Když Anne Franková vyrůstala, chtěla být spisovatelkou nebo novinářkou. Bohužel její život přerušilo antisemitské pronásledování během holocaustu. Přestože nemohla být jeho svědkem, zápisky Anny Frankové v jejím deníku se staly jedním z nejuznávanějších svědectví o životě židovské rodiny v Evropě za druhé světové války.
Annelies Marie Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu v Německu. Žila se svou starší sestrou Margot a rodiči Ottou a Edith Frankovými. V roce 1933, když bylo Anně asi pět let, se moci chopil Adolf Hitler a protižidovská Národně socialistická strana. Frankovi se rozhodli uprchnout do nizozemského Amsterdamu v naději na lepší život. Zatímco její otec odjel nejprve zařizovat záležitosti, Anne Franková zůstala s prarodiči v německých Cáchách až do února 1934, kdy se připojila ke zbytku rodiny v Amsterdamu. Franková se v novém domově rychle aklimatizovala a začala navštěvovat nedalekou holandskou školu. Ačkoli si Franková a její rodina užívaly bezpečí Nizozemska, vše se změnilo, když nacistické Německo v roce 1939 napadlo Polsko a začala druhá světová válka. O necelý rok později nacisté napadli Nizozemsko. Nizozemská armáda se rychle vzdala a nacistická armáda začala prosazovat nové zákony omezující pohyb Židů. Židé již nesměli navštěvovat nežidovská obchodní místa a židovské děti musely navštěvovat oddělené židovské školy. Brzy poté museli všichni Židé začít nosit na oblečení Davidovu hvězdu k identifikaci.
V létě 1942 začali Židé v Nizozemsku dostávat výzvy a oznámení, aby se dostavili na „práci“ do tábora Westerbork poblíž německých hranic. Mnozí z nich netušili, že nacističtí úředníci je poté převezou do dvou hlavních židovských vražedných center, Osvětimi-Březinky a Sobiboru. Frankova sestra Margot dostala 5. července 1942 výzvu, aby se dostavila do pracovního tábora v Německu. Frankovi byli z této výzvy podezřívaví a v obavě o svůj život se rozhodli, že se místo hlášení do tábora budou skrývat. Hned následujícího dne se celá rodina začala ukrývat v přístavku za kanceláří, kterou rodina vlastnila na adrese Prinsengracht 263. Rodina brzy přijala do tajného podkrovního bytu čtyři holandské Židy, aby unikli pronásledování. Skupina se v „tajné přístavbě“ skrývala dva roky, zatímco jejich přátelé pašovali jídlo a oblečení, aby jim pomohli zajistit bezpečí. Těsně předtím, než se začali skrývat, dostala Franková ke svým třináctým narozeninám deník. Zatímco se s rodinou skrývala, začala si do deníku zapisovat své zážitky, myšlenky a pocity. Psala také povídky a začala psát román o svém životě.
Naneštěstí 4. srpna 1944 úkryt rodiny objevilo gestapo (německá tajná státní policie). Frankovi a jejich čtyři společníci byli zatčeni spolu se dvěma lidmi, kteří jim pomáhali se skrývat. Všichni byli 8. srpna 1944 posláni do tábora Westerbork a připraveni k transportu. Dne 4. září 1944 byli spolu s dalšími 1 019 Židy naloženi do vlaku a převezeni do polské Osvětimi. Po příjezdu byli muži a ženy rozděleni a Frank a její sestra Margot byly kvůli svému věku vybrány na manuální práce. Více než 350 lidí, kteří přijeli v transportu s Frankovými, bylo okamžitě odvezeno do plynových komor a zavražděno. Koncem října 1944 byly Anne a její sestra Margot převezeny do dalšího koncentračního tábora v severním Německu s názvem Bergen-Belsen. Životní podmínky v tomto táboře byly rovněž otřesné a mnoho lidí zemřelo hlady nebo na nemoci. Anne i Margot se nakazily tyfem a zemřely v březnu 1945, několik týdnů před osvobozením tábora britskou armádou 15. dubna. Počátkem ledna 1945 zemřela v osvětimském táboře také jejich matka Edith.
Když 27. ledna 1945 osvobodila Osvětim sovětská armáda, jejich otec Otto jako jediný z přístavku přežil. Když byl propuštěn, bohužel se dozvěděl, že celá jeho rodina je mrtvá. Vrátil se však do Nizozemska a zjistil, že jeho přítel Miep Gies dokázal uchovat deník Anny Frankové ještě předtím, než nacisté vtrhli do jejich úkrytu. Otto si přečetl dceřiny zápisky a viděl, že se chce stát novinářkou nebo spisovatelkou, a tak v červnu 1947 její deník vydal. Kniha získala na popularitě a později byla přeložena do více než 70 jazyků. V roce 1960 byla tajná přístavba, kde se rodina ukrývala, přeměněna na muzeum nazvané Dům Anny Frankové.