Úvod
Hamlet je bezpochyby nejslavnější Shakespearovou hrou. Prakticky zpečetila jeho pověst předního světového dramatika. Tato tragédie byla napsána kolem roku 1601 nebo 1602. Díky této tragédii se Shakespeare ve své době a dokonce až do současnosti velmi proslavil.
Podle amerického spisovatele Johna Irvinga v díle Svět podle Garpa se jedná o životopisné dílo, v němž všichni umírají. Toto rčení platí zejména pro hru Williama Shakespeara Hamlet. Smrt je vše prostupujícím tématem této hry.
Tragédie Hamlet se zabývá životem, láskou a tyranií. Všichni hlavní protagonisté i antagonisté hry nakonec umírají. Všichni se přitom smrtí vykoupili, protože jejich smrt nějak posunula věc, za kterou každý z nich stojí.
Analýza
Hamlet je dánský princ, titulní postava a hrdina hry. Je synem královny Gertrudy a zesnulého krále Hamleta. Současný král, který je shodou okolností novým manželem jeho matky, je jeho strýc Claudius.
Hra se celá točí kolem smrti. Právě smrt Hamletova otce se stává ústředním bodem hry. Postupně přicházejí odhalení s pomocí ducha jeho otce. Jeho strýc Claudius zabil jeho otce a oženil se s jeho matkou Gertrudou.
V záchvatu hněvu Hamlet impulzivně zabije muže za oponou v domnění, že je to Claudius. Je to bohužel Polonius, otec jeho zamýšlené Ofélie. Smrt otce přivádí Ofélii k šílenství. Nedlouho poté spáchá sebevraždu. Laertes, Oféliin bratr, přísahá, že pomstí smrt svého otce a sestry. Probodne Hamleta otráveným ostřím, ale sám se zraní a zemře. Gertruda vypije otrávené víno a zemře. Hamlet sebere poslední síly a zabije Claudia, než sám zemře.
Hamletova postava
Jak se Hamlet stal tak posedlý myšlenkou na smrt? Je důležité blíže se seznámit s jeho povahou, abychom pochopili jeho způsob myšlení.
Na začátku hry Hamletova povaha zanechává mnohé stopy. Za prvé je slabý. Hamlet není velitelská postava. Ve skutečnosti je vykreslen jako slabý a kolísavý člověk. Možná to není nejlepší popis hlavní postavy, ale Hamlet skutečně na začátku působí zmateně.
Hamlet je také samotář, zahořklý a nedůvěřivý. Svého strýce nenávidí, protože si je vědom toho, co strýc provedl jeho otci. Matku nemá rád intenzivně kvůli jejímu rozhodnutí vzít si strýce hned po smrti jeho otce. Hamlet je ve skutečnosti introspektivní mladý muž, který studoval na univerzitě ve Wittenbergu. Je nerozhodný a váhavý, ale někdy dokáže být ve svých rozhodnutích i impulzivní.
Jeho nerozhodnost se projeví, když se před ním zjeví duch jeho otce, aby mu řekl, že ho Claudius otrávil. Hamlet byl zpočátku pasivní poté, co mu duch jeho otce sdělil pravdu o smrti. Hamlet místo toho, aby jednal podle toho, co s jistotou věděl, tráví čas laborováním nad tím, jak dokázat vinu svého strýce, než začne jednat.
Poznání tyranie spáchané na jeho otci ještě více podněcuje Hamletovu snahu o hlubší introspekci základních životních otázek, jako například zda skutečně existuje posmrtný život, zda je přípustná sebevražda a tak dále a tak dále. Neustále uvažuje o smrti, dokonce i o sebevraždě a jejích důsledcích. Možná by mu jeho zmatená mysl mohla dát jasně najevo, že jediným východiskem z této situace je smrt.“
Hamletova charakterová slabost se velmi zřetelně projevuje ve scéně, kdy ve třetím dějství, i. scéně (58) cituje nejslavnější větu v anglickém jazyce: „To be or not to be.“ (Být či nebýt). V této scéně Hamlet uvažoval o sebevraždě a zvažoval důsledky svého činu. Uvažuje, „co je ušlechtilejší? Trpět život, „on praky a šípy nehorázného štěstí“, nebo se ho snažit ukončit? Když Hamlet nad touto otázkou uvažoval, uvědomil si, že vede spíše k dalším otázkám než k odpovědím. Hamlet svou otázku zopakoval tak, že ke spánku přidal snění. Říká, že sny, které mohou přijít ve spánku smrti, mohou být natolik zastrašující, že „nás musí zarazit“. Jinými slovy, Hamlet si uvědomuje, že větší otázkou při sebevraždě je, co s ním bude v posmrtném životě?“
Na svou otázku odpovídá tím, že nikdo nechce žít, kromě toho, že „strach z něčeho posmrtného“, což znamená strach z neznámého, nutí lidi raději přijmout utrpení, než aby ukončili svůj život a později s lítostí zjistili, že jsou v ještě zoufalejší situaci. Hamlet se domnívá, že nejistota posmrtného života způsobila extrémní morální obavy, které vedou k nečinnosti: „Svědomí z nás všech dělá zbabělce… tak se přirozený odstín rozhodnosti / orosí bledým nánosem myšlenek.“
Hamlet se bojí zemřít kvůli nejistotě posmrtného života. Všechny jeho volby však ústí ve smrt – sebevraždu nebo zabití strýce Claudia. Své vnitřní boje se snažil ukončit tím, že se obrátil k náboženství a hledal pádné důvody, proč buď spáchat sebevraždu, nebo najít sílu Claudia zabít. Když náboženství nestačí, použije filozofii, když si položí nesmrtelnou větu „být či nebýt“, aby dokázal přijít na správnou odpověď, ale přesto shledal důvody nedostatečnými. Tato slova zdůraznila Hamletův vnitřní boj, v němž se snaží vyrovnat se dvěma protichůdnými silami působícími v jeho nitru, jimiž jsou zachování morální integrity a potřeba pomstít otcovu vraždu. Tato scéna je důležitá, protože odhaluje kvalitu Hamletovy mysli. Jeho povaha je hluboce vášnivá. Mohl by být impulzivní, zbrklý a nerozvážný, ale občas se jeví jako logický, moudrý, rozumný a ušlechtilý.
Všechny postavy kolem Hamleta se také jeví jako slabé. Claudius je asi nejslabší, protože je tyran a vrah. Gertruda se za Claudia provdala sotva dva měsíce po smrti Hamletova otce, čímž si vysloužila hněv svého jediného syna. A to natolik, že mladý Hamlet v žertu prohlásil: „Křehkost, tvé jméno je žena!“. (I.ii.146).
Ofélie se vzdává své lásky k Hamletovi, když jí to otec a bratr řekli. Zpráva, že Hamlet zešílí, ji musela oslabit. Natolik, že když její otec zemře, stane se šílenou. Laertes je natolik zaslepen vztekem ze smrti svého otce a sestry, že odmítá naslouchat rozumu a plánuje pomstít jejich smrt zabitím Hamleta. Všechny postavy stejně jako Hamlet nejsou imunní vůči slabostem. Každá z nich ví, jaké to je být zranitelná a trpět bolestí.
Shakespeare dává postavám možnost dosáhnout vykoupení skrze jejich smrt, protože ta učinila přítrž jejich zranitelnosti. Smrt činí všechny nezranitelné a nesmrtelné. Možná právě proto Shakespeare považuje za nutné zabít všechny hlavní postavy, protože jejich smrt by vyřídila všechny účty. Smrt by znamenala vítězství dobra nad zlem.
Smrt také řeší Hamletovo dilema, zda si zachovat morální integritu, ušlechtilost a racionalitu a vůli, nebo podlehnout apatii, cynismu a pomstě. Smrt mu nedává na výběr. Jeho schopnost volby a uplatňování svobodné vůle je smrtí fakticky omezena. Nakonec, poté co všechny postavy zemřely, už nezbývaly žádné další boje a žádné další volby. O jejich osudu rozhodla smrt, a to za všechny. Koneckonců smrt je největší nivelizátor věcí. Králové a chudáci se po smrti stávají rovnými, protože po sobě zanechávají své tituly a poklady. Jdou sami a nazí vstříc Stvořiteli zbaveni všech marností a masek, které charakterizují náš pozemský život. Smrt nám všem nabízí vykoupení, protože právě ve smrti dosahujeme svého pravého bytí a v tomto bodě se dostáváme do plného životního kruhu.
Klaudiova lstivost ho smrti nešetří. Laertova učenost neodkládá jeho osud. Gertrudiny půvaby ho neodvrátí. Oféliino mládí nestačí k tomu, aby zastavilo smrt. Každá postava se učí vyrovnat se s nevyhnutelným a s nejistotou, která smrt provází.
Hamlet (2000) an Adaptation to Shakespeare’s Hamlet
Moderní adaptací Shakespearova Hamleta je stejnojmenný film uvedený do kin v roce 2000. V hlavní roli se představil Ethan Hawke. Příběh trval 2 hodiny. V tomto filmu je Hamlet (Hawke) studentský filmař, který je dědicem společnosti Denmark Corporation se sídlem v New Yorku. Jeho matka Getruda, kterou hraje Diane Venorová, se provdá za Claudia (Kyle Maclachlan).
Jde z velké části o stejný Shakespearův příběh, ale v moderním prostředí. Dokonce i dialogy postav jsou převzaty z původní hry. Technologie je v tomto filmu velmi důležitou součástí. Například duch Hamletova otce ( Sam Shephard) se mu zjevil prostřednictvím uzavřeného televizního okruhu. Výrazně jsou použity videokamery a černobílé filmy.
„Hra“, kterou se Hamlet vylíhne, aby přiměl krále přiznat vraždu svého otce, je nyní filmem studentského projektu. Ofélie (Julia Stiles) ve filmu místo sbírání skutečných květin fotí květiny. Místo paláce jsou k vidění různé lokace v New Yorku, kde se děj odehrává. Nejsou tu žádné středověké kostýmy a kamenné hrady.“
Původní hru mám rád, ale film chápu lépe díky jeho vizuálnímu ztvárnění. Určitě tomu napomáhá. Také se odehrává v moderní době, což je něco, s čím bychom se všichni mohli ztotožnit.
Film je rozhodně kreativní adaptací předlohy. Možná nemá na konci souboj s mečem, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za to, že dokázal ztvárnit podstatu Hamletova příběhu – snahu syna o spravedlnost za smrt svého otce.
Závěr
Univerzální přitažlivost Hamleta je založena především na tom, že se všichni dokážeme vcítit do jeho bojů a ideálů. Každý z nás musí v tom či onom okamžiku čelit dilematu zásadní volby mezi dvěma protichůdnými potřebami. Hamletovo dilema, jak se vypořádat se zkaženým světem a zároveň si zachovat morální integritu, je klasickým příkladem volby, kterou musí učinit každý člověk. Jeho rozporuplné myšlenky, vzrušené reakce a labilní povaha ho sice činí slabým, ale zároveň dokonale lidským.
Jeho poslední čin, kterým umírá, odpovídá jeho chybnému, ale lidskému charakteru. Je to také způsob, jak se vykoupit. Jeho smrt dokazuje jeho schopnost vnitřní síly, což je obrovský odklon od jeho slabé povahy zobrazované po celou dobu hry. Dosáhne spravedlnosti za smrt svého otce za každou cenu, i za cenu vlastního života.
Stejně tak si i ostatní postavy uvědomí svůj plný potenciál, když čelí boji s blížící se smrtí. Také oni se vykupují tím, že čelí nejistotě smrti, které se Hamlet v určitém bodě příběhu tak silně obává. Tím, že umírají, jsou schopni překonat strach a obavy, které jsou se smrtí spojeny.
Name dne 19. února 2020:
vyžaduji CBT
simon dne 10. prosince 2019:
tato esej je více než úžasná, děkuji za sdílení
Daryl dne 08. května 2018:
úžasná analýza – super podnětná!
Subrata Bhattacharyya,MSc,PH.D,DCW dne 09. listopadu 2017:
Je to velmi poučné dílo pro VŠECHNY osvícené a kultivované lidi, aby plně pochopili Hamletův charakter
a rtuťovitý temperament.—-Subrata Bhattacharyya,09
listopad 2017,22 .05p.m.
emz 08. prosince 2011:
nevím, o čem všichni mluví…tahle esej je awsome! moc děkuji
Lupo 11. srpna 2011:
pravděpodobně nejzbytečnější „esej“, jakou jsem kdy četl. Myslím, že jsem ztratil pár z těch pár bodů IQ, které jsem měl. Díky moc.
Fango dne 11. srpna 2011:
Hrozné
crazybadfish dne 04. srpna 2011:
Tato „esej“, pokud se tomu vůbec dá říkat esej (žádná teze, žádné skutečné argumenty a žádné důkazy), byla hrozná.
boogaloo dne 03. 08. 2011:
kdo byl tvůj učitel na vhs? :O
agenttiny dne 28. 05. 2011:
tak co, pomůže mi to projít kurzem! Nebýt této eseje, nepochopila bych jedno z témat eseje, o kterém máme psát. Takže děkuji Gwen
Emer dne 26. dubna 2011:
@Jamika tvoje práce ať raději není zadání z VHS, tuhle esej zřejmě vytvořil student en ENG4U VHS.
Jamika dne 12. dubna 2011:
Ahoj, díky moc za tvůj postřeh. Použila jsem některé vaše informace, aby mi pomohly při psaní práce. Výborná práce!!!!!
Ashley dne 13. prosince 2010:
Když jsi vyprávěla o ději a o všech, kteří zemřou, zapomněla jsi na Rosencrantze a Guildensterna! Budu hrát ve hře Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví, tak jsem si myslela, že je důležité, aby tam byli, lol.