AC/DC
Vytvořeno: 1973, Sydney, Austrálie
Členové: Brian Johnson, zpěv (narozen 5. října 1947 v Newcastlu, Anglie); Phil Rudd, bicí (narozen 19. května 1954 v Melbourne, Austrálie); Cliff Williams, baskytara (narozen 14. prosince 1949 v Essexu, Anglie); Angus Young, kytara (narozen 31. března 1959 v Glasgow, Skotsko); Malcolm Young, kytara (narozen 6. ledna 1953 v Glasgow, Skotsko). Bývalí členové: Mark Evans, baskytara (narozen 2. března 1956 v Melbourne, Austrálie); Ronald Belford „Bon“ Scott, zpěv (narozen 9. července 1946 v Kirriemuiru, Skotsko; zemřel 20. února 1980 v Londýně, Anglie); Chris Slade, bicí (narozen 30. října 1946 v Pontypriddu, Wales); Simon Wright, bicí (narozen 19. června 1963 v Aldenu, Anglie):
Nejprodávanější album od roku 1990:
Hity od roku 1990: „Moneytalks“
AC/DC kombinovali power akordy, hardrockové údery a strhující vokály s teatrální pódiovou prezentací, která se vyznačovala neustálým cavykováním kytaristy Anguse Younga v jeho charakteristické školní uniformě. V jejich písních, od „Big Balls“ po „You Shook Me All Night Long“, se hrdě objevovaly zjevné sexuální narážky. Po vydání alba Highway to Hell (1979) a náhlé smrti zpěváka Bona Scotta se AC/DC triumfálně vrátili s alby Back in Black (1980) a For Those About to Rock We Salute You (1981). V následujících desetiletích AC/DC pokračovali ve vydávání alb podle zažitého vzorce.
AC/DC založili bratři Malcolm a Angus Youngovi v roce 1973. Při hraní v místních hospodách ve složení Dave Evans (zpěv), Larry van Knedt (baskytara) a Colin Burgess (bicí) si skupina získala pozornost svým bombastickým zvukem a energickou pódiovou prezentací. Na popud své sestry začal Angus na pódiu nosit školní uniformu, což se rychle stalo jeho poznávacím znamením. Evans a bratři Youngovi se přestěhovali do Melbourne, kde se ke skupině připojili baskytarista Mark Evans a bubeník Phil Rudd. Poté, co Dave Evans odmítl na vystoupení v září 1974 zpívat, zaskočil za něj na noc šofér skupiny Bon Scott, který Evanse brzy nahradil na postu zpěváka.
Po nahrání dvou alb vydaných pouze v Austrálii podepsala skupina smlouvu s Atlantic Records, která výběr z těchto alb nabídla pod názvem High Voltage (1976). Mark Evans po dlouhých turné skupinu opustil a jako nový baskytarista byl angažován Cliff Williams. Po přestěhování do Londýna si AC/DC získali kultovní oblibu a brzy koncertovali se skupinami jako KISS, Aerosmith, Styx a Cheap Trick. Vystoupení skupiny v dubnu 1978 v Apollu ve skotském Glasgow bylo zaznamenáno a později vydáno pod názvem If You Want Blood, You’ve Got It (1978).
V této době AC/DC vydali desky Let There Be Rock (1977), která obsahovala i věčně oblíbenou „Whole Lotta Rosie“, a Powerage (1978). Skupina si získala mezinárodní pozornost a s producentem Robertem Johnem „Muttem“ Langem nahrála album Highway to Hell (1979). Titulní skladba začíná strhujícím kytarovým riffem, který charakterizuje všechny sloky. Tento riff je vyvážen refrénem s nezapomenutelným veršem „I’m on a highway to hell“. Bon Scott prezentuje melodii charakteristicky silným tónem, který hraničí s křikem.
Brzy po vydání alba postihla AC/DC tragická událost v podobě náhlé smrti Bona Scotta, který se po noci plné alkoholu udusil vlastními zvratky. Mnoho kritiků i fanoušků předpokládalo, že se skupina rozpadne, ale Brian Johnson byl rychle přijat jako nový zpěvák. Po dvou měsících ve studiu vydali AC/DC album Back in Black (1980), jehož název a černý obal vzdávaly hold Scottovi. Titulní skladba začíná přímočarým kytarovým riffem, který je zakončen synkopickým rytmem. Johnson vybrnkává melodickou linku, která je sice omezená v pohybu výšek, ale účinná v extrémně vysokém rejstříku. Ve skladbě „You Shook Me All Night Long“ Johnson používá řadu sexuálních narážek počínaje prvním veršem: „Byla to rychlá mašina, udržovala si čistý motor.“
S Back in Black a Dirty Deeds Done Dirt Cheap (původně nahranými s Bonem Scottem v roce 1976 a vydanými v roce 1981) obsadili AC/DC žebříčky současně dvěma alby se dvěma různými zpěváky. Po vydání alb For Those About to Rock We Salute You (1981) a Flick of the Switch (1983) Rudd skupinu opustil a nahradil ho Simon Wright. V polovině 80. let byla skupina zapletena do bizarní kontroverze, jejímž středobodem byl Richard Ramirez, sériový vrah, který tvrdil, že ho jejich píseň „Night Prowler“ inspirovala ke spáchání mnoha vražd. Tato negativní publicita se nakonec rozplynula a AC/DC pokračovali v nahrávání alb a koncertování. Po vydání alba Blow Up Your Video (1988) odešel Simon Wright ke skupině Dio a nahradil ho Chris Slade.
Po sérii mírně úspěšných alb na konci 80. let vydali AC/DC album The Razor’s Edge (1990), které se nakonec umístilo na druhém místě žebříčku Billboard. Skladba „Money Talks“ začíná kytarovým riffem, který je ozvěnou melodické linky. Ačkoli je píseň místy humorná, s jazykolamným refrénem „C’mon, c’mon, love me for the money“, postrádá energii a spád. Ačkoli album prozkoumává některá nová hudební území s prodlouženými úvody a výraznými doprovodnými vokály, je nevyrovnané a neinspirativní. „Mistress for Christmas“ s veršem „Want to be in heaven with three in a bed“ zní jako nepovedený vtip a „Let’s Make It“ připomíná slabší verzi „Back in Black“.
AC/DC poté vydali Live (1992) a Bonfire (1995), box set věnovaný památce Bona Scotta. Ke skupině se vrátil Phil Rudd a s dalším albem Ballbreaker (1995) získali AC/DC zpět část své energie. „Cover You in Oil“ začíná silným úvodem a rockovým groovem ve středním tempu. Text v refrénu je účinný, ačkoli rýmové schéma ve sloce je neobratné a nucené: „Pull on the zip, she give good lip (service)“. Píseň „The Honey Roll“ začíná silným kytarovým riffem, který vede do přímočaré sloky. Po kytarovém sólu následuje krátký bridge a prodloužené refrény.
V písních Ballbreaker a Stiff Upper Lip (2000) AC/DC používají jiný styl kytarového riffu s jednotónovým dronem na pozadí melodické linky. Ve skladbě „Stiff Upper Lip“ zní úvodní kytara spíše lehce a bluesově než chraplavě. Brian Johnson začíná sloku v nízkém rejstříku a zpívá „I was born with a stiff, stiff upper lip“ s efektní pauzou v polovině verše. „All Screwed Up“ exploduje oscilujícím kytarovým riffem a před refrénem obsahuje překvapivě melodickou mezihru.
Po celou svou kariéru byli AC/DC intenzivně věrní svému hudebnímu vzorci: riffovému rocku plnému power akordů, burácejících vokálů a neustálých narážek na sexuální akty. Vyhýbali se populárním projevům hard rocku, od obrazů glam-metalu a vlasových kapel až po power balady arena rocku. Ze stejných důvodů zní jejich nedávný materiál odvozeně, recyklovaně a místy letargicky. Zatímco v amerických žebříčcích singlů se AC/DC prosadili jen málo, jejich alba se v mezinárodním měřítku těšila obrovským prodejům. V roce 2003 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy, což je důstojná pocta jejich nekompromisnímu duchu a neúnavné hudební činnosti.
VÝBĚROVÁ DISKOGRAFIE:
High Voltage (Atlantic, 1976); Let There Be Rock (Atlantic, 1977); Powerage (Atlantic, 1978); If You Want Blood, You’ve Got It (Atlantic, 1978); Highway to Hell (Atlantic, 1979); Back in Black (Atlantic, 1980); Dirty Deeds Done Dirt Cheap (Atlantic, 1981); For Those About to Rock We Salute You (Atlantic, 1981); Flick of the Switch (Atlantic, 1983); ’74 Jailbreak (Atlantic, 1984); Fly on the Wall (Atlantic, 1985); Who Made Who (Atlantic, 1986); Blow Up Your Video (Atlantic, 1988); The Razor’s Edge (Atco, 1990); Live (Atco, 1992); Live (Special Collector’s Edition) (Atco, 1992); Ballbreaker (EastWest, 1995); Bonfire (EastWest, 1997); Stiff Upper Lip (EastWest, 2000).
WEBSITE:
www.ac-dc.net.
wynn yamami