Ableismus

KanadaEdit

Ableismus v Kanadě označuje soubor diskurzů, chování a struktur, které vyjadřují pocity úzkosti, strachu, nepřátelství a antipatie vůči lidem s postižením v Kanadě.

Konkrétní typy diskriminace, ke kterým v Kanadě docházelo nebo stále dochází, zahrnují nemožnost přístupu k důležitým zařízením, jako je infrastruktura v rámci dopravní sítě, restriktivní imigrační politiku, nedobrovolnou sterilizaci s cílem zabránit lidem s postižením mít potomky, překážky v pracovních příležitostech, mzdy, které nestačí k udržení minimální životní úrovně, a institucionalizaci lidí s postižením v nevyhovujících podmínkách.

Úsporná opatření prováděná kanadskou vládou byla také někdy označována za ableistická, například škrty ve financování, které vystavují lidi se zdravotním postižením riziku života v nevhodných podmínkách.

Nacistické NěmeckoRedakce

V roce 1939 podepsal Hitler tajný výnos o programu eutanazie, Aktion T4, který povoloval usmrcování vybraných pacientů s diagnózou chronické neurologické a psychiatrické poruchy. V rámci tohoto programu bylo zabito asi 70 000 lidí s postižením, než jej Hitler v roce 1941 pod tlakem veřejnosti oficiálně zastavil, a neoficiálně pokračoval mimo zraky veřejnosti, přičemž do konce Hitlerovy vlády v roce 1945 bylo zabito celkem nejméně 200 000 lidí.

Velká BritánieEdit

Plakát britského hnutí za volební právo, který útočí na skutečnost, že ženy byly postaveny vedle „bláznů“ a trestanců, protože nemohly volit. Ableistické a eugenické myšlenky se často objevovaly v rétorice volebního práva.

Ve Spojeném království se diskriminace na základě zdravotního postižení stala nezákonnou v důsledku zákona o diskriminaci osob se zdravotním postižením z roku 1995 a zákona o diskriminaci osob se zdravotním postižením z roku 2005. Ty byly později nahrazeny, při zachování hmotného práva, zákonem o rovnosti z roku 2010. Zákon o rovnosti z roku 2010 spojil ochranu proti více oblastem diskriminačního chování (zdravotní postižení, rasa, náboženství a víra, pohlaví, sexuální orientace, genderová identita, věk a těhotenství – takzvané „chráněné znaky“).

Podle zákona EA2010 existují zákazy, které se týkají několika forem diskriminace: přímé diskriminace (§ 13(1) zákona o rovnosti 2010), nepřímou diskriminaci (§ 6 a § 19 zákona o rovnosti 2010), obtěžování (§ 26 zákona o rovnosti 2010), viktimizaci (§ 27 odst. 2 zákona o rovnosti 2010), diskriminaci vyplývající ze zdravotního postižení (§ 15 odst. 1 zákona o rovnosti 2010) a neprovedení přiměřených úprav (§ 20 zákona o rovnosti 2010). Equality Act 2010).

Část 2, kapitola 1, oddíl 6 zákona o rovnosti z roku 2010 uvádí, že:

„Osoba P má zdravotní postižení, jestliže

(a) P má tělesné nebo duševní postižení a

(b) toto postižení má podstatný a dlouhodobý nepříznivý vliv na schopnost P vykonávat běžné každodenní činnosti.“

(Vezměte prosím na vědomí, že stejně jako u každé angličtiny jsou pro účely výkladu zákona o rovnosti z roku 2010 a pro účely spravedlnosti foneticky i jinak odvozené podtóny zřejmě implikované pojmenováním a číslováním, které se projevují ve slovním spojení „Part 2, Chapter 1, Section 6“, jakož i ve zkratce „P“, která v dokumentu nahrazuje slovo „person“, irelevantní.)

Spojené státyEdit

Před rokem 1800 byl pohled na postižení často z náboženského hlediska. Jedinci s postižením byli považováni za zlé nebo posedlé ďáblem. Podobně jako mnoho jiných menšinových skupin byli i Američané se zdravotním postižením po většinu americké historie často segregováni a byla jim upírána určitá práva. V 19. století došlo k posunu od náboženského pohledu k pohledu více vědeckému, což způsobilo, že bylo zkoumáno více jedinců s postižením. Stigma veřejnosti se začalo měnit po druhé světové válce, kdy se mnoho Američanů vrátilo domů se zdravotním postižením a tělesným handicapem. V 60. letech 20. století, po hnutí za občanská práva v Americe, začalo ve světě hnutí za práva zdravotně postižených. Cílem tohoto hnutí bylo poskytnout všem osobám se zdravotním postižením rovná práva a příležitosti. Až do 70. let 20. století byl ableismus ve Spojených státech často kodifikován v zákonech. Například v mnoha jurisdikcích platily takzvané „ošklivé zákony“, které zakazovaly lidem vystupovat na veřejnosti, pokud trpěli nemocemi nebo znetvořením, které byly považovány za nevzhledné. Významná americká eugenička Victoria Woodhullová napsala, že osoby s postižením, jako je epilepsie, by měly být v případě potřeby bráněny v reprodukci prostřednictvím uvěznění.

Rehabilitační zákon z roku 1973Redakce

Článek 504 a další oddíly Rehabilitačního zákona z roku 1973 uzákonily určité občanskoprávní sankce za nedodržování předpisů pro přístup na veřejná místa známých jako Směrnice pro přístup k ADA (ADAAG). Tyto zákony zakazují přímou diskriminaci osob se zdravotním postižením ve vládních programech, zaměstnání, veřejné dopravě a veřejných ubytovacích zařízeních, jako jsou obchody a restaurace.

Zákon o přístupnosti hlasování pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením z roku 1984Edit

Zákon o přístupnosti hlasování pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením byl přijat na podporu základního práva volit zlepšením přístupu zdravotně postižených a starších osob k registračním zařízením a volebním místnostem pro federální volby tím, že vyžaduje přístup k volebním místnostem používaným ve federálních volbách a dostupné registrační a volební pomůcky, jako jsou instrukce psané velkým písmem

Fair Housing Amendments Act of 1988Edit

Federální zákon Fair Housing Amendments Act z roku 1988 zakazuje diskriminaci v oblasti bydlení na základě mentálního nebo fyzického postižení a vyžaduje, aby nově postavené domy pro více rodin splňovaly určité pokyny pro přístupnost, a zároveň požaduje, aby pronajímatelé umožnili osobám se zdravotním postižením upravit stávající obydlí tak, aby bylo přístupné. Zákon také chrání osoby s duševním postižením tím, že zakazuje diskriminaci v oblasti bydlení a umožňuje osobám s duševním onemocněním nebo jiným postižením bydlet tam, kde si zvolí.

Americans with Disabilities Act of 1990Edit

The Americans with Disabilities Act of 1990 (ADA) was passed on July 26 1990, during the George H. W. Bush administration and amended on January 1, 2009. Zákon poskytl osobám se zdravotním postižením ochranu občanských práv.

Individuals with Disabilities Education ActEdit

The Individuals with Disabilities Education Act (IDEA) is a four-part (A-D) piece of American legislation that ensures students with a disability are provided with Free Appropriate Public Education (FAPE) that is tailored to their individual needs. IDEA byl dříve znám jako zákon o vzdělávání všech postižených dětí (Education for All Handicapped Children Act, EHA) z let 1975 až 1990. V roce 1990 Kongres Spojených států amerických znovu schválil EHA a změnil název na IDEA (Public Law No. 94-142). Celkově je cílem IDEA poskytnout dětem se zdravotním postižením stejné možnosti vzdělávání jako žákům, kteří postižení nemají.

Ruská federaceEdit

V květnu 2012 byla ratifikována Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Dokument stanoví nepřípustnost diskriminace na základě zdravotního postižení, a to i v zaměstnání. Kromě toho vytváří právní základ pro výrazné rozšíření možností ochrany práv osob se zdravotním postižením, a to i ve správním řízení a u soudu. Zákon vymezil konkrétní povinnosti, které musí plnit všichni majitelé zařízení a poskytovatelé služeb, aby vytvořili osobám se zdravotním postižením stejné podmínky jako ostatním.

.