8 starověkých rukopisů, které potvrzují platnost biblického Nového zákona

Čtení: 6 minut

Důležité rané biblické rukopisy, které dokládají spolehlivost Bible.

Bible, kterou dnes používáme, pochází ze skutečně raných historických dokumentů. Vědci jsou schopni posoudit význam rukopisu podle toho, jak velkou část Bible obsahuje, a podle data, které je mu přiřazeno.

Jaké faktory pomáhají určit stáří rukopisu? Spousta faktorů, včetně použitého materiálu, velikosti a formy písmen, členění textu, výzdoby, barvy inkoustu, a dokonce i datování pomocí uhlíku 14.

Podívejme se na několik důležitých raně novozákonních rukopisů, které vědci dosud objevili. Každý z nich slouží k potvrzení toho, že naše moderní Bible je skutečně spolehlivým obrazem těchto raných spisů.

~ John Rylands MS (130 n. l.) ~

Tento papyrový fragment, známý také jako „P52“, je uzavřen v klimatizované skříni umístěné uvnitř Knihovny Johna Rylandse v anglickém Manchesteru. Fragment rukopisu patřil do skupiny, která byla získána na egyptském trhu v roce 1920, ale přeložena byla až v roce 1934. Fragment obsahuje slova z vyprávění o Ježíšově soudu před Pilátem. Vzhledem k tomu, že papyrus obsahuje písmo na obou stranách, musí pocházet spíše z kodexu, což je typ knihy, než ze svitku. Pokud vám unikl náš dřívější příspěvek na blogu o materiálech použitých k sepsání Bible, zveme vás k jeho přečtení. Tato část Janova evangelia je tak stará, že pomáhá potvrdit tradiční datum sepsání evangelia přibližně na konci prvního století.

Jak uvádí spisovatel Tim Challies ve svém blogovém příspěvku Dějiny křesťanství v 25 předmětech: „Tento malý kousek papyru je naším nejstarším historickým odkazem na novozákonní Písmo. Představuje tisíce rukopisů a fragmentů rukopisů, které přežily staletí.“

Dodává: „Z rukopisů, které nám dnes zůstaly, nejsou žádné dva úplně stejné. Jak tedy můžeme mít jistotu, že Bible, kterou dnes vlastníme, je Biblí, jak ji Bůh inspiroval a zamýšlel? Právě zde jsme vděčni za disciplínu textové kritiky. Textoví kritici jsou vědci, kteří zkoumají a hodnotí všechny dochované rukopisy s cílem přesně reprodukovat původní text. A zde začínáme chápat význam tohoto malého fragmentu papyru uzavřeného ve skle v knihovně Johna Rylandse. Z tohoto fragmentu víme, že již v první polovině 2. století žili podél Nilu křesťané a tito křesťané četli stejná Boží slova, jaká čteme dnes my.“

~ Bodmerův papyrus II (150-200 n. l.) ~

Martin Bodmer, který začal shromažďovat svou sbírku nejlepších světových knih a raných spisů ve věku 16 let, zemřel v roce 1971. Odmítl nabídku na prodej své rozsáhlé sbírky. V roce 2003 byla ve švýcarském Kolíně nad Rýnem nedaleko Ženevy otevřena současná Bodmerova knihovna světové literatury. Mezi přibližně 160 000 položkami je kopie Guttenbergovy bible a skupina rukopisů – „P66“, „P72“ a „P75“, jedny z nejstarších křesťanských spisů na světě.

„P66“, pocházející z roku 200 n. l. nebo starší, obsahuje většinu Janova evangelia. Tento kodex je od doby vzniku autografu (původního textu) vzdálen pouhé jedno století. „P72“ je nejstarší kopií Judova listu a dvou Petrových listů. „P75“, který vědci datují mezi roky 175 a 225 n. l., je nejstarším známým opisem evangelia podle Lukáše a jedním z nejstarších opisů evangelia podle Jana.

~ Diatessaron (cca 170 n. l.) ~

Diatessaron, což znamená „Harmonie čtyř“, vytvořil Tatian, křesťanský spisovatel ve 2. století. Spojuje čtyři kanonická evangelia do jediného harmonického vyprávění. Tatian se sice věrně držel znění evangelií, ale verše seřadil v jiném pořadí.

Diatessaron byl po dvě století používán jako standardní text evangelia v liturgii syrské církve. Má význam jako raný rukopis, protože zbývající kopie svědčí o dřívějších evangeliích.

~ A. Chester Beatty Papyri (200 n. l.) ~

Tyto papyrové kodexy ze třetího století zakoupil britský důlní inženýr A. Chester Beatty ve 30. letech 20. století od obchodníka v Egyptě. Jsou známé také jako „P45“, „P46“ a „P47“ a jsou uloženy v Beattyho daru světu: knihovně Chester Beatty Library v irském Dublinu.

„P45“ obsahuje část kodexu Matouše, Marka, Lukáše, Jana a Skutků apoštolských. „P46“ obsahuje listy napsané Pavlem: Římanům, Židům, I a II Korintským, Efezským, Galatským, Filipským, Koloským a I Tesalonickým. „P47“ obsahuje nejstarší známý text knihy Zjevení.

~ Codex Alexandrinus (Ad 400) ~

Tento řecký rukopis z počátku 5. století, který se nachází v Britské knihovně v Londýně, obsahuje téměř celou Bibli. Zajímavé je, že se jedná o jednu z nejranějších knih, která obsahuje výraznou výzdobu pro označení hlavních dělení textu.

Podle webových stránek Britské knihovny: „Počáteční řádky každé knihy jsou psány červeným inkoustem a úseky v knize jsou označeny větším písmenem vsazeným do okraje. Slova jsou psána souvisle velkým čtvercovým unciálním písmem bez akcentů a pouze s několika dechovými značkami. Kniha obsahuje 773 stran, z toho 630 stran Starého zákona a 143 stran Nového zákona. Každá stránka měří 32 cm x 26,5 cm.“

~ Codex Bezae Cantabrigiensis (cca 450 n. l.) ~

Kodex Bezae, který se nachází v knihovně Cambridgeské univerzity v Anglii, pochází z 5. století. Unikátně obsahuje evangelia a Skutky apoštolů, a to na řeckých i latinských stranách, které stojí proti sobě. Jediná kniha, která je kompletní, je Lukášovo evangelium; v ostatních knihách stránky chybí. Kodex získal teolog Theodor Beza v roce 1562 z kláštera ve francouzském Lyonu. V roce 1581 jej daroval univerzitě.

~ Codex Vaticanus (325-350 n. l.) ~

Tento rukopis, který se od doby před rokem 1475 nachází ve Vatikánské knihovně v Římě, obsahuje téměř celou Bibli. Po sto letech textové kritiky je tento kodex mnohými považován za jeden z nejdůvěryhodnějších řeckých rukopisů novozákonního textu.

~ Codex Sinaiticus (350 n. l.) ~

Tento mimořádně významný rukopis objevil v roce 1844 Constantin von Tischendorf, ve své době přední biblista, v klášteře svaté Kateřiny na úpatí hory Sinaj v Izraeli. Kateřiny a knihovny v Německu a v Rusku uchovávají několik samostatných stran. Rukopis obsahuje téměř celý Nový zákon (ze 4. století) a více než polovinu Starého zákona. Pokud jde o texty evangelií, je jeho spolehlivost považována za druhou nejspolehlivější po Codexu Vaticanus. Pro Skutky apoštolů se jeho spolehlivost vyrovná Codexu Vaticanus a pro epištoly je jeho spolehlivost řazena na první místo.

Objev tohoto rukopisu je fascinující příběh. Tischendorf při návštěvě kláštera svaté Kateřiny náhodou zahlédl několik pergamenových listů v odpadkovém koši s papíry určenými k zapálení klášterní pece. Po prozkoumání se ukázalo, že se jedná o část kopie Starého zákona ve verzi Septuaginty. Tischendorf z koše vytáhl ne méně než 43 listů a nepochybně se zděsil, když mnich náhodně poznamenal, že dva koše podobně vyhozených listů již byly spáleny.

~ Velký důvod k víře ~

Podle všeho nám samotný počet novozákonních rukopisů a ranost dochovaných rukopisů dává velký důvod věřit, že Nový zákon přesně přenáší obsah originálů.

Jak jsme zmínili v předchozím příspěvku na blogu s názvem Testování historické spolehlivosti Nového zákona, jen z více než 5 800 známých řeckých rukopisů Nového zákona existuje více než 2,6 milionu stran! To odpovídá jedné míli novozákonních rukopisů (a 2,5 míle pro celou Bibli) ve srovnání s průměrnými čtyřmi stopami rukopisu průměrného klasického autora. Spojíme-li Starý i Nový zákon, máme k dispozici více než 66 000 rukopisů a svitků!“

Tento blogový příspěvek upozorňuje na nedávno revidovanou klasickou apologetickou knihu Joshe a Seana McDowellových Důkazy, které si žádají verdikt. Jsme si jisti, že tento plně aktualizovaný a rozšířený zdroj pro vás bude účinným evangelizačním nástrojem a posílí vaši víru tím, že odpoví na nejtěžší otázky, které vám skeptici předhazují. Poznejte, co víte, protože je to pravda. Ale sdílejte tuto pravdu s LÁSKOU!