5 pravd, které jsem se naučil o životě a strachu při skoku z letadla!

Mít strach je v pořádku. Mít strach znamená, že se chystáte udělat něco opravdu, ale opravdu odvážného.

– Mandy Hale

Jsem 46letá matka tří holčiček a mám hrůzu z výšek. Na žebříku se mi zvedá žaludek už při třetím kroku.

Jsem také opravdu dobrodružná a odhodlaná být tou nejlepší, nebojácnou verzí sebe sama a seskok padákem byl vždy na mém seznamu. Navíc jsme byli na rodinném výletě na Novém Zélandu, jednom z nejkrásnějších a nejlepších míst na Zemi, kde se to dá dělat.

Tak jsem se ocitla v vratkém letadle pro 12 lidí, připoutaná k Zachovi, parašutistickému profíkovi, když jsme se měli vrhnout k zemi z výšky 15 000 stop a dosáhnout konečné rychlosti 120 m/h.

Musím se přiznat, že když se otevřely dveře letadla, vážně jsem pochyboval o svém zdravém rozumu.

„Nemůžu uvěřit, že to opravdu dělám! Tohle je šílené! Proč prostě nemůžu nechat všechno na pokoji a být spokojená se svým už tak úžasným životem? Co když právě teď skončí?“ To byly myšlenky, které se mi honily hlavou, když jsme se po zadku plahočili k otevřeným dveřím.

Na přemýšlení o těchto otázkách jsem vlastně měla tři dny a tři bezesné noci, protože seskok padákem byl kvůli špatnému počasí neustále rušen.

Každý den jsem se oblékal do plné výstroje a psychicky se připravoval na seskok, abych se na poslední chvíli dozvěděl, že se změnily větrné podmínky a že už nejsou optimální pro seskok.

Bylo to mučení.

„Je to znamení? Neměl bych to dělat?“

Můj čtrnáctiletý syn chtěl zoufale skočit, zatímco můj jedenáctiletý syn nonšalantně prohlásil: „Nemůžu uvěřit, že to děláš. Vždyť se zabiješ.“ Její šestiletá sestra se okamžitě rozplakala.

Nechala jsem svou čtrnáctiletou skočit a uklidňovala jsem její mladší sestry, že neumřu a že všechno bude v pořádku.

Já jsem si však tak jistá nebyla.

Dokonce jsem poslala e-mail duchovní jasnovidce, která komunikuje s anděly, jen abych se jí zeptala, zda si andělé myslí, že je dobrý nápad, abych skočila.

Skočili, a tak jsem skočila.

Když se otevřely dveře letadla, stanovila jsem si záměr, že tímto skokem nejen překonám svůj strach z výšek, ale také se zbavím veškerého strachu, který mi bránil žít na 100 % naplno – veškerého strachu, který mi bránil hrát na jistotu, který mi bránil občas promluvit nahlas, který mi bránil milovat tak otevřeně, z celého srdce a prudce, jak bych mohla.

Tady je to, co jsem se na základě této zkušenosti naučila o životě a strachu:

Strach je vymyšlený a má jen málo společného s realitou.

Slyšíme to pořád: „

Vždycky jsem věřil, že je to pravda, ale tím, že jsem vyskočil z toho letadla, jsem to dostal plně a doopravdy do morku kostí:

A s realitou to má pramálo společného.

Ten ochromující strach, který jsem cítil před skokem, byla moje mysl, která si vymýšlela, jak děsivý bude pocit při pádu vzduchem. Neměl jsem strach z toho, že se padák neotevře. Bál jsem se skoku a pocitu, že mě nikdo a nic nebude podpírat.

Kdyby si moje mysl vymyslela, že to bude jeden z nejlepších, nejsilnějších zážitků mého života (což byl!), byl bych předem nadšený očekáváním (což jsem nebyl).

Nemůžeme vědět, jaké něco bude, aniž bychom to nejdřív zažili.“

Před skokem jsem se díval na YouTube na videa jiných lidí, kteří skákali padákem, a četl jsem vyprávění jiných lidí z první ruky. Vymyslel jsem si, že budu vyděšený, až mi žaludek klesne až k prstům na nohou a já se vrhnu děsivě velkou rychlostí k Zemi.

Skutečnost byla úplně jiná.

Vyskočil jsem z letadla hlavou napřed a vlastně jsem ani necítil gravitaci. Připadal jsem si jako ladná baletka, která se volně vznáší vesmírem. Měla jsem pocit, že kdyby to byl film, v pozadí by hrála andělská klasická hudba. Bylo to tak krásné a půvabné.

Moje tělo nikdy předtím nepoznalo takovou odevzdanost a svobodu a bylo to vznešené.

Když to potřebujeme, jsme mnohem silnější, statečnější a moudřejší, než si myslíme.

Když jsme se usadili v 60 vteřinách volného pádu, stále jsem necítil přitažlivost gravitace ani klesající žaludek. Cítil jsem se, jako když vystrčíte hlavu z okénka auta, když jedete superrychle po dálnici. Třikrát sto. Při rychlosti 120 m/h byl odpor větru tak silný, že jsem nemohl popadnout dech.

Cítil jsem, jak ve mně narůstá panika, dokud jsem neuslyšel moudrý vnitřní hlas, který mě uklidňoval, že budu v pořádku, pokud zachovám klid. Že budu mít všechen kyslík, který budu potřebovat.

Zavřela jsem oči a zhluboka jógicky dýchala, zatímco jsem se snažila plně vnímat pocity svého těla, které prožívalo tento neuvěřitelný zážitek. Začal jsem cítit, že to zvládnu, a uvědomil jsem si, že to přežiji.

Odvaha je v životě štědře odměněna.

Když se padák otevřel, všechno se zpomalilo. Klouzali jsme nad úžasnou krajinou a Zach ukazoval na nádherné hory a řeky pod námi.

Spotřeboval jsem veškerou odvahu, abych vyskočil z letadla, a stálo to za to. Cítila jsem se ohromená a omámená radostí a úlevou, když jsem křičela: „Letím! Opravdu letím!“

Vždycky jsem se nutila žít naplno a odvážně a jít za svými vášněmi a cílem. Je s tím spojeno riziko – věci nemusí vyjít, mohu selhat, lidé mě mohou odsuzovat, smát se mi nebo říkat: „Kdo si myslí, že je?“

A přesto byla odměna obrovská! Nedokážu si ani představit, jaký život bych žila, kdybych neměla odvahu opustit bezpečí hochštaplerské práce, kterou jsem nenáviděla, a vztahů, které mě vysávaly, a ignorovat způsoby, jakými mi společnost říkala, že se mám chovat, zejména když jsem se stala matkou.

Postavit se svým velkým obavám vás osvobodí, abyste žili život s větší radostí a lehkostí.

Když jsem se toho dne opět dotkla nohama pevné země, cítila jsem se nepřemožitelná a schopná dosáhnout naprosto čehokoli.

„Když dokážu vyskočit z letadla, dokážu cokoli,“ stalo se mým novým mottem.

V tom adrenalinovém okamžiku jsem si slíbila, že budu žít svůj život s ještě větší vášní, autentičností a svobodou. Věděla jsem, že už nikdy nedopustím, aby mě strach z kritiky a odsudků, z toho, že budu vypadat hloupě, nebo z toho, co řeknou lidé, zastavil v tom, abych dělala cokoli, co chci.

Uplynulo šest měsíců od mého skoku a část mé sebejistoty začala slábnout. Někdy cítím, jak staré obavy klepou na dveře a snaží se dostat zpátky dovnitř.

Ale já jim to nedovolím.

Když stojím před nepříjemným telefonátem, který může vést k velkému profesnímu zlomu, nebo před zahájením obtížného rozhovoru, který může rozhodnout nebo zničit vztah, nebo dokonce před představou obrovských snů, jejichž uskutečnění si moje logická mysl nedokáže představit, vzpomenu si na skok z toho dokonale dobrého letadla ve výšce 15 000 stop a vím, že když to dokážu já, dokážu cokoli!“

Také vy. Stačí se jen rozhodnout, že to dokážeš.

Jaký by byl tvůj život, kdyby ses postavil svým velkým obavám?

.