44 000 let stará indonéská jeskynní malba přepisuje dějiny umění

Vědci tvrdí, že v jeskyni v Indonésii našli nejstarší známou figurální malbu. A ohromující výjev lovecké družiny, namalovaný asi před 44 000 lety, pomáhá přepsat historii vzniku umění.

Dosud se dlouho tradovalo, že lidé začali malovat v jeskyních v Evropě. Například umění z jeskyně Chauvet ve Francii je datováno až na 37 000 let.

Před několika lety však skupina vědců začala datovat jeskynní malby v Indonésii – a zjistila, že jsou o tisíce let starší.

„Jsou staré nejméně 40 000 let, což byl velmi, velmi překvapivý objev,“ říká Adam Brumm, archeolog z australské Griffith University. On a jeho kolegové použili k určení stáří maleb techniku zvanou analýza uranových řad. Nejstarší figurální malbou v těchto analýzách byl pozoruhodný obraz divoké krávy.

Tato díla byla místním obyvatelům ostrova Sulawesi známa již léta – ale Brumm dodává, že „se předpokládalo, že nemohou být tak stará.“

Od tohoto velkého odhalení pátrá Brummův tým – který vedl spolu s archeology Maxime Aubertem a Adhi Agusem Oktavianem – po dalších uměleckých dílech v těchto jeskyních. V roce 2017 našli něco dechberoucího – masivní loveckou scénu, která se táhne přes asi 16 metrů jeskynní stěny. A po jejím otestování tvrdí, že jde o nejstarší známé figurální umění připisované raně moderním lidem. Svá zjištění publikovali v časopise Nature.

Malba vypráví složitý příběh. Zobrazuje buvoly z džungle a divoká prasata pronásledovaná drobnými lovci s oštěpy a provazy.

„Vypadají jako lidé, ale zdá se, že mají některé rysy nebo vlastnosti zvířat,“ říká Brumm. Jeden z nich má podle všeho hlavu podobnou ptáku a další má ocas. Tyto částečně lidské a částečně zvířecí postavy podle něj mohou signalizovat ranou náboženskou víru, protože naznačují, že si dávní lidé dokázali představit věci, které nikdy neviděli.

„Nemůžeme vědět, zda to má něco společného se spiritualitou, ale přinejmenším můžeme říci, že tito umělci byli schopni takových konceptualizací, které potřebujeme k tomu, abychom věřili v náboženství, abychom věřili v existenci nadpřirozena,“ říká.

Brumm říká, že objevy v Asii zkomplikovaly to, co víme o tom, kdy – a kde – lidé začali vytvářet figurální umění. Existují starší příklady, kdy lidé vytvářeli jednodušší značky, jako jsou klikatky nebo kruhy.

„Myslím, že objevy, které se objevily v posledních několika letech, naznačují, že naše chápání lidského příběhu, této klíčové části lidského příběhu, se stále reviduje, jak o tom mluvíme, a mohly by nastat velké změny,“ dodává.

Genevieve von Petzingerová, paleoantropoložka z University of Victoria, říká, že k objevům v jejím oboru dochází velmi rychle, a to díky novějším technologiím, jako je například technika používaná k datování místa lovu. „Myslím, že celkovým tématem je opravdu to, že jsme velmi podcenili schopnosti našich předků,“ říká.

Podle ní mají nejstarší jeskynní malby v Evropě a Asii společné prvky. A domnívá se, že ještě starší malby budou nakonec nalezeny v místě, odkud obě skupiny pocházejí.

„Osobně si myslím, že naši předkové uměli dělat umění už předtím, než opustili Afriku,“ říká von Petzinger.

Ačkoli ne všichni v oboru souhlasí a žádné figurální jeskynní umění v Africe nebylo datováno starší než indonéská díla, Brumm říká, že má stejný pocit.

Ale i když se Indonésie stává důležitou lokalitou raného umění, malby rychle chátrají a vědci nevědí proč. „Je to tak obrovská a důležitá součást lidského příběhu. Přesto se nám doslova rozpadá před očima,“ říká Brumm.

Brumm a jeho kolegové se snaží přijít na příčinu problému. Podle něj je jednou z teorií, že vyšší teploty v jeskyních v důsledku klimatických změn poškozují umění.

Brumm říká, že zhoršování stavu – v jednom případě asi o centimetr každé dva měsíce – způsobuje, že jejich práce na průzkumu těchto míst se zdá být obzvláště naléhavá. „Kdo ví, jaké další úžasné jeskynní umění se nachází na nějakém místě, které může změnit naše chápání vývoje člověka?“

.