Skládky nejsou hezké. Problém je bohužel větší než jen pohled na obrovské hromady odpadu. Existuje mnoho zdravotních a environmentálních problémů, které skládky odpadu představují:
Problém č. 1: Toxiny
Mnoho různých materiálů, které končí na skládkách, obsahuje toxiny, které se nakonec uvolňují a pronikají do půdy a podzemních vod. Tyto látky představují velké nebezpečí pro životní prostředí a mohou přetrvávat několik let. Vzpomeňte si například na elektroniku, jako jsou počítače, baterie a televizory, které se vyhazují a končí na skládkách. Tyto výrobky obsahují látky jako arsen, kyseliny, olovo a další, které nakonec končí v našem životním prostředí a ohrožují veřejné zdraví.
Rtuť je další toxickou látkou, která se často objevuje na skládkách. Pochází ze zářivek a představuje velké zdravotní riziko. Vdechnutí i malého množství rtuťových par může poškodit naše ledviny a způsobit selhání dýchacích cest.
Řešení č. 1: ošetření toxinů
Nové skládky se budují se syntetickými membránami, které zabraňují úniku rtuti do půdy a podzemních vod. Místo toho jsou toxiny odváděny souborem trubek a vypouštěny do kanalizace, kde mohou být zadrženy, spáleny nebo přeměněny na hnojivo.
Problém č. 2: Výluh
Výluh je kapalina, která vzniká, když se odpad na skládce rozkládá a voda filtruje tento odpad a zachycuje toxiny. Největší podíl na vzniku výluhu má déšť dopadající na horní část skládky. V jiných případech může výluh vytvářet i podzemní voda, která se dostává na skládku. Jak kapalina prosakuje skládkou a shromažďuje rozložené složky odpadu, dochází k chemickým reakcím, při nichž vzniká toxický „koktejl“ výluhu. Mezi chemické látky, které se běžně vyskytují ve výluhu, patří:
- Metan
- Dioxid uhličitý
- Organické kyseliny
- Alkoholy
- Aldehydy
- Více
Roztok č. 2: Úprava výluhu
Existuje celá řada technologií, jak různými způsoby upravit výluh ze skládky. Patří mezi ně:
- Biologická úprava – jedná se obvykle o první krok při úpravě skládkového výluhu. Zahrnuje použití mnoha různých filtrů k odstranění dusíku a dalších biologických sloučenin z odpadní vody.
- Chemicko-fyzikální procesy – Pokud je možné oxidovat organické sloučeniny, lze použít mokré oxidační procesy. Patří sem mimo jiné adsorpce aktivním uhlím, srážení, flokulace a procesy iontové výměny.
Problém č. 3: Skleníkové plyny
Organické materiály, jako jsou zbytky potravin a odpad ze zahrad, se při ukládání na skládku obvykle zhutňují. Problém spočívá v tom, že se tím odstraní kyslík a materiál se anaerobně rozkládá. Při tomto procesu časem vzniká metan: druh skleníkového plynu, který je dvacetkrát silnější než oxid uhličitý a ničí naše životní prostředí. Metan je také hořlavý a ve velkých koncentracích může být velmi nebezpečný.
Řešení č. 3: Zpracování skleníkových plynů
Nové skládky jsou vystlány membránou, která je speciálně navržena tak, aby zachytávala metan v kapalné formě a bránila jeho úniku do ovzduší. Stále však není možné zachytit 100 % z něj. Existuje řada procesů zpracování, které mohou pomoci zabránit produkci metanu:
- Kompostování v otevřeném okně nebo tunelu – využívá aerobní rozklad k rozkladu organických látek bez vzniku metanu.
- Kompostování v nádobě – jedná se o typ nebo aerobní zpracování, které probíhá v uzavřené nádobě, aby se usnadnil rozklad odpadu mikroorganismy.
Existují i další procesy, které využívají anaerobní rozklad v uzavřeném prostoru. To umožňuje zachycení metanu a jeho přeměnu na energii.
Závěr
Kromě finančních dopadů se odpad pohřbený na skládce rozkládá pomalu a představuje problém pro budoucí generace. Existuje několik osvědčených technik, které umožňují spolehlivě a důsledně zpracovávat odpady ze skládek.
.