10 písní, které vyprávějí příběh mého života

Některé texty písní vám prostě řeknou všechno, že ano-

Sylvia Clare MSc. Psychol

Sledovat

1. dubna 2019 – 10 minut čtení

Písně mají dvě cesty do vašeho mozku, prostřednictvím melodií, které mohou vytvořit masivní háčky do vašich nervových drah, a někdy prostřednictvím textu, který prostě promlouvá k vám a k tomu, kde se v danou chvíli ve svém životě nacházíte. Zjistil jsem však, že slova pro mě znamenají nejvíc a dobrá melodie se špatným textem se mnou vůbec nic nedělá. Nesnáším ani „papundeklovou“ hudbu. Některé písničky vás na chvíli nalinkají, ale pak se stanou naprosto otravnými, ale pár jich prostě zůstane. Tohle není nutně můj výběr pro opuštěný ostrov, i když pár se jich tam možná dostane, ale jsou to texty písní, které mě nějakým způsobem probudily.

Dylan – Positively fourth street

Úvodní verše téhle písně prostě vystihují velkou část mého života – „You got a lot of nerve to say you are my friend – when I was down you just stood there grinning, you got a lot of nerve to say you got ta helping hand to lend, you just want to be on the side that’s winning. Zbytek slov se nese v podobném duchu a je to píseň o přátelství, které, jak si uvědomujete, nikdy nebylo a ani by nebylo, alespoň ne pro vás. Je to skvěle procítěná píseň o tom, jaké to je, když vás někdo zradí a zahrává si s vámi, a jsem si jistá, že jsme si tím všichni alespoň jednou prošli, a o tom, jak si vypěstujete nezájem jako obranu, která je šokuje, když se po vás přece jen vrátí. Víte, že to nikdy nebylo opravdové přátelství a že vám nikdy nebudou „krýt záda“.

Springsteen – I’m on fire.

„Někdy je to, jako by někdo vzal nůž, baby, ostrý a tupý
a vyřízl mi šestipalcové údolí uprostřed lebky
V noci se probouzím s promočeným prostěradlem
a nákladním vlakem projíždějícím středem mé hlavy
Jen ty můžeš zchladit mou touhu
Oh-oh-oh, hořím“.

Jen párkrát jsem se takhle v minulosti cítil. Poprvé jsem však měla pocit, že se mnou není něco v pořádku, jako by moje tělo onemocnělo nebo tak něco. Bylo to vlastně nepříjemné cítit se tak poháněný a posedlý, aniž bych měl nějakou zjevnou volbu. Potom jsem tomu chtěla podlehnout a pak jsem na vlastní náklady zjistila, že to nebyl dobrý nápad.

Ale vzpomínám si, že když jsem poprvé potkala svou spřízněnou duši, bylo to na úplně jiné úrovni. Měla jsem pocit, že už nikdy neusnu, dokud nebudu s ním. Chtěla jsem s ním být vědomě vzhůru, neustále, nepromarnit ani okamžik spánkem. Nějaký spánek jsem si dopřála. Ta touha byla fyzická, ale také mnohem hlubší, hluboké spojení duše. Dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček, při které se s ním občas mazlím. Musím však dodat, že z úvodních veršů se trochu kroutím, až na to, že vím, že je to jen stará dobrá povýšenecká mužská mluva a že mu nejde o malé holčičky – „hej holčičko, je tvůj tatínek doma, odešel pryč a nechal tě tu samotnou?“. V dnešní době to vůbec není vhodný text. Což ukazuje, jak se doba změnila, protože ještě před časem bych si toho nevšiml.“

Joni Mitchell – Blue –

Vlastně celé album a pár dalších taky, ale samotná píseň – ‚ Blue, songs are like tattoos, You know I’ve been to sea before‘.

No není to prostě pravda, písničky jsou jako tetování na mozku, nesmazatelně tam zasazené navždy, pořád si dokážu vybavit text písničky starý padesát let lépe než název předposlední knihy, kterou jsem četl. Kdyby se moje školní hodiny odehrávaly jen v hudební podobě, ještě bych si to všechno pamatoval, ale většinou mi nezůstalo nic moc, co bych si od školy svým vlastním zájmem neposílil. Ale jinak není to nádherná milostná píseň, vášnivá a přitom něžná, taky smutná, skoro truchlivá. Kolikrát v životě jsem se tak cítil?“

Rolling Stones – Let’s spend the night together – „Let’s spend the night together, Now I need you more than ever, Let’s spend the night together now“. Poprvé jsem to slyšel ještě jako naivní raný teenager, ale cítil jsem vášeň v těch slovech a říkal jsem si, jak by bylo úžasné strávit noc s někým, koho opravdu milujete a kdo vás také opravdu miluje. Ještě teď si myslím, že jít spát nebo se ráno probudit a být s tím, koho milujete, je ta nejúžasnější věc, důvod k oslavě každý den. I když když jsem sama mimo domov, na seminářích apod. je mi fajn a často se mi spí stejně dobře, ale když se vrátím domů, je to zase jen pocit blaženosti. A stejně jako ostatní je to pořád opravdu dobrá písnička, která příliš nezestárla.

Barbara Streisand – Memory

Píseň, která je zároveň básní v mnoha ohledech, co na ní nemilovat

Půlnoc, ani zvuk z chodníku
Ztratil měsíc paměť?
Sama se usmívá
V záři lamp, u nohou se mi sbírá uschlé listí
A vítr začíná sténat

Paměť, sama v měsíčním světle
mohu se usmívat na staré časy
byla jsem tehdy krásná
vzpomínám na dobu, kdy jsem věděla, co je štěstí
Nechť vzpomínka znovu žije

Každá pouliční lampa jako by tloukla
Fatalistický varování
Někdo mručí a pouliční lampa žbluňká
A brzy
bude ráno

Denní světlo
Musím čekat na východ slunce
Musím myslet na nový život
A nesmím se vzdát
Když přijde úsvit, i dnešní noc bude vzpomínkou
A začne nový den

Vyhaslé konce zakouřených dnů
Zatuchlý studený pach rána
Uliční lampa zhasíná, další noc skončila
Další den svítá.

Je to píseň o smutku a také o optimismu a sebrání se pro další cestu životem v nový den. Prožil jsem tolik temných nocí duše, že je ani nedokážu spočítat – stovky a stovky. Když někdy slyším tuto píseň, připomene mi, kolik odolnosti jsem potřeboval, abych prošel životem, a jak moc mě to sráželo, dokud jsem nenašel cestu a nevyběhl z temnoty. Vždycky svítá další den – a to mě přivedlo k všímavosti a k tomu nejšťastnějšímu životu, jaký jsem si kdy dokázal představit, naopak.“

Crossroads – Eric Clapton / Cream

Hudebně úžasné bluesové číslo, kytara na zabití a text je pro mě méně vlivný, ale stále mě ovlivňuje v tom, že představuje odevzdání se, když sami nevidíte cestu vpřed. Už jsem to udělal mnohokrát a vždycky to dopadlo lépe, než jsem mohl doufat. Pro mě to však není o žádání boha nebo ďábla, ale o odevzdání svého ega své hlubší intuitivní moudrosti. Také mi to hudebně úplně vyrazilo dech a od té doby jsem navždy oddaným fanouškem blues.

‚Šel jsem dolů na křižovatku
Padl jsem na kolena
Šel jsem dolů na křižovatku
Padl jsem na kolena
Prosil jsem Pána nahoře o slitování
„Zachraň mě, prosím tě“

A jedna z nejlepších věcí vůbec, když jsem potkala svou spřízněnou duši, hrál ji akusticky na kytaru a teď ji hraje i elektricky se svou kapelou – vždycky to pro mě bude totální love song, i když některé pozdější texty jsou spíš misogynní, ale své doby. Ne však natolik, aby mi to tu písničku zničilo.

Strange Fruit – Nina Simone / Billy Holiday

‚Jižní stromy nesou podivné ovoce
Krev na listech a krev u kořene
Černá těla houpající se v jižanském vánku
Podivné ovoce visící z topolu. stromů

Pastýřská scéna galantního Jihu
Vypoulené oči a zkřivená ústa
Vůně magnólií sladká a svěží
Poté náhlý pach hořícího masa

Tady je ovoce, které vrány trhají
Pro déšť, který sbírá, pro vítr, aby vysál
Pro slunce, aby shnilo, pro strom, aby spadl
Tady je zvláštní a hořká úroda“.

To byl wow písně. Zastavila mě na místě; jak jsem řekl, přál bych si, aby všechny mé lekce byly podány hudebně. Ve škole jsme probírali dějiny otroctví, ale moc to na mě nezapůsobilo, dokud jsem asi ve čtrnácti letech neslyšel tuhle píseň, a pak mě to zasáhlo, naprostá hrůza ze všeho toho rasismu, otroctví a nadřazených postojů bílých na hlubokém jihu USA, a to i dnes, a stále mě to děsí. Nikdy jsem se nedokázala dívat na filmy zobrazující otroctví, i když se mi podařilo přečíst několik románů, Toni Morrison – Milovaná určitě. Tohle byla rozhodně jedna z těch písní, které mě politicky a emocionálně probudily k životu mimo mou vlastní přímou zkušenost. Stále se učím, jak institucionální je rasismus a jak snadné je ho přehlížet v sobě a ve vlastním bílém životě. Také začala svůj život jako báseň, ale má takový dopad jako bluesová píseň.“

Woodstock – Matthews Southern Comfort a Joni Mitchell

Celá píseň je ještě jedna báseň, ale tyto řádky změnily můj život z pravicově vychovaného materialisty v rozeného hipíka, kterému jsou stále blízké ideály lásky, rovnosti a jednoduchosti života. Jsem také politický realista – vím, že to nejsou idealistické nesplnitelné sny, ale možná realita, pokud dost lidí otevře svá srdce a mysl tomu, co je za nimi.

„Budu tábořit na zemi
Jdu se pokusit an‘ osvobodit svou duši

Jsme hvězdný prach
Jsme zlatí
A musíme se dostat
Zpět do zahrady“

Jsme hvězdný prach a zlatí je nyní také něco, k čemu mám hluboký duchovní vztah, protože jsem několik měsíců strávila nějaký čas ve zlaté propasti reality a čisté lásky, žádné já – jen mír a bytí. Píšu o tom i jinde, abych povzbudil lidi, aby se sami vydali na tuto cestu a našli nejhlubší realitu života – hippies měli / mají celou dobu pravdu. Omlouvám se Douglasi Adamsovi, nebyly to myši ani 42 lol.

Carol Kingová – Budeš mě zítra milovat

10 písní, které vyprávějí příběh mého života

Některé texty písní vám prostě řeknou všechno, že ano-

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Nejnovější příspěvky