Bunsenovy hořáky se obecně používají k rychlému ohřevu vysoce vroucích kapalin s nízkou hořlavostí (např. vody). Bezpečnostní pokyny: Je důležité vědět, že mohou dosahovat teplot přibližně \(1500^\text{o} \text{C}\),\(^5\) a mohou snadno zapálit většinu organických sloučenin. Pokud je přístroj nesprávně nastaven nebo pokud je v něm malá mezera, která umožňuje únik organických par z přístroje, mohou se tyto páry hořákem vznítit. Proto se obecně doporučuje používat k zahřívání hořlavých organických kapalin (například při destilaci nebo refluxu) jiné zdroje tepla. Bunsenovy hořáky by se nikdy neměly používat s vysoce hořlavými rozpouštědly, jako je diethylether.
V organické laboratoři však hořáky mají své místo. Hořáky se často používají při destilaci s vodní parou (obrázek 1.44a), protože páry nejsou obecně hořlavé. V této souvislosti se pod baňkou často používá drátěné pletivo nasazené na kruhové svorce, které odvádí teplo a zabraňuje přehřátí jedné oblasti. Hořáky se používají také při Beilstenově zkoušce na halogeny (obrázek 1.44b), s Thieleho trubicemi při stanovení teploty tání a varu (obrázek 1.44c) a při změkčování pipet pro vytvoření kapilárních TLC spotů (obrázek 1.44d). Lze je také použít při sublimaci.
.png?revision=1&size=bestfit&width=1056&height=349)
Hořáky se vyrábějí v několika různých formách. Běžný Bunsenův hořák je šest palců vysoký a existují dva modely lišící se způsobem nastavení plynu a vzduchu (Bunsenův hořák je na obrázku 1.45a a Tirrillův hořák je na obrázku 1.45b). Někdy se používají také malé hořáky (mikrohořáky, obrázek 1.45c) a velké hořáky (Mekerovy hořáky, obrázek 1.45d).
.png?revision=1&size=bestfit&width=1083&height=365)
.png?revision=1&size=bestfit&width=1036&height=475)
Pro zapálení hořáku
- Připojte gumovou hadičku hořáku k plynovému vedení na stolní desce.
- Otevřete plynový ventil na hořáku o jednu „otáčku“ od zavřeného stavu, a to buď otočením zlatého raménka na hořáku Tirrill (Obrázek 1.46a), nebo vroubkovaného kolečka u spodní části Bunsenova hořáku (Obrázek 1.46c).
- Mírně otevřete vzduchový ventil tak, abyste pozorovali malý otvor v lamelách nebo na šroubové části hořáku (Obrázek 1.46 b+d).
- Otevřete plynový ventil na stolní desce, dokud neuslyšíte slabé syčení plynu, pak pomocí úderníku vytvořte jiskru a zapalte hořák. Pokud místo toho použijete zápalky, nejprve zapalte zápalku a poté zapněte plyn. Pokud se hořák nezapálí, je v něm buď příliš mnoho, nebo příliš málo plynu nebo vzduchu. Zkuste obojí upravit a pozorujte účinek.
- Jakmile hořák zapálíte, upravujte množství plynu a vzduchu, dokud se neobjeví modrý trojúhelníkový plamen („modrý kužel“, Obrázek 1.47d). Plamen by měl být 1-2 palce vysoký a měl by být doprovázen slyšitelným syčením plamene. Oranžový plamen (obrázek 1.47b) vzniká při neúplném spalování paliva, je chladnější než modrý plamen, a pokud se používá k ohřevu skleněného nádobí, usazuje se na něm černý uhlík. Chcete-li oranžový plamen přeměnit na modrý kuželovitý plamen, vpusťte do hořáku více vzduchu. Špička modrého kužele je nejžhavější částí plamene.
.png?revision=1&size=bestfit&width=1104&height=368)
\(^5\)Jak je uvedeno v katalogu Fischer Scientific.
Přispěvatel
-
Lisa Nichols (Butte Community College). Organic Chemistry Laboratory Techniques je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezpracovávejte dílo 4.0 Mezinárodní licence. Kompletní text je k dispozici online.
.