Některé ženy se po porodu rozhodnou uchovat placentu svého dítěte – orgán, který spojuje plod se stěnou dělohy – a sníst ji. Tuto placentu konzumují syrovou v koktejlech nebo vařenou v lasagních, případně lyofilizovanou a uloženou v kapslích.
Obhájci konzumace placenty tvrdí, že bojuje proti poporodním depresím, zvyšuje přísun mléka a obnovuje hladinu železa – všechny tyto výhody nejsou v současné době podloženy vědeckými důkazy. Zdá se, že jde o praktiku, která by měla mít kořeny hluboko v lidské historii, pocházející z dob, kdy převládala moudrost matriarchátu. Protože jinak – čí to byl nápad?
Ze všeho, co je na poporodní placentofagii fascinující, je možná nejvíce fascinující to, jak relativně nová praxe to je. Většina savců, kteří nejsou lidmi, po porodu sní svou placentu. Člověk však historicky nikoli. Čínská tradiční medicína po staletí používala lidskou placentu k léčbě onemocnění ledvin a jater nebo nízké energie, i když ne u matek po porodu. Vědci vystopovali teoretické diskuse o placentě jako poporodní medicíně v lékařských časopisech již v roce 1902.
Skutečné pojídání placenty po porodu však zřejmě začalo až v USA na přelomu 60. a 70. let 20. století spolu s oživením domácích porodů za asistence porodní asistentky. Prvním záznamem o tomto jevu v lékařské literatuře je podle studie z roku 2013 z třetí ruky zmíněný dopis v časopise Obstetrics and Gynecology z roku 1973. Výzkumný tým Nevadské univerzity v Las Vegas, který pátral po původu této praxe, provedl antropologický průzkum 179 společností; ani jedna z nich neodhalila, že by matky v minulosti konzumovaly své vlastní placenty.
„Není úplně jasné, proč jsme přeskočili od ‚dobře, zvířata jedí svou placentu, v jiných kulturách se placenta používá k léčbě neduhů’… k ‚maminky by měly jíst svou placentu po porodu kvůli poporodním komplikacím, jako je poporodní deprese nebo poporodní anémie‘,“ uvedla v roce 2015 profesorka Northwestern University Crystal Clarková.
Placentofagii dnes praktikují především ženy v průmyslově vyspělých zemích, zejména v USA, Austrálii a v EU, říká profesor antropologie na UNLV Daniel Benyshek. Průzkum z roku 2013 mezi 189 ženami, které se této praktice věnují, ukázal, že většina respondentek jsou bělošky, vdané a vzdělané.
„Skutečným důvodem, proč jsem to snědla, bylo dokázat, že patřím k tomu novému kmeni žen, které se nebojí svého těla,“ řekla v roce 2015 jedna novopečená matka časopisu Newsweek. „Přijímají přirozené procesy a jsou díky tomu zdravější.“
V současné době je v adresáři Find Placenta Encapsulation uvedeno 742 odborníků na enkapsulaci placenty v zemích od USA po Jižní Koreu. Síť Placenta Remedies Network uvádí dalších asi 100 ve Velké Británii, Austrálii, Hongkongu a dalších zemích. Tato praxe vzkvétá i přes absenci vědeckých důkazů o tom, že funguje.
Královská vysoká škola porodníků a gynekologů ve Velké Británii opakovaně uvedla, že žádné vědecké důkazy nepodporují jakýkoli přínos pojídání placenty. Přehled literatury na toto téma, který provedla v roce 2015 Northwestern University, nenalezl žádné důkazy o tom, že by placenty zlepšovaly duševní nebo fyzické zdraví. První placebem kontrolovaná studie placentofagie, publikovaná v listopadu 2016, zjistila, že kapsle s placentou nemají žádný vliv na hladinu železa po porodu. Ta byla součástí širší studie na toto téma, kterou chce Benyshek zveřejnit ještě letos.
I přes absenci vědeckých důkazů mnoho žen uvádí, že se po konzumaci placenty cítí lépe. Mnozí lékaři se na ni dívají jako na poměrně neškodnou záležitost volby pacienta. Minulý týden však americké Centrum pro kontrolu nemocí zveřejnilo zprávu o americkém kojenci, který se nakazil infekcí, jejíž příčinu lze vysledovat v kapslích placenty s bakteriemi, které matka zakoupila u jednoho z poskytovatelů. Neexistují žádné důkazy o účinnosti placentofagie. V tomto konkrétním případě existují důkazy o jejím riziku.