Úzkostná porucha

Generalizovaná úzkostná poruchaEdit

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je běžná chronická porucha charakterizovaná úzkostí, která je dlouhodobá a na rozdíl od fobií není zaměřena na žádný konkrétní objekt nebo situaci. Lidé s GAD se potýkají s trvalými, nespecifickými obavami a starostmi, které jsou silně zaměřené na každodenní problémy. Generalizovaná úzkostná porucha je nejčastější úzkostnou poruchou postihující starší dospělé. Úzkost může být sekundárním příznakem užívání léků nebo návykových látek a zdravotníci by si toho měli být vědomi. Generalizovaná úzkostná porucha se diagnostikuje, pokud se člověk každý den po dobu šesti měsíců nebo déle nadměrně obává jednoho nebo více problémů. Osoba může mít problémy s každodenním rozhodováním a pamatováním si závazků v důsledku nesoustředěnosti způsobené „starostmi o starosti“. Před diagnostikováním generalizované úzkostné poruchy musí lékaři vyloučit příčiny úzkosti vyvolané léky.

Panická poruchaEdit

Při panické poruše člověk trpí krátkými záchvaty intenzivního strachu a hrůzy, často doprovázenými příznaky, jako je třes, rozrušení, zmatenost, závratě, mdloby, nevolnost a dušnost. Tyto záchvaty paniky, které APA definuje jako strach nebo nepříjemné pocity, které přicházejí náhle a s vrcholem do deseti minut, mohou trvat několik hodin a mohou být vyvolány stresem, strachem nebo dokonce cvičením. Konkrétní příčina není vždy zřejmá.

K diagnóze panické poruchy je kromě opakujících se neočekávaných záchvatů paniky nutné, aby tyto záchvaty měly chronické následky, případně obavy z následků epizod úzkosti, přetrvávající strach z možných budoucích záchvatů nebo strach z významných změn chování v souvislosti se záchvaty. Proto ti, kteří trpí příznaky paniky, trpí panickou poruchou i mimo specifické epizody. Normální změny srdečního rytmu jsou často vnímány jako ohrožující, což vede postiženého k domněnce, že se srdcem není něco v pořádku nebo že se chystá další záchvat paniky. To je obvykle spojeno s očekávaným strachem z dalšího záchvatu paniky (anticipační úzkost nebo „strach ze strachu“). V některých případech dochází během panického záchvatu ke zvýšenému vnímání fyziologických funkcí těla (hypervigilance), kdy je každá fyziologicky vnímaná změna interpretována jako možné ohrožení života (tj. extrémní hypochondrie). Může být diagnostikována panická porucha s agorafobií nebo bez ní.

Panická porucha s agorafobiíEdit

Panická porucha s agorafobií je varianta často spojená s panickou poruchou. Člověk prožije nečekaný záchvat paniky a poté se obává možnosti dalšího záchvatu. Osoba se bojí a vyhýbá se jakékoli situaci, která by mohla vyvolat záchvat paniky. Osoba nemusí nikdy nebo jen zřídka vycházet z domu, aby se vyhnula možnému záchvatu paniky, který považuje za nevyhnutelnou extrémní hrůzu.

Fobická poruchaEdit

Fobie neboli fobické poruchy jsou největší a nejširší kategorií úzkostných poruch; zahrnují všechny případy, kdy strach a úzkost vyvolává určitý podnět nebo situace. Fobickými poruchami trpí 5 až 12 % světové populace. Oběti často předvídají hrozné následky setkání s objektem svého strachu, kterým může být cokoli od zvířete, předmětu, osoby, konkrétní situace nebo tělesné tekutiny. Postižení chápou, že jejich strach je iracionální, neúměrný skutečnému potenciálnímu nebezpečí, ale jsou zahlceni strachem, který nemohou ovlivnit.

Sociální úzkostná poruchaEdit

Sociální úzkostná porucha (SAD), známá také jako sociální fobie, je charakterizována intenzivním, chronickým a přetrvávajícím strachem, doprovázeným vyhýbavým chováním, z toho, že budete v situacích sociální interakce souzeni, ztrapněni, poníženi nebo ze sebe uděláte hlupáka. Tento strach může být specifický pro zvláštní sociální situace (např. veřejné vystupování) nebo se obecně vyskytuje ve většině (nebo ve všech) sociálních interakcích. Specifická sociální úzkost se často projevuje fyzickými příznaky, jako je zrudnutí, pocení, třes, tachykardie a nezřetelná řeč. Stejně jako u všech ostatních fobických poruch se lidé trpící sociální úzkostí často snaží vyhnout zdroji své úzkosti, což se v případě sociální úzkosti stává obzvláště problematickým a v závažných případech může vést až k sociálnímu vyloučení.

Obsedantně-kompulzivní poruchaEdit

Obsesivně-kompulzivní porucha (OCD) je typ úzkostné poruchy charakterizovaný především přítomností obsesí (trvalých, vtíravých, znepokojivých představ nebo myšlenek) a kompulzí (nutkání provádět určité úkony nebo rituály). Postihuje přibližně 3 % světové populace. Často je tento proces zcela nelogický a iracionální, stejně jako kompulze, kdy je prostě potřeba dokončit rituál, aby se ukončila úzkost způsobená obsesí.

V malé menšině případů se u lidí s OCD mohou vyskytovat obsese bez kompulzí (čisté obsese).

Posttraumatická stresová poruchaEdit

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je úzkostná porucha, která je důsledkem traumatického zážitku. Posttraumatický stres může být důsledkem extrémních situací, jako je válka, přírodní katastrofy, znásilnění, únos, zneužívání dětí, šikana nebo dokonce vážná nehoda. Může být také důsledkem dlouhodobého vystavení chronickému stresu, například u vojáků, kteří vydrží jednotlivé bitvy, ale nedokážou se vyrovnat s nepřetržitým bojem. Mezi běžné příznaky patří hypervigilance, flashbacky, vyhýbavé chování, úzkost, hněv a deprese. Existuje řada léčebných postupů, které tvoří základ plánu péče o osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou. Tato léčba zahrnuje různé formy psychoterapie, například kognitivně-behaviorální terapii (KBT), skupinové terapie a podporu rodiny a přátel. Přínosem pro ně může být také farmakoterapie, například SSRI.

Separační úzkostná poruchaEdit

Lidé se separační úzkostnou poruchou pociťují intenzivní a nepřiměřenou míru úzkosti při odloučení od osoby nebo místa. Úzkost z odloučení je normální součástí přirozeného vývoje kojence nebo dítěte a může být považována za poruchu pouze tehdy, když je tento pocit nadměrný nebo nepřiměřený. Úzkostnou poruchou z odloučení trpí přibližně 7 % dospělých a 4 % dětí, ale případy v dětství bývají závažnější; v některých případech může i krátké dočasné odloučení vyvolat pocity paniky.

Úzkostné poruchy v dětstvíEdit

Děti, stejně jako dospělí, prožívají úzkost, obavy a strach, zejména když čelí novým zkušenostem. Pokud je však úzkost dlouhodobá a narušuje běžnou denní činnost dítěte, jedná se o patologickou úzkost. Pokud děti trpí silnou úzkostí, je narušeno jejich myšlení, rozhodování, vnímání, učení, pozornost a soustředění. Kromě strachu, nervozity a plachosti se mohou začít vyhýbat místům i situacím. Úzkost způsobuje celou řadu příznaků, jako je zvýšený krevní tlak, tachykardie, nevolnost, zvracení, bolesti žaludku, vředy, průjem, mravenčení, slabost a dušnost. Mezi další kognitivní, afektivní a fyziologické příznaky patří nejistota, sebekritičnost, podrážděnost, poruchy spánku a sebevražedné myšlenky.

Pokud není včas odhalena nebo léčena, zvyšuje se riziko školního selhání, vyhýbání se společenským aktivitám a zahájení užívání drog. Později se u nich mohou rozvinout další patologické stavy, jako jsou deprese, poruchy příjmu potravy, poruchy pozornosti a obsedantně-kompulzivní poruchy.

Přibližně 13 % dětí a dospívajících ve věku 8 až 17 let trpí nějakou formou úzkosti. Temperament může být klíčovým faktorem při vzniku úzkostných poruch.

Klinický výzkum v této oblasti je velmi obtížný, protože vědci nemají dostatek údajů, aby zajistili spolehlivé výsledky, vzhledem k rychlým změnám v dětské psychologii v tomto věku. Například ve věku od 6 do 8 let se strach ze tmy snižuje, ale mohou se obávat o své školní výsledky nebo sociální vztahy. Pokud se u kojenců v této fázi objeví nadměrná úzkost, je to ukazatel rizika rozvoje úzkostné poruchy v dospělosti. Podle výzkumu jsou určující jak biologické, tak psychologické faktory. Bylo také zjištěno, že děti, jejichž rodiče trpí nebo trpěli nějakou formou úzkostné poruchy, jsou více ohroženy jejím rozvojem. Rozhodujícím faktorem může být stres, protože je známo, že děti a dospívající jsou vůči stresu zranitelnější. Tato reakce na ohrožující situace je intenzivnější u mladších dětí.

Úzkostné poruchy u mladých lidíEdit

Úvod

Úzkost lze popsat jako pocit neklidu, nervozity, obav, strachu nebo paniky z toho, co se má nebo může stát. Zatímco strach je emoce, kterou pociťujeme v přítomnosti hrozby, úzkost je pocit nebezpečí, problému nebo hrozby, která se má stát.

Pocity úzkosti mohou být mírné nebo intenzivní (nebo něco mezi tím), v závislosti na osobě a situaci. Mírná úzkost se může projevovat jako neklid nebo nervozita. Intenzivnější úzkost se může projevovat jako strach, hrůza nebo panika. Obavy a pocity napětí a stresu jsou formou úzkosti. Stejně tak tréma nebo ostych ze setkání s novými lidmi.

Je přirozené, že při setkání s novými, neznámými nebo náročnými situacemi pociťujeme úzkost a nervozitu. Běžnou úzkost může vyvolat zkouška, zvláštní termín nebo důležitá prezentace ve škole. Ačkoli tyto situace nepředstavují skutečnou hrozbu pro bezpečnost člověka, mohou v něm vyvolat pocit „ohrožení“ možnými rozpaky, obavami, že udělá chybu, že se přizpůsobí situaci, že mu uvíznou slova, že bude přijat nebo odmítnut, nebo že ztratí hrdost. Při běžné úzkosti mohou být přítomny i fyzické pocity, jako je bušení srdce, pocení dlaní nebo žaludeční potíže.

Jelikož úzkost způsobuje, že je člověk bdělý, soustředěný a připravený řešit potenciální problémy, může nám úzkost pomoci podat co nejlepší výkon v situacích, které od nás vyžadují výkon. Příliš silná úzkost nám však může zabránit v tom, abychom dělali, co je v našich silách. Přílišná úzkost může způsobit, že se člověk cítí zahlcený, nesebevědomý a neschopný dělat to, co potřebuje. (úzkost)

1.1. Dospívání

Dospívání může být pro většinu dětí obdobím citové citlivosti. Studenti středních a vysokých škol, kteří mají problémy s učením a pozorností, však mohou zažívat větší stres než jejich vrstevníci. U nich se také může s větší pravděpodobností vyvinout úzkost.

1.2. Výzkum

Předkládaný výzkum měl základní cíl zjistit prevalenci typů úzkostných poruch u pacientů s poruchami způsobenými užíváním návykových látek, kteří navštěvovali Hospital Psiquiátrico Humberto Ugalde Camacho Centro de Reposo y Adicciones (CRA) v období od dubna do prosince 2016. Byl proveden deskriptivní průřezový výzkum s kvantitativním přístupem, pro který byl použit strukturovaný diagnostický rozhovor MINI (mini international psychiatric interview), který je zodpovědný za zkoumání hlavních psychiatrických diagnóz osy I DSM-IV, stejně jako ICD 10. Této studie se zúčastnilo 133 účastníků, převážně mužů, kteří navštěvovali CRA jako hospitalizovaní pacienti, ambulantní pacienti a/nebo podpůrnou skupinu Phoenix. Získané výsledky ukázaly, že u pacientů s poruchami způsobenými užíváním návykových látek převažuje úzkostná porucha a agorafobie.

1.3. Poruchy

Sociální úzkostná porucha (nazývaná také sociální fobie) je problém duševního zdraví. Jedná se o intenzivní a trvalý strach z toho, že vás ostatní budou pozorovat a soudit. Tento strach může ovlivnit práci, školu a další každodenní činnosti. Může to dokonce ztížit navazování a udržování přátelství. Sociální úzkostná porucha vám však nemusí bránit v dosažení vašeho potenciálu. Léčba vám může pomoci překonat příznaky.

Úzkostné poruchy jsou nemocí, která postihuje celou populaci – pro některé psychology a psychiatry je to vlastně tichá epidemie 21. století. Mladí lidé jsou zranitelnou skupinou populace, protože v tomto období prožívají mnoho změn.

Je normální, že se občas cítíte úzkostně, zejména pokud je váš život plný stresu. Nadměrná a trvalá úzkost a obavy, které jsou obtížně zvladatelné a narušují každodenní činnosti, však mohou být známkou generalizované úzkostné poruchy. Generalizovanou úzkostnou poruchu je možné mít v dětství nebo v dospělosti. Generalizovaná úzkostná porucha má podobné příznaky jako panická porucha, obsedantně-kompulzivní porucha a další typy úzkostí, ale jedná se o různá onemocnění. Život s generalizovanou úzkostnou poruchou může být dlouhodobou výzvou. V mnoha případech se vyskytuje společně s jinými úzkostnými nebo emočními poruchami. Ve většině případů se generalizovaná úzkostná porucha zlepšuje pomocí psychoterapie nebo léků. Pomoci může také změna životního stylu, učení se zvládat problémy nebo situace a nácvik relaxačních technik.

1.4. Látky (drogy)

Lidé často začínají užívat drogy z touhy experimentovat s nimi, pak přejdou k příležitostnému užívání a nakonec je začnou užívat intenzivně, někdy se u nich vyvine porucha způsobená užíváním návykových látek. Tento vývoj je složitý a jen částečně pochopený. Tento proces závisí na interakci mezi látkou, uživatelem a prostředím (León Rodas).

V současné době jsou formy užívání drog u dospívajících specifické, což rozvíjí proces vrstevnické skupiny a je součástí socializace. U mladých lidí navíc dochází k polydrogovému užívání, které zesiluje účinky mezi jednou drogou a druhou.

Postupně se stává rizikovým věkem pro zneužívání návykových látek, a to ve stále mladším věku.“ Toto tvrzení tedy podporuje několik důvodů: nízké sebevědomí, špatný rozvoj dovedností, převaha vnějšího lokusu kontroly, nedostatek sebekázně, potíže v mezilidských vztazích, špatný úsudek, špatný smysl pro odpovědnost, labilní osobnost. Proto se u dospívajících nevyhýbají poruchy spojené s užíváním návykových látek, které se projevují nerovnováhou v oblasti chování a emocí, fyzickou závislostí, ztrátou kontroly nad konzumací nebo nepříznivými důsledky, jako jsou studijní, pracovní nebo sociální problémy. Stejně tak bylo považováno za důležité analyzovat několik šetření s jejich příslušnými autory, kteří se zabývají obecnými koncepty o proměnných tohoto výzkumu

2. Příčiny

Stejně jako u mnoha jiných duševních onemocnění je příčinou generalizované úzkostné poruchy pravděpodobně komplexní interakce biologických faktorů a faktorů prostředí, které mohou zahrnovat následující:

– Rozdíly v chemii a funkci mozku

– Rozdíly ve vnímání ohrožení

– Vývoj a osobnost

Rizikové faktory

Ženám je generalizovaná úzkostná porucha diagnostikována o něco častěji než mužům. Riziko generalizované úzkostné poruchy mohou zvyšovat následující faktory:

– Osobnost. Člověk, který je plachý, má negativní povahu nebo se vyhýbá jakékoli nebezpečné situaci, může mít větší pravděpodobnost, že bude mít GAD než ostatní.

– Genetika. Generalizovaná úzkostná porucha se může vyskytovat v rodinách.

– Zkušenosti. Lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou mohou mít za sebou významné životní změny, negativní nebo traumatické zážitky z dětství nebo nedávnou negativní či traumatickou událost. Chronické onemocnění nebo jiné duševní poruchy mohou riziko zvýšit. Generalizovaná úzkostná porucha se často vyskytuje současně s jinými psychickými problémy, což může ztížit diagnostiku a léčbu. Mezi duševní poruchy, které se často vyskytují současně s generalizovanou úzkostnou poruchou, patří:

– Fobie

– Panická porucha

– Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

– Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)

– Deprese

– Sebevražedné myšlenky nebo sebevražda

– Zneužívání návykových látek.